Sovy v mechu, část 9

Aneta

Páteční večer ve městě. Celá zmrzlá procházím město, vyhlížím své objekty na splnění úkolu a mezitím píšu prsty, které sotva cítím mé paní Lilith. Člověk by si řekl, že v tento čas musí být plný město lidí. No, ono je, ale buď je to pár, který se mi nechce oslovovat a ani nevím, jak by na mě ta dotyčná hleděla a nebo cizinec, který buď spěchá na vlak, nebo mi nerozumí. Abyste mě chápali a chci ať to tady zazní, já umím anglicky, ale domlouvat se, že chci tady a teď v postranní uličce borce vykouřit, to jsme se ve škole neučili. Pardon.

(Jo a kdo neví o co jde, běžte na Sovy v mechu 7, ať tu nechodím po městě zbytečně).

Obvykle, pokud potřebuji něco ve městě, se vybavím sluchátky a hudbou nahlas a oči mám sklopené na zem a o běžný ruch lidí kolem mě se nestarám. Teď je to přesně naopak, snažím se o oční kontakt s kde kým, doufaje že to bude první signál, že něco chci. Venku na lavičce sedí dva přiopilí kluci a baví se. Dojdu až k nim, přestanou se spolu bavit a jejich hlavy se nechápavě zvednou. „Tak hoši, potřebuji teď váš čas” řeknu trapně, evidentně čekali na moji první reakci. „Prohrála jsem sázku s kámoškou a vezmu to rychle, protože mrznu. Potřebuju vás teď hned oba dva vykouřit.” Jejich obličeje vystřídal smích a když po pár vteřinách pochopili, že to myslím vážně, zájem a následně vzrušení. ;„…A to jako chceš natáčet nebo co”? ptá se ten vpravo a je vidět, že o tom přemýšlí. „Ne, stačí když mě jeden z vás natočí nebo aspoň vyfotí, potřebuju důkaz”. Na to se ti dva setkají pohledem v souhlasném gestu a krátce na to jdeme do uličky.

Kleknu si a začnu týpka kouřit, druhému honím, ať tam jen tak nestojí. Točí mě a musím uznat, že je to docela sranda. „Jen nevím, jestli se v té zimě udělám” říká pragmaticky kouřenej a zjišťuju, že na tomhle jsme se nedohodli. „Snad bude stačit, že k tomu došlo”.
Po nějaké době a vystřídání kameramana odcházím do kavárny se zahřát a na kafe. Pošlu výsledek mé paní a čekám na odpověď. I když jsem ty dotyčné kouřila asi 100 m daleko, stejně mám pocit že to ví celá kavárna a každý na mě hledí. Zpráva od Lilith. “Jsi moc šikovná, ale ještě ti zbývají 3”. Ok, mezi náma, s tím počtem jsem to přehnala. To je tak, když chcete machrovat. Dopiju a odcházím. Musím si pohnout, ráno vstávám a jedu na víkend k našim. Ještě tak hodinu chodím po městě a je to marná snaha. Můj první úlovek bylo spíš štěstí. Potkávám jenom páry a resindetům nádražních prostor fakt kouřit nebudu. Píšu Lilith, že to vzdávám a čekám to nejhorší. Jedu domů, je 23h a jsem naštvaná. “Jsi zklamání, to bylo keců že jich dáš 5”. Jo, má pravdu.

Cestou na vlak dostávám výčitky od mámy hned z rána: “Doufám, že dnes přijedeš na čas, máme návštěvu. Dorazí na oběd i Viktor”.

Viktor - pro ty, kteří mě neznají, je bratr mého otce. Bydlí v Americe a je děsně sexy. Říkejte si co chcete že je to můj strejda bla bla, stejně bych ho píchala.

Viktor

Říkejte si co chcete, mám rád Česko. Kdykoliv se sem vracím, ať na pár dní nebo déle. Neviděl jsem svého bratra rok, nebýt Vánoc, kde se povinně scházíme a dodržujeme to, se nevidíme. Mám v Česku podnikání a v Americe mě nic nedrží - syn je už dospělý a tak se tu zdržím déle.

Sotva dorazím a už jsem usazen k stolu. Tohle jsem vždy na Česku nesnášel - je jedno jestli máte hlad, je 12h a jí se ! Všechny přítomné zdravím až u stolu, včetně mé neteře, která, a snad to nikde nevykecáte, dospěla v krásnou slečnu. „Koukám, že se z kuřete stala krásná slepice.”, snažím se, aby odtrhla oči od telefonu a všimla si mě. „To jsem nikdy neslyšela a je to docela trapný, strejdo” mi řekne ale směje se u toho. No, good point, v Česku jsem dlouho nebyl.

Večer zabírám koupelnu a po celém dni na cestě jsem rád za horkou sprchu a postel. Zpívám si u zrcadla a najednou zjistím, že tu nejsem sám. Kouká na mě Aneta a prohlíží si mě od shoda dolů. „Ehm, můžeš mi říct, co tu děláš?” padne moje otázka zcela logicky a doufám, že řekne, že přišla za mnou. „No já jsem si šla vyčistit zuby, u nás se zamyká, to nevíš?” „Já žiju sám a doma se nezamykám, tak snad tě pohled na moje tělo nepohoršil” znovu jí dávám prostor mi zalichotit a čekám. „To ne, já spíš koukám na to tetování. Loď? Hustý. Na starýho kohouta seš docela ve formě”. A bez čekání na odpověď odchází.

Ležím v posteli a nemůžu spát. Dívám se na telefon a najednou slyším, jak se za rohem otevírají dveře. Tak můj sex-appeal pořád funguje. Na mě vždy letěly mladé holky ve věku mé dcery. Vklouzne pod peřinu a bez jediného slova mi sundává trenky a kouří mě. Je úplná tma, ticho a jen slyším mlaskavé zvuky a pohyb peřiny. Po nějaké době se vynoří a začne mě líbat. „Radek je na noční a Aneta spí, máme čas a nemusíme spěchat”. Že jsem tu nečekal na ni, jí říkat nebudu. Doufám, že jaká máma, taková dcera a nasedne mi na péro.

Marie

Nemůžu přestat myslet na ten parfém v ložnici. Čtu si dole u krbu, Radek na noční a Aneta u sebe v pokoji. Plný barák lidí a já jsem tu sama. Možná je to jen můj pocit, ale vždycky když se s Viktorem po nějaké době vidíme, máme spolu takový oční kontakt. Vždycky se mi líbil. Sportuje, cestuje, je vtipnej, prostě opak Radka. Píšu Michalovi, abych svoji nadrženost dostala z hlavy a zašukala si. Dostávám jen odmítnutí, že není ve městě a je na zápase. Píšu Jirkovi, kterého jsem měla nedávno, ten mi neodepisuje.

Jo, je to asi za hranou, ale žijeme jen jednou. Kdo ví, kdy budu mít zase příležitost. Jdu nahoru a uvidíme, co se stane.