Jana, já a zadky v obležení (soutěžní)

Sobota večer začala úplně nevinně: pizza, víno a film, co jsme ani nedokoukali, protože Jana po dvaceti minutách vstala, stoupla si přede mě jen v tričku, a řekla:

„Víš, co je lepší než pepperoni? Já. Nahá. A trochu perverzní.“

Tričko spadlo na zem dřív, než jsem stihl říct „boží rajče“. Stála tam, prsa volně, bradavky jak pozvánky na soukromou ochutnávku. Klekl jsem si před ně, jako by to byl oltář.

Začal jsem je líbat, sát, lízat, hrát si s nima jazykem, jak kdybych dostal do ruky VIP vstupenku do nebe. Jana vzdychala, kroutila se, tahala mě za vlasy:

„Jo… pořádně je pocucej. Milujou tě, ale chtějí víc. Chtějí bejt olízaný jak zmrzlina v červenci!“

Když jsem se přesunul mezi stehna, byla už celá rozehřátá. Lízal jsem ji, jemně i tvrdě, podle toho, jak mi rytmicky zatínala nohy kolem hlavy. Pak si mě otočila na záda, nasedla mi na obličej jak královna touhy a prohlásila:

„Dneska si zasloužím jízdu. Ale bude i překvapení.“

Překvapením myslela zadek.

Nastavila se na čtyři, vystrčila ho a řekla s naprosto vážnou tváří:

„Zasloužíš si mě do všech děr. Tak začni tou, co většina chlapů jen obchází.“

Mazal jsem, jemně, poctivě. Vklouzl jsem do ní pomalu, s respektem, ale taky s plným nasazením. Přirážela mi proti, sténala slova, co by katolíkům vypálila svatozáře.

„Jo… takhle… do prdelky… tvrdě, ale láskyplně!“

A když se udělala, zakňučela tak roztomile sprostě, že jsem málem skončil taky.

Ale ne, Jana měla plán.

Otočila se na mě s tím svým ďábelským úsměvem a vytáhla… připínák. Růžovej. Elegantní. Se slovy: „Teď je řada na tvůj zadeček, fešáku.“

„Promiň… cože?“ vytřeštil jsem oči, zatímco si navlékala postroj s grácií módní návrhářky.

„Už dlouho tě chci ošukat. A dneska je ta správná chvíle.“

Zvažoval jsem útěk, ale jakmile mi začala líbat krk a šeptat do ucha, že „to bude krásně jemný, a že poznám nový vesmír“, ztratil jsem kontrolu.

Lehnul jsem si, zvedl nohy (nebylo to úplně sexy, ale sakra, byl jsem připraven).

Nejdřív mě lízla. Dlouze, smyslně. Držela mě za stehna a jazykem si mě podávala jak slavnostní dort. Pak prst. A pak…

Vklouzla dovnitř. Pomalu. A znova. A pak víc.

„Bože… já… já tě fakt šukám…“ smála se roztouženě. „A tobě se to líbí, co?“

„Ano… jo… ještě… víc…!“ slyšel jsem sám sebe křičet.

Byl jsem její. Doslova. Každej její příraz byl elektrický. Orgasmus, co pak přišel, mi otřásl duší. Jana mi ho při tom vyhonila a já stříkal jako fontána.

Leželi jsme pak vedle sebe jak dva hrdinové po bitvě. Pot, smích, láska, všechno v jedný peřině.

„Hele…“ řekla a hladila mě po hrudi, „příště vezmu dvojitý.“