Znovu nalezený "kamarád"

Koncem listopadu mi přišel email, který mě moc mile překvapil a ohromně potěšil. I když se jeho odesílatel nepodepsal, hned jsem věděla od koho je a zahřálo mě to u srdíčka. Vrtalo mi hlavou, co se stalo, že si na mě vzpomněl po tolika letech a proč se ozval. Musela jsem zareagovat a odepsat. Ten mail byl totiž od kluka, který byl mou první láskou, i když jen platonickou. Tehdy jsem pro něj byla jen malá holka, ale vždy se ke mě choval mile a byl můj idol. Hráli jsme spolu karty, byli na diskotéce, padla i nějaká letmá pusa... dál jsme se nedostali, ale pro mě to byly nezapomenutelné zážitky a byla jsem zamilovaná. Pak jsme si dopisovali a ještě párkrát se setkali. Jak už to v životě chodí, naše cesty se přirozeně rozešly, bydleli jsme od sebe daleko a osud nám nepřál, měl s námi jiné plány.

Po několika letech jsem trávila týden u bratránka na chalupě. V té době jsem už byla vdaná a měla dvě dcery. Přišla řeč i na onoho dotyčného kluka a jelikož bratranec nám vždycky fandil, pozval ho na návštěvu. Já jsem byla samozřejmě šťastná, že ho uvidím, zároveň panovala nervozita a ovládaly mě smíšené pocity. Nicméně proběhl příjemný večer, všichni jsme si pěkně popovídali, měla jsem radost. Nakonec jsem ho šla vyprovodit k autu a strašně jsem toužila ho políbit, měla jsem morální zábrany, přece jen, oba jsme byli zadaní, takže padla taková rozpačitá pusa, ale i tak jsem byla ráda. Až teď se mi přiznal, že mi chtěl dát velkou pusu a mojí vinou k tomu nedošlo, škoda.

Za poslední dny jsme si toho hodně napsali, poslali si fotky a shodli se na tom, že bychom se chtěli vidět a popovídat si naživo. Máme toho oba dva hodně za sebou a evidentně nás to k sobě nějakým způsobem táhne. Vzájemná konverzace je místy docela žhavá, oba jsme už dospělí, já momentálně bez partnera a on řeší nějaké komplikace v rodině a ve své partnerce nemá bohužel oporu, jak se svěřil. Proto si dal tu práci a našel mě ve starých emailech. Chtěl se vrátit v čase a rozptýlit svůj splín. Doufám, že se mu to podařilo, aspoň to zatím takovým dojmem působí.

Opět jsem angažovala bratránka, který bydlí nedaleko od mého znovu nalezeného "kamaráda" a celou situaci mu vysvětlila. Plánujeme setkání u něj po Novém roce. Rád nás uvidí a poskytne útočiště. Oba jsme nervózní a zvědaví jak to tentokrát dopadne. Co se má stát, to se stane. Necháme tomu volný průběh, ale přála bych si, aby mezi námi došlo ke sblížení i třeba hodně intimnímu. Netuším, jestli si budeme vyhovovat, rozumět si, vonět a fyzicky se přitahovat.... nerada bych zklamala, ale ve skrytu duše se těším a On to má prý podobně, jak mě ujišťuje.

Ví toho o mě už hodně, já zatím tápu. Zmínil se, že je něžný mazlík, jen to nemá komu dokazovat. Já se moc ráda nechám přesvědčit. Třeba pak napíšu nějaký pěkný příběh, ve kterém budou hrát hlavní role touha, vášeň a my dva, co se poslední dny chováme jako puberťáci, přestože už jsme v babičkovském a dědečkovým věku. O to je to krásnější a kouzelnější, že nás to láká. Jak se říká, láska kvete v každém věku a taky stará láska nerezaví.