Když to chlapi spolu zkusí XII.

Týden uběhl jako nic a nadešla další Emilova návštěva našeho bytu naplněná intenzivními intimními hrátkami ve třech. Hned v předsíni ho upozorňuji: „Víš, co jsme si domluvili?“ Emil jen kývne souhlasně hlavou a má nadržená žena jen kouká a neví, oč tu jde. Záhy jí to ale dojde, když jsme po pár vteřinách s Emilem nazí a vítáme se vášnivými polibky. Já mu honím péro, které okamžitě tvrdne a Emil mě pobídne: „Tak chlape, ukaž tu svou nadrženou neuspokojenou prdel.“ Opřu se o zeď na chodbě a už ji na něj co nejvíc vystrkuji, aby si jí kluk mohl náležitě užít. On neváhá a už mi do ní proniká svými prsty. Já jsem tak nadržený, že mám po chvíli zadnici natolik uvolněnou, jako by byla dnes připravena rovnou pro dvě péra. Jen Emilovi poručím: „Jdi už do mě!“ On to vyslyší a jeho péro hned vnikne do mé zadnice. Lehce a pěkně hluboko až po koule. „Och, to jsem potřeboval, och, nešetři mě, och, projížděj mi ji tvrdě a dlouho…,“ libuji si. Emil se snaží a bezezbytku naplňuje má přání a touhy. Když to na něj přijde a naplní mi zadnici svým horkým semenem, já jen žadoním: „Och, nepřestávej, pokračuj…“ On ani na chvilku nezaváhá a dál do mě neúnavně zasouvá své parádně tvrdé péro. Žena nás asi hodně dychtivě pozoruje někde opodál a já jen zaslechnu její povzdech: „Vy dvě čuňata. A co já?“ Je jí to málo platné, dnes jsem prostě na řadě já a chci si to náležitě s Emilem užít. On se hodně snaží, aby si má zadnice jeho péro náležitě užila, a když už mě ojíždí pěkně dlouhou chvíli, povzdechne si: „Kdybys mě tak krásně a dlouho mohl protáhnout ty, to by bylo.“ Na jeho prosbu nijak nereaguji, přestože mám na dnešek plán, jak jeho zadnici řádně protáhnout. Jen ho pobízím: „Och, val ho do mě, och, nepřestávej…“ Emil své péro do mne vráží v hodně svižném tempu, oba krásně sténáme a náramně si naše spojení užíváme. Cítím, jak náhle zrychlí, což je znamení, že se do mě brzy vycáká. Jen vyřkne: „Ach, ty děvko, už, už…,“ a záhy se má zadnice opět plní jeho semenem. Vytáhne z ní péro a zmizí v koupelně. Já se celý třesu blahem a kolena se mi podlamují tak, že se sklátím na zem. Pohlédnu na svou ženu, která je již také nahá a jak mě tak pozoruje, utrousí: „Kdyby sis nechal udělat místo péra vagínu, byla by z tebe opravdová děvka.“ Nad její větou v této chvíli nemám sílu přemýšlet, a když se z koupelny vynoří vymydlený Emil, popadne mou ženu za ruku a už si ji táhne do ložnice.

Netrvá to ani minutu a už se z ložnice ozývají ženiny hlasité nářky na znamení toho, že ji Emil začal řádně uspokojovat. To je samé: „Ach, víc, ach, hlouběji…“ Emil se asi bude muset hodně snažit, aby mou ženu patřičně uspokojil. Je však již řádně vystříkaný do mě, takže předpokládám, že na ní vydrží hodně dlouho, než bude mít potřebu se vycákat. Posbírám se ze země na chodbě a mířím do ložnice, abych mohl pozorovat ty dva, jak si to spolu rozdávají. Jejich souložení je jako vystřižené z porna, má žena je rozložená na posteli a jen dychtivě nastavuje svou rozdováděnou škvíru Emilovu péru, aby ho měla v sobě co nejhlouběji a on ho do ní vráží až po koule v hodně divokém tempu. Zabývat se tím, co dělám já, nemají čas a naplno si spolu užívají. Nenápadně vytáhnu za stolku umělé péro a gel, abych byl připraven na případné protažení Emilovy zadnice, a prozatím poněkud stranou nadšeně pozoruji, jak Emil hezky cvičí na mé ženě. Při tom mě zaujme jeho zadnice, jejíž svaly krásně pracují, střídavě se stahují a uvolňují, což je přímo skvostný pohled. Neodolám a přistupuji k posteli a jen tak jedním prstíkem zlehka proniknu do Emilovy zadnice. On to příliš nevnímá a naplno se soustředí na uspokojování mé ženy. Můj nezbedný prstík krásně vniká hluboko do jeho zadnice a po chvilce se přidává druhý a pak i třetí. Nechávám je v jejím nitru a jak tak Emil neúnavně vráží své péro do ženiny rozdováděné mlaskající škvíry i moje prsty Emilovu zadnici pěkně dráždí. Oba se náhle dostávají do extáze, když žena pobízí Emila: „Ach, nepřestávej, ach, pořádně ho tam vrážej…,“ načež Emil nezůstává ani trochu pozadu a posledních sil častuje mou ženu: „Ty nenasytná děvko, jen drž…, už se dočkáš, ach, už…, ach, už je to ty děvko v tobě!“ Ano, Emil naplnil ženě její rozdováděnou škvíru semenem a ona se zároveň v té chvíli dočkala svého nejintenzivnějšího prožitku. Emil z ní znaveně slézá a ona si povzdechla: „Ach, to jsem dnes krásně opíchaná.“

Mé prsty v tu chvíli opouštějí Emilovu zadnici, on se pokládá na postel na břicho, aby si oddechl po právě prožitých náročných intimních chvílích. Žena se ztěžka zvedá z postele a vzdálí se z ložnice. Toho využívám a svými prsty se snažím proniknout Emilovi do zadnice. Ta je taková poddajná, už načatá, a když mé prsty vniknou hluboko do ní, Emil sebou škubne a zděšeně se ptá: „Ty vole, co děláš?“ „Ty vole hned to poznáš,“ na to já. Chytím ho za koule, pěkně mu za ně zatahám a poručím mu: „Hezky si klekni na čtyři a vystrč na mě tu svou krásnou prdelku.“ On poslušně udělá, co po něm chci a asi je plný očekávání, co se bude dál dít. Já nelením, promáznu mu zadnici gelem a už do ní opatrně zasouvám své umělé péro. Proniklo do Emilovy zadnice bez velkého násilí, avšak ne příliš hluboko. Emil jen slastně zasténal, a když mu s ním opatrně párkrát projedu zadnici, už se do ní dostává docela hluboko a Emil jen mezi svým sténáním poznamená: „Je dnes nějaký veliký.“ Já nic neříkám a pozvolna zrychluji zasouvání umělého péra do jeho zadnice. Brzy do ní vniká skoro celé a Emil skvostně sténá a já jeho zadnici vůbec nešetřím. Mohu si snad jen postesknout, že se v jeho zadnici takhle neprohání péro mé, což je veliká škoda. Začíná mě trochu bolet ruka a musím poněkud zvolnit, ale Emil hned žadoní: „Ach, nepřestávej, pokračuj, je mi jedno, co mi do té prdele vrážíš, jen mi to do ní dál vrážej…“ Chvíli mu zadnici jen tak zlehka masíruji, a když má ruka nabere novou sílu, hned zrychluji a umělé péro začne rejdit v Emilově zadnici hodně divoce. On si hned pochvaluje: „Ach, ano, ach, tak, tak ho tam chci, ach, moc ho tam chci…“ Já se snažím, aby si ono protahování jeho zadnice užil co možná nejvíce. Jeho nářky jsou přímo úchvatné a mě vybičovávají k tomu, abych ho ojel umělým pérem co nejdůkladněji. V ložnici se zjevuje má žena, a když vidí, jak naše umělé péro skoro celé zběsile vniká mou zásluhou do Emilovy zadnice, starostlivě řekne: „Ach, Bože jen mu ji prosím tě natrhni.“ Má ruka znovu odpadá, já přestávám Emila protahovat a umělé péro opouští jeho zadnici, přestože stále žadoní, abych pokračoval. Udělá si pohodlí na posteli, a když vidí, co držím v ruce, poznamená: „Tak tenhle černý hajzl to byl, kdo by to byl do něj řekl.“ Já se jen zeptám: „Dobrý?“ „Jo, dobrý, přímo výborný to bylo,“ na to on a je na něm vidět jak náramně spokojený kluk je. Když vydechneme, Emil se dá na ústup z našeho bytu. Já se mu ani nedivím, vždyť dnes od nás odchází pěkně vyskákaný a s řádně protaženou zadnicí.

Druhý den se mě hned ráno v práci ptá: „Nemáš náhodou u sebe toho černého hajzla?“ „Proč bych ho měl mít u sebe? Ten má doma své místo,“ odpovím mu. A on na to hned: „Já ho chci mít v sobě, zítra ho určitě přines.“ „Hm, to se ti to s ním nějak zalíbilo, škoda, že takový nástroj a výdrž nemám já,“ prohodím a jsem smířen s tím, že budu Emilovu roztouženou zadnici uspokojovat jen svým umělým pérem. Nicméně nazítří si do tašky umělé péro přibalím v očekávání příjemného intimního prožitku s Emilem. Ten, jen mě ráno spatří, hned se ptá: „Máš?“ „To víš, že mám, ale než ho tvoje nadržená prdel okusí, vychutnáme si navzájem svá péra,“ nastíním mu své požadavky. Emil na vše souhlasně kýve a po práci skoro běžíme k němu domů, jen abychom tam byli co nejdříve. Jenom se zavřou dveře Emilova bytu, už jsme nazí a spěcháme do koupelny, abychom si dopřáli společnou očistu. Když jsme oba důkladně vymydlení, dopřáváme si dávku vášnivých polibků, doprovázených vzájemným mnutím pér a koulí. Emilovo péro je tvrdé v mžiku, ale to moje je trochu pozadu. Příliš nevnímám, jak jsme se dostali do postele, leč ocitáme se v ní a začínáme si dopřávat vzájemné kouření pér. To Emilovo je hezky tvrdé a já si ho mohu krásně vychutnávat. Avšak zároveň cítím, jak mi v rozkroku příjemně tepe, když mi Emil dráždí žalud jazykem a náhle i mé péro pěkně ztvrdne. Po chvíli ovládnou můj rozkrok velmi slastné pocity a moje tuhé péro stříká semeno. Kam a jak moc příliš nevnímám a těším se, až se má ústa naplní Emilovým semenem. To zanedlouho nastává, přestože jej není mnoho. Jakby také ne, když se Emil předevčírem důkladně vysemenil u nás doma. Potom si Emil klekne na postel, vystrčí na mne svou zadnici a poručí mi: „A teď mi tam honem šoupni toho černého umělého hajzla!“ Nechci mu ho do zadnice vrazit jen tak natvrdo, a proto si s ní nejprve nenápadně pohrávají moje prsty, posléze ji dráždí můj jazyk. Emil začíná hezky sténat, já mohu pozorovat, jak se jeho zadnice pozvolna uvolňuje a on to zajisté také cítí, protože žadoní: „Ach, už, už ho tam chci, ach, už mi ho tam zasuň…“ Snažím se ten okamžik oddalovat, aby byl Emil, co nejvíce rozdělaný a roztoužený. Když se znovu dožaduje: „Ach, prosím, moc prosím…, ach, už mi ho tam konečně vraz, ty blbče…,“ vyslyším jeho touhy a zasunu mu umělé péro hluboko do zadnice. Z jeho úst se ozve jen: „Ach, konečně…“ V pomalém tempu protahuji Emilovu zadnici a on mě brzy pobízí: „Ach, přidej, ach, vůbec tu mou prdel nešetři…“ Dělám to, co mi kluk káže a umělé péro po chvíli v jeho zadnici rejdí hodně zběsile. On si jen pochvaluje: „Ach, tak, ach, to je krása…“ Pohledy na jeho krásně otevřenou uvolněnou zadnici, do které umělé péro vniká tak lehce mě náhle nějak silně vzrušily a mé péro znovu tvrdne. Má ruka už přestává stíhat, div mi neupadne, a proto mě v onom intimním zápalu napadne vsunout do Emilovy zadnice péro své. Vnikne do ní skoro samo, ale Emilova zadnice je tak rozdováděná a rozevřená, že mi péro příliš nedráždí. On hned rozpozná, že se v něm neprohání umělé péro a ptá se: „Ach, čím mě tam šimráš?“ „To je moje pérko,“ odpovím. A on na to: „Počkej, lehnu si na záda. Když tak učiní, zvedne nohy, rukama si roztahuje zadnici a zve mě tak do jejího nitra. Péro mi kupodivu stále pevně stojí, já se pokládám na Emila a moje péro vniká skoro samo do nitra jeho zadnice. Ta je nyní víc stažená a mé péro hezky dráždí. Oba se navzájem pobízíme a užíváme si na sobě. Já se jen divím, kde se vzala v mém péru taková výdrž, protože jsem tentokrát vydržel péro do Emila zasouvat tak dvě, tři minuty, než jsem mu do ní cákl nějakou tu trochu svého semene. Emil mi pak poroučí: „A teď mě dodělej tím černým hajzlem!“ Klekne si znovu na čtyři a už mu do zadnice vrážím umělé péro až nadoraz. Krásně začne naříkat a sténat na znamení toho, že mu protahování zadnice velkým umělým pérem dělá moc dobře. To trvá dost dlouho, až do chvíle, kdy mou ruku sevře křeč a já prakticky odpadnu. Emil mě přesto nutí: „Ach, nepřestávej, ach, vrážej ho tam…“ Já se zmůžu jen říct: „Ty vole, ta tvoje prdel se zbláznila, já už to nedávám!“ Emil si lehne na postel, já klečím nad ním s umělým pérem v ruce a on povídá: „Chlape, já bych ještě mohl…“ Trochu mě to namíchne, hodím mu umělé péro na břicho a vyhrknu na Emila: „Tak se dodělej sám!“ On nic neříká, já se obléknu a vzdálím se z Emilova bytu, zanechávajíc tam své umělé péro. Ráno, když se spolu potkáme, vypadá Emil hodně znaveně. Já se jej zeptám: „Nevadilo ti, že jsem od tebe včera odešel, tak jak jsem odešel?“ „Ne, to bylo úplně v pohodě, hlavně že si mi tam nechal toho černého hajzla a já si s ním mohl ještě dlouho užívat,“ řekne a vrací mi mé umělé péro.

Konec roku se nezadržitelně blížil, když kterýsi den vpadl do naší kanceláře Marcel a nadšeně nám oznamoval: „Příští týden se mnou chlapi pojedete na dvoudenní školení, bude spousta změn.“ Nechápavě na sebe s Emilem koukáme a je vidět, že jezdit na jakési školení se nám oběma příliš nechce. Co se pamatuji, tak na školení většinou jezdil jen Ota a ta bývala jednodenní. A tak se Marcela ptám: „Vždycky tam jezdili vedoucí, tak proč nejedeš s Otou? Mohli jste si to školení společně hezky užít.“ „Tentokrát se to bude týkat hlavně vás chlapi, chystá se spousta novinek,“ na to on. Moc se mi tam zrovna nechce a hlavně tuším, jak asi dopadne společná noc s Marcelem. Ač nerad nakonec řeknu: „No dobrá, jednu noc z domova nějak přežijeme.“ Marcel po této větě ožije a radostně poví: „No výborně, mám už zajištěný hotel. Čekají nás dvě společné noci v útulném třílůžkovém pokojíku." „Proč dvě noci?“ dotazuji se. A Marcel na to hned: „No přece, abychom měli víc času na utužování kolektivu.“ Pak zase zmizí z kanceláře a já už přesně vím, co bude takové utužování kolektivu obnášet. Když se Emil začne vyptávat na Marcela a jak náročné ono školení bude, shrnu to do věty: „Školení bude v pohodě, náročnější budou ale večery.“ „Proč budou ty večery náročnější?“ vyzvídá dál. „Nevyzvídej, však uvidíš jaké to je, když jsou spolu chlapi na hotelu,“ povím a vím, že Marcel na školení vezme Emila útokem, on okusí ve své zadnici jeho krásné velké péro a bude tak řádně vyškolen po všech stránkách.