Když tě jaro dožene

Nic proti podzimu. Léto je super. Zimu bych klidně vynechala. Jaro - to je pojem. Znáte to. Žijete si poměrně klidným, stabilním životem. V manželství žádná hitparáda, ale co byste taky po čtyřicítce chtěli…
A pak přijde jaro a vaše hormony se vzbouří. Ne, nemyslím jen svoje, protože už dávno vím, že v tom nejsem sama. 🙂
Najednou každý pohled z očí do očí získává jiný význam. Náhodní kolemjdoucí se stávají předmětem vašeho zájmu a což teprve, když to jsou náhodní kolemjdoucí, které tak trochu znáte a kteří rozhodně nejsou k zahození… ;) Přeletí jiskřička, vznikne zájem a ne, není z toho nic, protože přece oba víte, že … bla bla bla - tady si každý dosaďte to své, proč to nejde… A tak kolem sebe nadále chodíte a tváříte se jakože nic. Ale oba dobře víte, že tam to něco bylo… A to NĚCO přežije i to super léto a pak, když se na kraj snese podzim a vaše tělo si začne žádat teploučko a heboučko a možná svařáček… se najednou opět potkáte, ale pozor - význam vašeho bla bla je jakoby tou přicházející zimou potlačen a vy víte, že příležitostí k zahřátí ubývá….

Je čtvrteční odpoledne, k opravení chybí ještě asi hora a půl písemek a mi je jasné, že energie dochází. Jdu si tedy do sborovny pro kafe a ejhle, na chodbě potkám pana Navrátila. Po klasické výměně pozdravů se dozvídám, že si byl vyzvednout učebnice pro nemocnou dcerku a než si stihnu pomyslet, že kdybych jeho dceru učila já, přibalila bych mu i něco jiného než jen učebnice, zmíní se, že má káva voní fakt hezky a jak je ten život učitelů snový. Hned kontruji, že když mi pomůže s opravováním, taky mu jedno presso uvařím a on kupodivu souhlasil. Háček nahozen, rybka se zasekla. Jen teď přemýšlím, kdo byl vlastně rybářem. 😅
Se dvěma kávami stoupám do schodů k mé třídě, za mnou vysoký sexy chlap s igelitkou - nic moc detail, já vím. Ale i sexy muži mívají své slabiny. :)
Ve třídě se usadíme k pidi stolku od dětí a chvíli klábosíme o životě. Kafe je za chvilku pryč, ale chuť si povídat zůstává a chuť ochutnat rty toho druhého roste. Pohledy jsou výmluvné, ale ostych zůstává. Chybí alkohol nebo přítmí. No nic. Po chvíli je jasné, že zábrany jsou příliš velké. Vstáváme, abychom se rozloučili. Jdeme ke dveřím, podáváme si ruku a on odchází. Ufff. Tak to se nepovedlo. Kurnik, mít tak víc odvahy. Stojím u zrcadla nad umyvadlem, koukám na sebe a nadávám si do telat. Pouštím vodu, abych se trochu zchladila, ale moc to nepomáhá. Pokud mi zátylek hoří, nevím, jak popsat pocit tam dole.
Měla jsem ho políbit. Ne, neměla. Měla…..
Najednou zaklepání a po mém zhrublém “dále” vchází opět on. Prý zapomněl ty úkoly. (zlaté igelitky, už na ně nebudu nikdy nadávat!)
Všiml si, jak stojím s mokráma rukama a mokrým obličejem u umyvadla a snadno si dal jedna a jedna dohromady. Zavřel dveře a aniž by přerušil oční kontakt, přišel až ke mě. Koukal na mě pěkně z výšky a mi se začala točit hlava z jeho vůně, z jeho blízkosti i z celé té situace. Najednou se sehnul a jemně mě políbil na rty. Nešlo nic říct, nešlo dýchat. Nepřetržitý oční kontakt, jeho dech na mém obličeji. Chvíli vyčkával, pak oči zavřel, ve stejném okamžiku zabořil ruku do mých vlasů, druhou mi položil na záda a přitáhl si mě k sobě v tom nejdrsnějším polibku. Ty jo, to bylo něco. Po takové době bez vášnivého čehokoliv takováhle nálož. Začala jsem mu polibky oplácet. Naše jazyky se propletly, také jsem ho obejmula a užívala si, jak má pevná a široká záda. Nepotřebovala jsem víc.
Já ne, ale on ano. Najednou jeho ruka začala putovat k zadečku a pak prozkoumávat mou oblast pod tričkem. To už na mě bylo moc a tak jsem ho zkoušela odstrčit. Marně. Měl ukrutnou sílu a byl pohlcen svým chtíčem. Probojoval se až do mé podprsenky a v ten moment jsem byla ztracená. Pokud umí muž správně zabrnkat na mé bradavky, má mě absolutně ve své moci. A on to uměl. Najednou mi začalo být všechno ostatní fuk. Tak trochu jsem doufala, že řeči o jeho rozvodu nejsou jen vesnické drby, ale upřímně - v ten moment už mi to bylo úplně jedno. Také jsem se začala dotýkat jeho holé kůže pod tričkem a už jsem se ani trošku nebránila, když mi rozepínal podprsenku a spolu s tričkem mi ji vysvlékal.
Navzájem jsme si rozepnuli rifle a začali couvat, stále s propletenými jazyky, ke katedře. Po cestě jsem, pro jistotu, otočila klíčem v zámku a pak už nic nebránilo vzájemné nahotě. Opřel mě o stůl, sklonil se k mým prsům a začal mě na bradavkách dráždit jazykem. Rukou prozkoumával, jestli jsem na něj tak nažhavená, jak jsem působila a asi ano, protože si mě začal natáčet tak, aby do mě mohl co nejrychleji vklouznout. To jsem ale nechtěla já - vždyť ani nevím, jak je na tom tam dole. Hmmm, na první pohled fakt dobře. A dokonce i na první lehké oťuknutí jazykem. Při něm vtáhl vzduch nosem tak rychle, že mi byly jeho preference hned jasné a proto jsem jej pevně uchopila u kořene a jemně si začala hrát jazykem s jeho žaludem. A s jeho uzdičkou. Přejížděla jsem po nich tak, abych ho co nejvíce dráždila a co nejméně uspokojovala. Když už jsem vycítila, že je na hraně svých sil, obemkla jsem ho svými rty a nechala ho, aby mi šukal pusu. Chtěl jít co nejhlouběji, což sice zvládám, ale nepreferuji. Nechala jsem ho tedy jen chvilku a pak jsem naznačila, že bych ráda změnu. Nebránil se. Vysadil mě na stůl tak, abych seděla na samotné hraně, já se opřela o lokty (a při té příležitosti si připomněla neopravenou hromadu sešitů) a on do mě rovnou pronikl až na dno. Juj…. Přitom mě chytil za prsa a začal mi tryznit bradavky. Dívala jsem se mu do obličeje a viděla ten drsný mužský sexapeal, který mě do téhle polohy dostal. Chtěla jsem další polibky a tak si mě přitáhl ke svému tělu, nehty mi zaryl do hýždí a líbal mě tak, že mám ještě dneska celý obličej rudý. Každý jeho příraz jsem si krásně užívala. Občas mi utekl sten,ale on mě znovu a znovu umlčoval svými rty. Zrychloval své pohyby pánví a já věděla, že se nám oběma blíží vyvrcholení. Ještě se zeptal, kam může a když jsem ho ubezpečila, že nic nehrozí, explodoval ve mě a to vyvolalo můj vlastní ohňostroj. Oba zpocení a přitisknutí jeden na druhého jsme čekali, až naše srdce začnou bít v trochu pravidelnějším rytmu a pak, po pár drobných polibcích, jsme se rozpojili a s úsměvem na sebe pohlédli.
“Tohle jsem chtěl udělat už na jaře”, řekl a já se jen zasmála.