Průvodčí nočního vlaku

Cestování vlakem má své kouzlo, zvlášť, když máte hlavu plnou představ, které ve vás vyvolávají vzrušení...
...do odjezdu nočního vlaku zbývá ještě pár minut...na perónu postávají hloučky cestujících, kteří ještě v rychlosti, i přes zákaz, "dotahují" posledních pár šluků z cigarety... Rychle se propletu mezi nimi a vklouznu do značně přeplněného vlaku ve snaze si najít aspoň nějaké volné místo na sednutí. Procházím chodbičkou, ale všechna kupé jsou plná, až v úplně posledním vagónu jedno se zataženými závěsy a označením "služební prostor". Mimoděk zkusím vzít za madlo a dveře se otevřou...no co, kdyby něco, cedulku jsem přehlédl, řeknu si a vklouznu dovnitř. Otočím zámkem na dveřích a usadím se.
Cesta zvolna utíká, já s telefonem v ruce...a na displeji co jiného než...sprosťárny...nadržené kundy a ocasy...a ten můj začíná tvrdnout....rozepnu zip, vytáhnu ho z kalhot a pomalu začnu honit... Propadám se víc a víc do představ u obrázků a videí všech těch stříkajících čuráků a mokrých kund, nadržených samců a rozmrdaných samic. V tom někdo vezme za madlo dveří. Ani mě nenapadne schovat ocas, mám přece zamčeno a dělám že spím, když najednou cvakne zámek a dveře se otevřou. Nestihnu svého tvrdého čuráka ani přikrýt, natož uklidit do kalhot a do kupé vejde průvodčí. Chvilku stojí, kouká na mě a pak jako by nic řekne - jízdenku prosím... začnu zmateně hledat po kapsách, snažím se schovat ocas do kalhot, ale všechno marně, jízdenka nikde a ocas se do poklopce ne a ne vejít... Pobaveně mě sleduje, pak se otočí, zamkne kupé a posadí se naproti mně a znovu zopakuje - jízdenku prosím.... mě se mezi tím podaří nacpat ocas tak nějak do kalhot a hledám jako zběsilý...někde tady musí být q...ale nic, jako by zmizela. Otočím se čelem k němu a pokrčím rameny...nemám, fakt jsem si ji kupoval, přísahám, ale nevím, prostě není...
Víš co? Zatyká mi...tak mi aspoň ukaž, co jsi tady dělal než jsem přišel... Chvilku nechápavě koukám a on kývne směrem k mému rozkroku...- vytáhni ho, chci vidět, jak honíš!
Mimoděk sáhnu mezi nohy a cítím, že mě ta představa vzrušuje...rozepnu pásek a zip a kalhoty spustím ke kotníkům. Můj čurák je hned zase tvrdý a trčí do šera kupé jako stožár, pomalu po něm kloužu dlaní a cítím vzrušení z toho, že se dívá... já,černý pasažér s čurákem v ruce a on, průvodčí a krásnej chlap. Honím...jeho pohled chvíli směřuje mezi moje nohy, chvíli na můj obličej. Pak kývne - pojď blíž, sem přede mě...posunu se k němu a on najednou chytí můj tvrdý ocas do dlaně. Hlasitě zavzdychám...a slyším ho jak říká - pěknej macek, skoro jako ten můj...chceš ho vidět? Jenom kývnu a on mi chytí ruku a navede si ji k sobě na poklopec...chvíli ho jenom hladím přes látku kalhot a pak chytnu za zip a rozepnu ho...on mi volnou rukou pomůže rozepnout pásek a knoflík a ten jeho ocas je venku taky... Je krásnej, šeptnu a on na to - ten tvůj je mnohem větší... přehání, sice malinko větší je, ale oba je máme velký tak akorát... Posadím se k němu a pomalu honím toho jeho krásnýho čuráka...já jemu, on mě.... Vzrušením vzdychám a celý se chvěju, stejně jako on... hladíme si koule, mačkáme je, masírujeme si ty naše tvrdý, nadržený ptáky navzájem...cítím jak mu v něm pulzuje, sevřu mu ho až vykřikne...vzpínám se proti jeho dlani a moje mrdka chce ven...jako smyslů zbavený přirážím proti jeho ruce a za chvilku už cáká z mého čuráka jedna dávka semene za druhou...ve stejnou chvíli se prohne v zádech i on a z jeho naběhlého žaludu začne stříkat spousta bílé husté mrdky...
Právě v čas, vlak začíná zpomalovat a brzdit, přijíždíme do stanice...
Postaví se, otře kapesníčkem ocas, zasune do kalhot a upraví se. Usměje se a řekne...musím, pak zkontroluju kdo přistoupil a vrátím se, počkáš tady na mě? Kam vlastně jedeš? Kývnu, řeknu mu cíl své cesty a on mezi dveřmi povídá - tak to máme ještě spoustu času, běžím, ať jsem brzo zpátky, rád si to zopakuju....jo a tu jízdenku máš celou dobu na zemi pod sedadlem....a ne že mi utečeš!
To fakt nemám v plánu....lepší zpestření cesty jsem si nemohl přát...