Jindra neměl vlastně jasno, kam by to chtěl táhnout. Původně zamýšlel, že by třeba někoho nechal kdákat jako kvočnu či štěkat jako psa, nebo něco podobně ponižujícího, ale atmosféra se změnila. Již byl jen v boxerkách a ani Julča již nepůsobila tak rezistentně. Takže někam posunout by se měli. Ale zase nic extrémního. A tak přestože to nebylo vůbec nic nápaditého, držel se nakonec toho posledního, s čím tady kdo přišel.
„Gábi, vyzývám tě ukázat nám přesně, jak si s Jarmilou hrajete“, byl proto nakonec Jindrou uložený úkol.
Julča sice dle předpokladů vypouštěla páru jak lokomotiva, nicméně obě předpokládané aktérky byly vysloveně pro a Pavla se smála do dlaní. Julča to přesto alespoň zkusila. Snad aby aspoň dostála své pověsti.
„To si opravdu nemyslím, že je na místě, Jindro. To už je opravdu značně intimní. To ti nestačí, že jsi viděl její miniaturní kalhotky?“.
Jindra by s ní vlastně i rád souhlasil. Nemohl se ale zbavit dojmu, že jeho úkol pouze vyloženě žene vodu na mlýn té rozdováděné dvojici, a kdo byl on, aby bránil takové touze se předvést? Navíc, upřímně, ten kratičký moment, kdy mohl vidět zmiňované kalhotky, ten snad ani nebylo možné brát za bernou minci, ne?
Ostatně, Gábi se již drala na své místo na slunci.
„Je to pouze Jindrova výzva, Julie. Nenutí nás k tomu. Je to na nás, jestli samy chceme. Navíc zde nejsou žádné sankce, když odmítneme. Nestanovili jsme žádná pravidla. A kromě toho, já se tomu nikterak nebráním. Ty sama jsi nás dvě viděla v akci už víckrát. Pavla sem kvůli tomu dnes přišla. Takže jestli je pro i Jarmila ...“.
„Jasně, že jsem“, ujistila je Jarmila upřímně bez váhání.
„Ale taky bych ráda někoho vyzvala. Myslím, že bychom všichni měli dostat šanci“, doplnila, než jí mohli odebrat slovo.
„A co když nebudu ochotná výzvu přijmout?“, zajímala se Julča.
„Budeš muset jako my všichni ostatní!“, prohlásila Pavla rezolutně.
„Děláš, jako kdyby to pro tebe bylo něco devastujícího“, dobírala si jí ihned Gabča.
„Musela jsi před chvílí vykonat něco, o čem dobře víme, že bys za to bylo ochotná zaplatit!“, usadila jedním dechem svoji mladší kamarádku přátelsky.
„Zaplatit?“, podivil se Jindra upřímně, v rozpacích výrazně méně než Pavla.
Informace o tom, že se Pavle velmi líbí, se k němu již dostala. Nechápal pouze, jak to, že ona neví o podobném zájmu z jeho strany. Jasně, navenek ho verbálně nijak neventiloval, ale copak to už dávno nebylo zjevné? Navíc zrovna Julča si z něj zrovna nedávno v dobré víře utahovala, proč neudělá první krok.
S ohledem na aktuální konstelace se Jindra nyní musel divit, že se Julča s tím zjevně nevědomé Pavle ještě nesvěřila. A než to stihl domyslet, Julča se naklonila ke své kamarádce a cosi jí pošeptala do ucha, takže co nevidět Jindra koukal přes stoleček na Pavlu rozsvícenou jak lampionek.
S jeho obviňujícím pohledem si Julča vůbec nic nedělala, místo toho odklízela jmenovaný stoleček pryč, aby konečně přestal uprostřed mezi nimi zavazet, takže Jindra to vzal jako jasný signál, že je na něm, aby nadhodil pravidla.
„Dobře tedy“, vydechl. „Co tak takto: až Gábi s Jarčou vykonají svůj úkol, přejdeme na běžná pravidla „Pravda, nebo Úkol“. Tím pádem si i Julča může vždycky zvolit pravdu před úkolem.“
Všeobecný souhlas byl narušen pouze Julčiným reptáním, že rozhodně ale nehodlá psát milostné dopisy učitelům nebo dělat cokoliv podobného, co by ji mohlo dostat do problémů. A že rozhodně musí platit, že všechny úkoly jsou pro teď a tady. Žádné odkládání. Svůj výčet pravidel pak Julča zakončila tím, že ujistila Jindru, že ona rozhodně nehodlá svléknout jakýkoliv kus svého oděvu, takže na to může rovnou zapomenout.
Jindra to nekomentoval. Místo toho přemýšlel, jestli si Julča je vědoma toho, že se obrací pouze na něj, a zda zdaleka není jediný v místnosti, který si stejně myslí, že jí to nemusí vydržet dle toho, ke kolika ústupkům za ten krátký čas již byla svolná.
„Souhlasíš, Jindro?“, obořila se na něj Julča nakonec, když stále nic neříkal.
„Tak, byl bych raději, kdyby tomu bylo jinak, ale respektuji tvé rozhodnutí“, uvolil se nakonec Jindra s královskou okázalostí.
„A myslím“, dodal po další zralé úvaze, „že bychom raději měli přidat pár dalších pravidel. Nikdo nebude dávat úkol, který by sám odmítal splnit. A všechny úkoly musí mít časový limit. Přece jen nás trochu začne brzy tlačit čas.“
„Ještě něco?“, otázal se nakonec do pléna, když množinu svých nápadu vyčerpal.
„No jasně“, vypálila Gabča. „Musíme stanovit sankci. Navrhuji prťana každému, kdo bude váhat přijmout uložený úkol, nebo zodpovědět po pravdě otázku. A navíc, pokud si budete myslet, že daná osoba by sama totéž nechtěla zodpovědět nebo učinit, můžete jí vyzvat k tomu, aby se sama vyjádřila či konala. A pokud to neudělá, bude penalizovaná ona.“
„A dost bylo pravidel“, uzavřela to následně rychle Gabča, když se nikdo s ničím dalším neozýval, „chci se již vrhnout na svoji milenku!“.
„Do toho“, vyzval ji Jindra.
Ani sprinteři na stovce nemají občas tak dobrý start, jako projevila obě děvčata.
Jindra s úžasem zamrkal, že Gábi již sedí Jarce na klíně a líbá její odhalený krček a ramínko. Tiskly se k sobě tak těsně, že by se mezi ně nedostal ani vlásek, a zcela zjevně se o sebe navzájem třely. Jejich ruce také nezahálely a laskaly tělo té druhé, kamkoliv dosáhly. Přestože se tak nespojily v polibku, Jindrovi byly boxerky rychle zase o číslo menší a jejich nekončící potřebu se zmenšovat podporovalo i drobné, velmi vzrušující sténání, které se rychle neslo místností.
„To si opravdu takto často rády hrají? A před ostatními?“, zašeptal Jindra zaujatě neadresně ke zbývajícím dvěma dívkám.
„Jsou spolu už skoro dva roky“, prozradila mu stejně tiše Pavla.
„Ale myslím, že až do nedávna to nebylo tak žhavé a jen málokdo je kdy viděl se líbat. Snad akorát tady Julča možná kdy viděla víc“, pustila ochotně i pár dalších detailů.
„Wow“, vydechl Jindra, když se dívky začaly mnohem více vlnit, aniž by si uvědomoval, jak nahlas to vyslovil.
„Jo“, souhlasila s ním Pavla, která byla vzápětí ve tváři rudá jak ředkvička, když jí došlo, o čem se baví. Její barva nádherně korespondovala s její dlouhou, rudou hřívou, kterou na ní Jindra vždycky hrozně obdivoval. A že u ní nezůstává pouze u slovního projevení požitku, jasně signalizovaly bradavky, které se jí pod tenkou látkou pyžama mocně hlásily o pozornost.
Gabča s Jarmilou mezitím přešly do líbání. A rovnou zařadily vysokou rychlost. Jindra silně bojoval s nutkáním pokusit se rukou trochu umravnit svoji burácející erekci, takže mu nikterak nepomáhalo Julčino lehké pokárání „Měl jsi jim stanovit trochu mantinely, Jindro“.
„Promiň“, omlouval se viník, „ale opravdu jsem nepředpokládal něco takového.“
„Jako tohle fakt nezažívám denně“, uzavřel to s vírou, že tím se naprosto jednoznačně dostatečně obhájil.
„Ty možná ne“, konstatovala Julča s úsměvem a pak udělala něco, s čím Jindra počítal ještě méně než se show, které mohl být nyní svědkem. Julča se totiž na něj svůdně usmála a poučila ho „Jen počkej a pozorně sleduj, co ještě přijde“.
Jindra proto raději upřel svoji ucelenou pozornost na obě hlavní protagonistky.
Gábi měla šat již tak moc vykasaný nad boky, že Jindra měl jak na dlani její rozkošný, pevný zadeček, který mu přišel stejně kvalitně opálený, jako až exotický nádech Gábiny kůže tam, kde ji běžněji ukazujeme slunci. Z jejích kalhotek byl k vidění toliko malý trojúhelník v půlce jejich zad a šňůrky, kterými držely konstrukci kolem boků. Jindra se ani nikterak nehněval, když mu kůži Gabčiného zadečku skryly Jarčiny dlaně, které ho začaly vydatně hníst a mačkat. Bylo již v tu chvíli přitom záhadou, jak to, že na ní její šat vlastně ještě drží, vezmeme-li do úvahy, kolik již bylo možné vidět i z pokožky v okolí krku a na ramenou.
Jindra se chviličku věnoval nezbytnosti toho, jak se uhnízdit, aby to pro něj s ohledem na jeho bytelnou erekci bylo aspoň trochu příjemné, nepomohl si u toho, pokud možno vůbec, rukama, a ideálně ani neumožnil Pavle a Julče, aby měly toho u něj příliš co na obdiv. Uniklo mu tak bezprostředně, co bylo přímou příčinou Gábina těžkého výdechu „Aaach, nepřestávej, Jari!“.
Rychlý odečet mu prozradil, že by to mohlo být něco ve spojitosti s Gábinou nazad vyvrácenou hlavou a horní částí těla a Jarčinými ústy pusinkujícími její ňadra. Látka Gábiných šatů spadla přitom již tak dolů, že většinu sněhobílé látky Gabčiny podprsenky neukrývala a Jindra byl okamžitě velmi zvědavý, jaký prostor Gábiných prsou přikrývá tento kus látky vpředu, protože Jarka se činila hodně výrazně po stranách symetrické osy Gabčina hrudníku.
Aby se Gábiným prsům dostala opravdu náležité péče, přemístila Jarka jednu ruku z Gabčina pozadí nahoru a poctivě podebírala jedno těžké ňadro v jeho usazení, hrála si s ním, hladila a mačkala, přičemž hlavní porci náporu schytávala citlivá Gabčina bradavka. Jak Jindra, tak Pavla to ze svého posedu zboku mohli docela dobře zachytit, takže Jindrova zvědavost byla rychle ukojena, když popatřil, jak velká plocha krásně opálených ňader mu je úspornou podprsenkou servírována. A co tak byl ochotný přísahat, Pavla zírala na celý výjev stejně fascinovaně, jako on.
Nebylo divu. Kromě ohnivé povahy samo o sobě bylo Pavlino rozvíjející se ženství dosud silně neukojené. Krátký vztah s Michalem nevedl k ničemu podobnému. Jasně, nějaká líbačka proběhla, ale rozešli se příliš rychle, než aby ve svých objevitelských cestách nějak zvlášť pokročili. A nic dalšího dosud nebylo. Na Jindru si, v rozporu se svým skrytými tužbami, soudě Julčiny nedávné poznámky, netroufla.
Navíc si teď Pavla musela upřímně přiznat, že to, co vidí, jí přijde nesmírně sexy. A je to zároveň něco, co ona sama dost očekávala, když jí nemohly uniknout reakce jejího těla na to, co zatím od těch dvou viděla dříve, a že toho nebylo nijak moc. Bez uzardění tak doufala, že také najde brzy podobně spřízněnou duši a bylo jí jedno, zda se bude jednat o chlapce či dívku. Hlavně když to bude působit správně a její protějšek jí bude působit podobnou slast, jakou právě zažívala Gábi.
Málokdo tušil, že Julča její potřebu sdílí. Až na to, že ona nebyla takto nevybíravá. Věděla, že silně upřednostňuje kluky. Nicméně ani ona nezůstala chladná, když se nejprve nedopatřením a pak i naprosto vědomě stávala pozorovatelkou erotických hrátek svých spolunocležnic. Proto tohle už tak dobře znala. Nikdy je nezastavila, i když začaly přecházet od neškodného líbání a tulení v něco víc.
Byť to pro ni zejména v počátku nebylo jednoduché, a vážně rozvažovala, zda se vymezit, nebo ne, po prvních prosténaných nocích. Nakonec si ale zvykla a brala to jako přirozenou součást svého života. S díky ale odmítla jejich veškeré upřímné nabídky se k nim přidat. Vždy se cítila mnohem přirozeněji ve společnosti Jindry a Vlastíka, Pavlina staršího bráchy, byť zásadní erotické pnutí se u ní dlouho nedostavovalo. Vlastně nebyla tak stará ta doba, kdy se na své nejlepší chlapecké kamarády začala dívat jinak, a zvuky dovádění svých kamarádek začaly ladit s jejími vlastními potřebami.
Sama měla dosud za sebou jen krátkou eskapádu s oním dorosteneckým šachovým velmistrem a lehké zkoumání neznámých vod během prázdnin s poctivě vybraným exemplářem ze svého okolí, takže nebylo moc materiálu, nad kterým fantazírovat. Ráda, že jí tak její kamarádky kromě inspirace poskytují i znatelnou zvukovou clonu, nijak se neomezující, mohla tak nesměle přejít k vlastnímu činu, a teď již zkušeně pravidelně slaďovala své vlastní potřeby s jejich. Zda to Gábi s Jarmilou věděly, či ne, nevěděla. Samy se nikdy nezmínily. A kdyby se někdo ptal jí, byla si jistá, že nikoliv. Žádnými pokoutnými pohledy či poznámkami jí nikdy nestíhaly, a přitom zejména Jarmila obecně chodila se srdcem na dlani.
Tolik známá scéna, vzrušující sténání Gabči a otupení ostražitosti způsobené vypitým alkoholem vedly k tomu, že Julča ztratila soudnost a soustředění, začala si třít třísly o sebe, a jedna její ruka zamířila mezi knoflíčky košile a začala bezmyšlenkovitě stopovat obrysy svojí podprsenky. Jindra měl co dělat, aby od ní odvrátil oči a nedal nijak najevo svůj šok, když to zachytil. Pavla na druhou stranu stále nedokázala odtrhnout zrak od Gabči s Jarmilou.
Jarmila si ještě pořád hrála jak s Gabčinými prsy, tak s jejím zadečkem. Gabča pod mistrovskými tahy jejích zručných prstů a úst vypadala v jejím náručí jak odevzdaná hadrová panenka. Až na to podmanivé sténání.
Jedno ramínko Gabčiny podprsenky již opustilo rameno, čímž pomohlo tomu, že více a více holé kůže ňader vycházelo na povrch, jak byl úchyt uvolněn. Jindra natahoval krk, aby mu, pokud možno, nic neuniklo a v duchu trochu proklínal Jarčinu hlavu, že mu tolik zaclání ve výhledu na bojiště. A v momentě, kdy byl ochotný přísahat, že konečně zahlédl hnědou plochu areoly, Gabča se rázem prudce narovnala a přitáhla si k sobě Jarčina ústa pro novou sekvenci zuřivého líbání.
Sakra, zaklel Jindra v duchu. Ale alespoň se mohl stáhnout zpět ze svého náklonu a nebýt nadále tak nápadný. Ne že by mu Pavla s Julčou věnovaly jakoukoliv pozornost, stejně jako hlavní dvojice, která byla velmi zaneprázdněna.
Jenže sotva se narovnal, proklínal se znovu. Děvčata totiž tentokrát líbání utnula velmi rychle a než se Jindra vzpamatoval, nacházela se Gábina podprsenka dole u jejího pasu spolu se svrchní vrstvou jejího oděvu, takže všichni ostatní měli nerušený výhled na celistvou plochu jejích nádherně opálených zad. Ani stopa po tom, že by se Gábi kdy opalovala v plavkách.
Jindra byl opět bleskově nakloněn, ale i tak prohrál souboj v rychlosti s Pavlou. Oba pak každý z jedné strany, s velmi identickým výrazem sestávajícím s mírně pootevřených úst a upřeného zraku bez sebemenšího mrknutí, zaujatě sledovali, jak Jarčina úst se věnují střídavě jedné a druhé dokonalé polokouli. Jarčin jazýček neuspěchaně kroužil po malých areolách jen trochu tmavší barvy, než byl odstín Gábiny kůže, spousta drobných polibků pokrývala jak výrazně vzrušené bradavky, tak jejich bezprostřední okolí, a Jindra by byl ochoten přísahat, že kromě táhání drobných terčíků se do nich dokonale bílé Jarčiny zoubky sem tam i lehce zakously.
Pavla totéž tvrdit nemohla, protože se nechala odlákat zjevnou Julčinou aktivitou a ztratila drahocenné sekundy tím, že fascinovaně sledovala, jak si její upjatá kamarádka a mentorka se zavřenýma očima laská pod košilí svá vlastní ňadra. Nemožnost vidět to, co Jindra s Pavlou Julča zcela zjevně zdatně nahrazovala vlastními vzpomínkami ukrytými za zavřenými víčky.
Jindra se nenechal vyrušit ani tím, že zachytil, že se Pavla zrakem odvrací, a odměnou mu bylo, že mohl od startu sledovat, jak se Gábi k Jarce rázem více tiskne a její boky začínají rajtovat oproti tělu své kamarádky. A ačkoliv pohyb na druhé straně nebyl tak zřetelný, jak Jarmila byla zatížena Gábiným tělem, přísahal by Jindra, že i ona jí svými boky ihned vychází vstříc.
Zřetelnému zasténání z nečekaného směru už ale Jindra odolat nedokázal. Navíc měl Pavlu stále periferně před sebou, byť ostřil jinam. Brada mu tak rychle padla mnohem níž, když se po rychlém pomrkání ujistil o tom, že Pavla má noční košili vykasanou nad pas, ruku mezi svými rozevřenými stehny a drobných zaúpění se není schopná oprostit ani přesto, že si kouše spodní ret. Kromě zřetelného hlazení svého klína přes látku kalhotek pak Jindru fascinovalo i to, že Pavla nemůže spustit oči z Julči.
Jindra se jí přitom vlastně ani nedivil. Julčina ruka se totiž nějak dokázala nacpat do jejích těsných šortek, čemuž pomohly rozepnutý knoflík a povolený zip, a přestože se zdála nehybná, nemohla Julča pozorného diváka oklamat s tím, že by jen tak lelkovala, dle toho, jak ruku šmátralku usilovně tiskla do svého podbřišku. Jindru to stálo slinu ukápnutou k zemi, než se vzpamatoval ze šoku, že mj. nyní ví, že Julča má i nějaké červené krajkové kalhotky. Bylo toho tolik, co bylo možné sledovat, že Jindra kroužil zrakem od jedné scény ke druhé a vůbec si neuvědomoval, že je jediný, kdo pouze nečinně pozoruje. A přitom se jeho erekce až bolestivě hlásí o pozornost.
Ještě, že už neměl rifle. V těch by tohle fakt nedal. To by byla muka na N-tou.
Zaškubalo mu v něm jako pominuté, když se pohledem střetl se zastřeným pohledem Pavly, aby zjistil, že její zábrany se asi nenávratně nachází někde na dovolené, protože ta se nenamáhala pokoušet se nějak zastavit či skrýt, co nyní činí obě její ruce přes látku jejích kalhotek. Když tak podlehl tomu, co by nedal ani člověk s nejsilnější vůlí na světě, a pokusil se chvatem pravačky umravnit svůj přeplněný nástroj, dostihl ho Pavlin zastřený pohled a nepřehlédnutelné, smyslné oblíznutí si rtů mrštným jazýčkem.
Bože, že by ani ona už zdaleka nebyla nevinná? pomyslel si bleskově, zatímco mu na čele vyrašily drobné krůpěje potu.
A to ještě Jindra netušil, že Pavla, sic bez zábran, je stále ještě schopná nějakého toho logického uvažování. Byla si vědoma toho, z Julčina vyprávění a dle jejího názoru, a Julča se nikdy nemýlila a mluvila vždy pravdu, že Gábi s Jarmilou by se dokázaly věnovat jedna druhé do skonání světa. A pokud by se Gabča dostatečně nasytila, prostě by si prohodily role. A tolik času fakt všichni tady opravdu neměli.
„Dobře, to myslím stačí“, zachraptěla proto Pavla za ně všechny tahajíce moudře za záchrannou brzdu.
„Jestli budete pokračovat ještě chvilku, tak přijdeme o Jindru, protože se mu přestane okysličovat mozek“, dodala s mrknutím po významném pohledu upřeným do jeho klína.
Jindra samozřejmě věděl, že má naprostou pravdu, nemohl to nyní schovat, ani kdyby sebevíce chtěl, ale jako tohle si fakt mohla odpustit. Bosorka jedna.
A bylo hůře, když se přes Gabčino rameno vyklonila Jarka, přeměřila si velikost, obdivně hvízdla a pokusila se ho dorazit dovětkem „Velmi impozantní, Jindro! Šly pověsti, že jsi velký chlapec, ale zdá se, že byly vůči tobě neuctivé“.
„Škoda, že nemáš něco podobného, miláčku“, adresovala pak na závěr Gabče, kterou následně lehce políbila na rty.
Všeobecný ženský smích, během kterého se dívky, pokud možno nenápadně, vracely do prezentovatelného stavu, ostře kontrastoval s oblaky páry, do kterých byl Jindra obalen. Přesto měl i ve svém značně rozpačitém stavu silné podezření, že výrazné chomáčky virtuálně stoupají ke stropu i z Julčina posedu, neboť té se prostě musely, alespoň částečně, vrátit nějaké zbytky sebezáchovy. Usilovně se to však snažila skrýt, jak koukala všude možně, zejména do podlahy, jen ne na ostatní, pokoušela se tvářit neutrálně, a urychleně zapomenout na to, jak prakticky úplně pozbyla soudnost a byla jen kousek od toho, aby se nevrhla na nezadržitelnou masturbaci s jediným utkvělým cílem.
Naštěstí pro ni nikdo její faux pas nekomentoval.
„Opravdu musíme skončit?“, ujišťovala se místo toho Jarka s čertovskými plamínky v očích, stále ještě hladící svoji oběť.
„Zrovna jsme se dostávaly k té legrační části“, nadhodila vějičku ostatním, čeho by se jim ještě mohlo dostat.
Gabča byla naštěstí uvážlivější.
„Bude to muset počkat, zlatíčko“, ujistila s úsměvem Jarku, nenásilně se vyprostila z jejího objetí a posadila se zpátky na svůj polštář.
Činila tak naprosto nepokrytě, ale Jindra se z toho dlouho neradoval. Zdaleka si ještě neužil krásy odhalených ňader své kamarádky, když mu byla jeho schopnost pozorovat odejmuta horkými, jemnými dlaněmi Pavly, které přikryly jeho oči.
„Přestaň zírat, Jindro“, opeskovala ho Pavla přitom jemně. „Není to pěkné“.
„Hej, to není fér!“, zaprotestoval Jindra alespoň slovně, ale zůstal pouze u neškodného pokusu stav změnit, a když narazil na nesmlouvaný odpor, kapituloval.
Byl tak jediný, kdo nesledoval, že Gábi se nenamáhala tím vracet podprsenku zpátky na její právoplatné místo a místo toho si přetočila upínání dopředu, rozepnula ji, uschovala stranou a zahalila se zpátky do svého oděvu, vyměňuje si přitom vítězné úsměvy s dívkami kolem.
Co bych dala za to, abych jednou měla taková prsa, přála si přitom Pavla. Zatímco ona totiž byla drobná a atletická, byla Gábi samá křivka a již teď výrazně obdařená s potenciálem dalšího růstu. A to ještě byla proti Jarmile o nějaký ten stupínek níže. Pavle v tomto smyslu přišlo až nespravedlivé, proč zrovna ona asi dostala do vínku otcovy geny, když její mamka byla ženská krev a mlíko. Ale naděje umírá poslední, že. A čas u ní měl snad ještě dostatek času to změnit.
„Už jste hotové?“, otázal se Jindra netrpělivě. Ne že by mu až tak vadilo nevidět, ale necítil se úplně luxusně, že ony mohou volně pozorovat jeho a jeho erekce ani trochu nevypadala, že by se hodlala v nejbližším století umravnit. Navíc nechtěl, aby vzrušení obecně začalo opadat. Byl čas uložit další úkol, nebo položit otázku, a on rozhodně nechtěl, aby to sklouzlo do něčeho plochého, jako aby si navzájem nalakovaly nehty na nohou.
Nikdo mu sice neodpověděl, ale schopnost vidět mu byla přece jen vrácena. Uvítaly ho prakticky totožné, významné úsměvy a usilovné předstírání toho, že nic zásadního se dosud nestalo.
Gabčin úsměv byl ale vyloženě hladový, a když jí bylo mlčky unisono odsouhlaseno, že je na řadě, nespustila zrak ani na moment ze své vyhlídnuté oběti a s vražedným úsměvem se Julči zeptala „Pravdu, nebo úkol?“.
Podobné povídky
