Prvni rande s ex

Slunce líně dopadalo na gauč, kde jsme leželi, tělo na tělo. Po skvělém obědě jsme si pustili seriál, ale soustředit se na něj bylo čím dál těžší. Cítil jsem teplo jejího těla, jemné chvění pod mou rukou, když jsem jí přejížděl prsty po krku.

Zlehka jsem ji sevřel. Hruď se jí zvedla v nádechu a pak jsem to uslyšel—tichý vzdech, zastřený touhou. „To si budeme rozumět,“ řekla, a v jejím hlase bylo všechno: výzva, souhlas, očekávání.

Než jsem stačil odpovědět, pohnula se. Obrátila se ke mně, její rty těsně u mých, oči plné jisker. Pomalu sjela rukama dolů, po mém hrudníku, přes břicho, až k lemu kalhot. Přes látku přejela dlaní a já jen zasyčel mezi zuby. Usmála se.

„Líbí se ti to?“ zašeptala a její dech mě polechtal na rtech. Nemusel jsem odpovídat.

Rozepnula zip pomalu, jako by si vychutnávala každou vteřinu, a pak mě zbavila posledních zábran. Její rty, jazyk, horký dech… bylo to jiné než cokoli předtím. Každý pohyb byl promyšlený, každý dotek přesně tam, kde měl být. Znal jsem její styl – hravý, vynalézavý, ale tohle? Tohle bylo mistrovství.

Držel jsem ji za vlasy, jemně řídil rytmus, ale ona věděla přesně, co dělá. Když jsem nakonec explodoval do vln slasti, podívala se na mě s tím výrazem – spokojeným, sebevědomým, vědomým si svého triumfu.

Natáhla se zpátky vedle mě, její tělo se znovu přitisklo k mému.

„Jo,“ vydechl jsem nakonec.