Zvuk prskavek a vzdálené rány petard naplňovaly noční vzduch, zatímco městem se nesly slavnostní nálada a smích. Dominik nikdy nebyl velkým fanouškem silvestrovských oslav, ale letos si slíbil, že konečně vyrazí mezi lidi. Po třech letech vztahů, které skončily bolestivě, chtěl začít nový rok bez smutku, alespoň trochu šťastnější.
Bar na rohu byl přeplněný, stejně jako všechny podniky v centru. Dominik si našel místo na baru a objednal si gin s tonikem, přičemž jeho oči bloudily po davu. Všiml si skupinky přátel, kteří se smáli tak hlasitě, že přehlušovali hudbu. Jednoho z nich upoutal okamžitě. Byl to mladý muž, jehož úsměv měl něco magického, jako kdyby osvětloval celý místnost.
Za chvíli se jejich pohledy setkaly. Dominik cítil, jak mu srdce zrychlilo. To se dlouho nestalo.
"Ty se taky tváříš, jako bys tu byl omylem," ozvalo se vedle něj. Bylo to od něj — od toho muže s jasnýma očima a lehce rozcuchanými vlasy. Mluvil klidně a uvolněně, ale jeho hlas měl hřejivost, která jako by všechny zvuky okolo umlčela.
Dominik se rozesmál. "Přemýšlím, jestli to vypadám tak špatně."
"Naopak. Vypadáš, že potřebuješ zábavu," odpověděl muž. "Já jsem Adam."
Slovo dalo slovo. Adam byl architekt, co miloval hory a staré filmy. Dominik byl knihkupec, jehož vášní byla poezie. Jejich světy se zdály odlišné, ale přesto mezi nimi všechno hladce zapadalo.
Venku se čas přiblížil k půlnoci. Lidé začali houfně vycházet na ulici, aby sledovali ohňostroj. Adam vytáhl Dominika ven s neodolatelným úsměvem, který mu dával pocit, že by šel kamkoliv.
"Věř mi, nejlepší výhled je odsud," řekl Adam, když ho zavedl na střechu jednoho opuštěného domu.
Ze střechy byl pohled úchvatný. Město zářilo tisícem světel, v dáli bylo slyšet odpočítávání.
"10... 9... 8..." Lidé na ulici křičeli. Dominik se však nezaměřoval na ohňostroj. Díval se na Adama, jeho tvář byla zahalena jemným světlem, které vrhaly okolní lampy.
"... 3... 2... 1... ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!"
Když nebe proťaly první záblesky ohňostroje, Adam se k Dominikovi otočil. Bez jediného slova se jejich rty setkaly, uprostřed zimní noci, mezi nekonečným světlem a zvukem, které vítaly nový rok.
Bylo to jako exploze v jejich vlastních srdcích, mnohem intenzivnější než jakýkoliv ohňostroj. Adam se usmál a zašeptal: "Doufám, že jsi připravený, protože tenhle rok bude náš."
Dominik, poprvé po dlouhé době, neměl nejmenší důvod pochybovat.
Podobné povídky
-
Seděl jsem u stolku v rohu té malé kavárny na Vinohradech, kde mají bezbariérový vstup a dost místa mezi stoly. Venku pršelo, dovnitř voněla čerstvá káva a ona vešla – přesně tak, jak jsme si psali.…
před 10 hodinami 0 718 13 -
Opět se přiblížil můj pracovní termín v zahraničí. Kam to tentokrát bude jo vlastně Stuttgart. Tam už to znám, nic mě tam snad nepřekvapí. Ještě si sbalit do kufru nějaké pěkné hadříky na sebe,…
před 10 hodinami 0 536 10 -
Zdravím, rád bych vrátil k jedné povídce, kterou jsem již jednou zde zveřejnil a bohužel se mi ji podařilo vymazat. Budu se snažit ji napsat alespoň o něco lépe. Hezké čtení. Před asi dvěma lety…
před 10 hodinami 0 465 13 -
Zlobit se na svého nakladatele jsem nakonec nevydržela ani původně zamýšlené dva dny, milostivě na dálku přijala jeho omluvy za to, jak nepřístojně se choval, a v naprostém rozporu s tím, před čím…
před 10 hodinami 1 157 6