Pokažený počítač

Začátkem všecho byl nefunkční počítač mamky mé kamarádky a jak krásně se to zamotalo, to se dozvíte o pár řádek níže.

Normální den, nefunknčí počítač, nic divného v dnešní době. Přicházím do bytu kamarádčiny mamky a usedám k PC, počítač hlásí různé chyby, tak se tomu věnuji, nebylo by na tom nic divného, kdyby maminka nebyla sličná blondýna, která po bytě klape ve svých pantoflíčkách s peříčkem místo přesky na botičkách, jak slastný to zvuk, miluji klapání dámských podpatků.

Trochu mě to sice rozptyluje od práce, ale říkám si, že je to příjemný bonus být v přítomnosti sličné Ženy, která vypadá jako anděl a ještě chodí doma v pantoflíčkách na podpatku. S prací jsem hotov a ukazuji kamarádky mamce, že už PC šlape, jak má. Prohodíme ještě pár frází a vyprovází mě s klapotem podpatků z bytu.

Při otevření dveří si na chodbě všímám dvou párů bot, jedny černé lodičky na vysokém podpatku a druhé středně velké kozačky. Odcházím z paneláku, ale mysl mě nabádá, abych si k těm botičkám šel přivonět, políbit je… Vracím se tedy, kleknu si k botkám a líbám a čichám nejprve kozačky, pak se přesunu k lodičkám a snažím se nasát vůni nožiček, jsem v rauši a uklidňuji se pouze tím, že neslyším klapot podpatků, tak mohu ještě pokračovat. V paneláku je klid, tak si užívám s botičkama a můj pyj je jako anténa. Když v tom se otevřou dveře od bytu. Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal a stojí tam ONA. Kouká na mě a se slovy: Co to děláš, Ty čuně, takhle se mi staráš o botičky? Nezmohl jsem se na slovo. Pojď dovnitř, ale po 4 říká mi.

Po 4 vlezu do bytu, zavírá za námi dveře. Po vstupu do bytu mě pobízí, abych vstal, stoupám si tedy, studem opařený. Začíná monolog: Viděla jsem celou dobu, co si dělal s mýma botičkama. Asi se Ti hodně líbím, což mě těší, ale na druhou stranu Ty asi nechceš, aby se o tomhle, cos tady prováděl někdo dozvěděl, takže spojíme příjemné s užitečným a Ty se teď tady svlékneš a budeš poslouchat, co Ti řeknu. Jenom kývnu a začínám se svlékat, načež Madam poodejde ke skříni, ze které vytáhne obojek a bičík. Už jsem skoro nahý, ale u trenek váhám. Do naha jsem řekla, mé rozhodování vyřeší za mě. Sundavám i trenky a můj penis trčí přímo proti Ní. Klelknout, zní rozkaz. Klekám. Čekám, co se bude dít, nasazuje na můj krk obojek. Po tomto aktu si obuje ony pantoflíčky s peříčkem a řekne: Těší mě, že se ti líbím, Tvá erekce je toho jasným důkazem a já jenom klečím, koukám na krásné nožky a nejsem schopen slov. Tak snad svou Paní přivítáš, ne? Chvíli se snažím koncentrovat, ale nevím, co tím bylo myšleno, na můj zadek dopadá rána od bičíku a já políbím první nožku Madam. Tak a ještě druhou… To stačí, do kleku.

Začíná další monolog: Všimla jsem si už dřív, že jsi submisivní a Ty ses mi líbil, proto jsem si Tě zavolala, věděla jsem, že Tě vyprovokuji podpatkama a ty teď budeš hračka pro moje pobavení. Nebo mám po celé vsi rozvěsit fotky, jak ses před dveřmi muckal s mýma botičkama? Asi si rozumíme, viď?! Jenom jsem pokývnul a v tu ránu přilítnula do boku rána od bičíku. Jak se odpovídá?! Ano, Madam. To, ale nestačilo. Naprav to! Ano Madam, omlouvám se, že jsem líbal Vaše boty a čichal k nim, rád budu Vaší hračkou a otrokem.

Mám pokračovat?