Za zrcadlem: spoutaná trpělivost

(1. série, 9. díl)

Týden uběhl ve znamení rostoucího napětí, jako už tolikrát předtím. Adam byl nadržený až k nepříčetnosti, každá minuta vedle Laury byla jako mučení. Její tělo, vůně, pohledy, náhodné doteky – to všechno ho přivádělo na pokraj šílenství. A ona? Byla si toho dokonale vědoma. Nosila šaty, které těsně obepínaly její postavu, lehce se před ním ohýbala, aby zahlédl její nohy, nebo se jen prostě skláněla tak, že její výstřih přitáhl jeho oči jako magnet. Bavilo ji to. Bavilo ji sledovat, jak ztrácí kontrolu, jak jeho oči doslova žadoní. A když přišel večer losování, v místnosti mezi nimi doslova jiskřilo.

„Tak se do toho pusťme,“ řekla Laura a natáhla se po prasátku, které stálo uprostřed stolu. Otočila ho dnem vzhůru, otevřela otvor a prsty sáhla dovnitř. Její pohyby byly pomalé, jako by si chtěla prodloužit ten okamžik očekávání. Když vytáhla papírek, rozložila ho a začala číst. Adam ji sledoval s pohledem plným napětí.

„Chtěl bych být svázaný,“ přečetla Laura pomalu, skoro až teatrálně. Zvedla oči k Adamovi, koutky úst se jí zvedly do provokativního úsměvu. „Tak tohle jsi napsal ty, viď?“ zeptala se, i když odpověď byla zjevná.

Adam zrudl, jeho oči sklouzly na stůl. „Jo… bylo to jen tak… něco, co mě lákalo,“ přiznal nervózně.

Laura se postavila a pomalu obešla stůl. Když došla k Adamovi, opřela se rukama o opěradlo jeho židle, takže její obličej byl jen pár centimetrů od jeho. „Tak dobře,“ zašeptala, její hlas byl tichý a plný očekávání. „Jsem pro. Ale pamatuj,“ naklonila se k jeho uchu a dodala šeptem, „když jsi svázal ty mě, taky sis mě hezky podal. Teď je řada na mě.“

Adam polkl. Věděl, že to bude intenzivní, ale její slova ho zaskočila. Jeho tělo však zareagovalo okamžitě – vzrušení mu prostupovalo každou buňkou. Laura ho jemně políbila na rty, ale než stihl polibek oplatit, odtáhla se. „Počkej na mě v ložnici,“ řekla klidně. „Já se zatím připravím.“

Když Adam vstoupil do ložnice, byl už nahý, jak mu Laura přikázala. Na posteli ležela lana, hedvábný šátek a pouta. Laura stála u zrcadla a upravovala si vlasy. Na sobě měla černé krajkové prádlo, které dokonale zdůrazňovalo její pevné křivky. Když si všimla, že přišel, otočila se k němu a chvíli si ho prohlížela. Jeho tělo bylo napjaté, jeho erekce nešlo přehlédnout.

„Vypadáš nervózně,“ poznamenala s úsměvem a přistoupila k němu. Její prsty jemně přejely po jeho hrudi, zastavily se na bradavkách, které jemně zmáčkla. „Ale i vzrušeně. Tak to má být.“

Bez dalších slov ho navedla, aby si lehl na postel. Začala ho pomalu svazovat – jeho ruce přivázala k pelesti, nohy rozprostřela a upevnila k rohům postele. Její doteky byly jemné, ale jisté. Když byl pevně svázaný, poodstoupila, aby si ho mohla prohlédnout. „Dokonalé,“ zamumlala spokojeně.

Laura si sedla na okraj postele a pomalu přejela prsty po Adamově hrudi. Její doteky byly záměrně jemné, škádlivé, ale zároveň probouzející každý nerv jeho těla. Adam se pod ní lehce zavrtěl, ale pouta ho držela pevně.

„Víš,“ začala Laura, zatímco její prsty klouzaly níž, „když jsi svázal mě, docela jsi mě potrápil. Nechal jsi mě čekat, hrál sis se mnou, a já si teď říkám, že bych ti to měla vrátit.“

„Lauro, prosím…“ začal Adam, ale ona ho přerušila prstem na jeho rtech.

„Ššš. Tohle není o tobě,“ řekla sladce. „Tohle je o mně. A o tom, jak tě můžu vidět takhle bezmocného.“

Její ruka sklouzla na jeho erekci, ale jen letmo. Její dotek byl tak krátký, že spíš zesílil jeho frustraci. Laura si hrála s jeho tělem – jemně kroužila prsty kolem jeho bradavek, přejížděla po jeho bocích, ale vyhýbala se jeho nejcitlivějším místům. Když už se zdálo, že mu poskytne úlevu, stáhla se.

Několikrát ho přivedla až na samý okraj. Její doteky byly přesné a promyšlené. Začala vždy pomalu – její prsty jemně přejížděly po celé délce jeho erekce, zatímco její pohled zůstával pevně upřený na jeho tvář. Viděla, jak se mu třesou svaly, jak jeho tělo napjaté k prasknutí reaguje na každý její pohyb. Když už jeho boky instinktivně začaly přirážet vzhůru, stáhla svou ruku zpět.

„Ne, ne, ne,“ zašeptala škodolibě, její hlas plný sladkého výsměchu. „Ještě ne.“

Adam zalapal po dechu, jeho tělo sebou trhalo v bezmoci. „Lauro, prosím… už to nevydržím,“ zašeptal, jeho hlas byl napjatý a rozechvělý.

Laura si jen tiše povzdechla, přejela dlaní přes jeho stehno a opřela se o pelest postele. „No vidíš, jak moc to chceš,“ zamumlala, její prsty se lehce dotkly jeho varlat, jen na okamžik, než zase zmizely. „Ale víš, že to záleží jen na mně.“

Znovu se pustila do svého mučení – její ruka se vrátila k jeho erekci, pomalu ji sevřela a začala kroužit prsty kolem špičky, kde byl nejcitlivější. Pohyby byly pomalé, mučivé, občas zrychlila, jen aby ho přiměla zvednout boky, než znovu přestala.

„Mám tě udělat teď, hned?“ zeptala se provokativně, zatímco její prsty zůstávaly na místě. „Stačilo by jedno slovo a mohlo by to být všechno.“

„Ano! Prosím, udělej to!“ vyhrkl Adam okamžitě, jeho hlas byl naléhavý, téměř zoufalý.

Laura se zasmála, jako by ho chtěla jen dál trápit. Její ruka se stáhla zpět. „Ne, ještě ne,“ pronesla a sledovala, jak Adam frustrovaně zasténal. „Myslím, že tě nechám ještě chvíli takhle.“

Adam se vrtěl na posteli, pouta ho držela pevně. Jeho tělo bylo celé pokryté potem, dech měl zrychlený a každý sval na něm křičel touhou po uvolnění. Jeho penis byl tvrdý tak, že ho to bolelo, a každé její zastavení bylo jako další mučení.

Laura si nakonec sedla na okraj postele. Její oči přejížděly po jeho těle, její výraz byl spokojený, téměř vítězoslavný. „Myslím, že přišel čas to rozhodnout,“ pronesla nenuceně, ale v jejím hlase bylo znát vzrušení z toho, jak situaci ovládá.

Adam k ní vzhlédl, jeho pohled byl prosící a zoufalý zároveň. „Prosím, Lauro… už mě nenech čekat.“

Laura se usmála, naklonila se k němu a jemně přejela rukou po jeho tváři. „No dobře,“ zašeptala sladce, její prsty klouzaly dolů přes jeho hruď, až na břicho. „Ale ještě si trochu zahrajeme.“

Adam se na ni podíval zmateně. „Zahrajeme?“ zopakoval nejistě.

Laura přikývla, její úsměv byl plný škodolibosti. „Ano, zahrajeme. Vyber si číslo od jedné do deseti,“ řekla klidně. Její hlas byl tak nevinný, až mu to přišlo podezřelé.

Adam se zamračil. „Číslo od jedné do deseti? Proč?“ zeptal se.

Laura pokrčila rameny, její pohled byl pořád přísně zaměřený na jeho oči. „Prostě si vyber. Jen tak. Je to jednoduché. Řekni, co tě napadne. Ale zvol dobře,“ dodala s úsměvem, který v něm vyvolal ještě větší nejistotu.

Adamovi srdce bušilo jako o závod. Nedávalo mu to smysl, ale její pohled byl pevný a nekompromisní. Chtěl se jí zeptat na víc, chtěl pochopit pravidla, ale Laura jen zvedla prst k jeho rtům a naznačila, že nemá mluvit. Po několika sekundách se zhluboka nadechl. „Sedm,“ pronesl tiše, ale jistě.

Laura na okamžik ztuhla, pak se její rty roztáhly do širokého úsměvu. „Sedm?“ zopakovala, jako by si chtěla to číslo vychutnat. Její oči se leskly vzrušením, když se zvedla z postele. „Dobrá volba. Moc dobrá volba,“ pronesla tiše.

Adam se na ni tázavě podíval. „A co to znamená?“ zeptal se opatrně, jeho hlas plný naděje, že se blíží jeho uvolnění.

Laura přešla k nočnímu stolku a otevřela ho. Adamovo srdce znovu zrychlilo. Když se otočila, v ruce držela pás cudnosti. Lesklý kov odrážel světlo v místnosti a její výraz byl plný vítězství.

„Znamená to, že tvůj orgasmus dostaneš za sedm dní,“ pronesla klidně, její hlas byl pevný, ale sladký.

Adam na ni zíral, jeho oči se rozšířily. „Cože? Sedm dní?“ zopakoval, jeho hlas byl naplněný směsicí frustrace a šoku. „Ale já myslel, že mě teď uděláš…“

Laura si pokrčila rameny a přistoupila blíž. „To sis myslel špatně, miláčku,“ řekla s jemným úsměvem. „Řekl jsi číslo. A já jsem řekla, že to rozhodne. Takže sedm dní. A aby bylo jisté, že nebudeš podvádět…“ pomalu zvedla pás cudnosti.

Adam těžce polkl, jeho tělo bylo paralyzované frustrací i vzrušením. „Lauro, prosím… to nemůžeš,“ zkusil ještě jednou, ale její pohled byl pevný a nekompromisní.

„Můžu,“ odpověděla jednoduše. Přistoupila k němu, jemně mu vzala penis do ruky a začala mu pás cudnosti připevňovat. Její dotek byl jemný, ale neochvějný. Zacvaknutí zámku zaznělo v tichu místnosti jako pečeť jeho osudu.

Laura se narovnala a pověsila klíček na řetízek kolem svého krku. Sklonila se k němu, políbila ho na rty a zašeptala: „Teď si to užiju já. Každý den těch sedmi dní se budu dívat, jak po mně toužíš. A ty? Ty budeš jen čekat.“

Když ho začala odvazovat, její prsty se ještě chvíli zdržely na jeho kůži. Adamův pohled zůstal na klíčku, který se houpal na jejím krku. Cítil směs frustrace, vzrušení a podivného uspokojení. Jeho hra skončila, ale Laura teprve začínala.