Ztráta panictví s panem poručíkem I.

Musím se vrátit skoro o čtyřicet let zpět. V mých devadenácti letech jsem narukoval na vojnu do slovenského Komárna k Pohraniční stráži. Město pěkné, už tenkrát se tam mluvilo převážně maďarsky. Z Komárna jsme jezdili přes Nové Zámky prohlížet mezinárodní rychlíky do Štúrova. Někdy se prohlíželi cestou z Nových Zámků do Štúrova a pak ve stanici stáli pár minut a odjeli směr Budapešť a dále. Někdy až ve Štúrově a prohlídka trvala tak půl hodiny. Mým úkolem bylo ve vagonech prohlížet stropy,wc a ostatní prostory. Pak jsme venku čekali než vlak odjede a nesměl nikdo přistoupit ani vystoupit. Dneska je jiná doba, ale v polovině osmdesátých let se to takhle dělalo. Za námi šla pasová kontrola a pak celníci, kontrolovaly se pasy a semtam někoho prohledali jestli neveze sebou větší obnos peněz, než bylo povoleno. A měli na lidi čuch, když zjistili nějaký problém, člověk vystoupil z vlaku, sepsali s ním protokol, musel jet zpátky a doma měl asi problémy.

Ale chci psát o panu, dříve soudruhu poručíkovi. Když jsme jezdili ze Štúrova do Nových Zámků, museli jsme sedět ve vlaku s nadřízeným. V létě jezdili hodně mimořádných rychlíků s lidmi do Bulharska a Rumunska na dovolený. Jednu službu jsem jel s panem poručíkem, sedli do lehátkového vozu, tam se poručík znal s průvodčím vagonu. Sedíme, oni kecají a já se musel v půli cesty převléct do montérek, abych byl připraven přesedlat z vlaku do vlaku do Štúrova. Jak jsem se převlíkal, kupé úzký, přes výhybky to házelo, tak jsem jen v trenýrkách chytal balanc. Ten průvodčí mě najednou stáhl trenky, spadly na zem a začal mě honit ocas. Byl jsem jak zkoprnělý. Přidal se i poručík, já kluk mladej, plný semene, tak netrvalo dlouho a stříkal jsem. Poručík měl kníra a jedna dávka přistála tam. Olízl to jazykem, něco zabrblal maďarsky, já jsem si natáhl trenýrky a oblékl montérky. Přestoupili jsme do rychlíku a už jsme prohlíželi cestou. To blbý převlékání bylo občas, ale bylo a za mašinou ve vagonu bylo prázdné kupé a tam jsme se převlékali.

To vyhonění byl jen začátek. Při jedný cestě do N. Zámků jsem jel s poručíkem. Jelo se v osm ránoa čekalo se tam celý ráno do jedný hodiny po obědě na rychlík. To byla dobrá služba, ale druhý kluk zůstal ve Štúrově a prohlížel tam. Střídalo se to. My jsme sami chodit po městě nemohli, jen s nadřízeným. Bylo to někdy nanic, záleželo koho jsme zrovna dostali.

Jdu s panem poručíkem, mluvili jsme spolu on slovensky, ale maďarsky mluvili mezi sebou. On pan poručík bydlel v N. Zámcích, tak jsme šli k němu domů. Byt pěkně zařízený. Měli jsme tak tři hodiny času. Nalil mě Zlatýho bažanta, sedli si na sedačku a popíjeli. Přisedl si ke mě, já jsem v tý době byl kluk nezkušený, ale kluci se mě líbili. Poručík měl kníra, černovlasý, štíhlý tak kolem 35 let. Začal mě rozepínat knoflíky od košile. Pomalu, abych se nevylekal. Košile byla rozepnutá, hladil mě prsa, přejížděl bradavky. Mačkal je, líbilo se mi to. Sundal mě košili a rozepnul mě opasek. Pak knoflíky od kalhot. Svlékl mě je. Já stáhl ponožky a byl jsem jen v zelených trenýrkách. Byl jsem celý rozechvělý.

Přejel mi trenky, nahmatal ocas a přejížděl přes něj. Ten tvrdnul , zvedal se a na trenkách začal být mokrej flek, jak mi ronil šťávu. Poručík mi přes trenky přejížděl špičku ocasu, vrněl jsem jak kocour. Pak mi pomalu stahoval trenýrky, až ocas vystřelil z trenek. Stál, žalud do fialova zbarvený. Ronil slzy. Pan poručík ho vzal do úst, knír mě pořádně šimral. Jazykem lízal šťávičku. Pěkně ji vylízal a celé péro strčil do pusy. Pomalu kouřil a rukou mi nahmatal moji dírku a zajel do ní prstem. Bylo to rajcovní. To zajíždění znásobovalo moje vzrušení. Vzdychal jsem, hekal, přál jsem si, ať to nikdy neskončí. Najednou jsem cítil, jak mi tělo zacukalo, vykřiknul jsem a mohutný výstřik byl v jeho puse. Všechno spolykal, ještě mě slízal každou kapičku semene. Pro mě to byl nádherný zážitek, ale to byl jen začátek našeho intimního sblížení. Pak to dostalo grády, To Vám popíši příště, kdy mě pan poručík připravil o panictví.