V pecích tma a v hrncích prázdno?

To není jako z pohádky o líném Honzovi. A dřez přeplněný špinavým nádobím? Vždyť už jsem jí jasně jednou řekl…. „Kde zase si?“ Marnost nepřicházející odpovědi podtrhlo hlasité zasténání nahoře v pracovně. Už zase! Schody sem bral po třech, rozrazil dveře, a uviděl ji. V polosedu-pololehu nakloněná na židli vedle počítače, s jednou nohou hozenou na stole. Rozcapená, s vykasanou košilkou, jezdila si malým vibrátorem kolem štěrbinky, a sledovala nějaký erotický chat na blikajícím monitoru. „Ty děvko, ty nedáš pokoj!“ jsem jen vykřikl. Nebyla to otázka, ale spíš výhrůžka. A ona dobře věděla, co jí čeká. Jako školačka přistižená při kouření. Když sem vskočil do pracovny, a uviděl to divadýlko, snažila se rychle zakrýt, co vlastně dělá. Ale co dřív? Schovat malinký vibrátor? Leda by si ho tam celý zašoupla. Vypnout počítač? Dát nohu dolů? Nic z toho už nestihla, a v obličeji se jí zračil navýsost překvapený výraz. „Já ti ukážu, nymfomanko, zač je toho loket."

Proč mě to tak štvalo? Její záliba v erotických videích a nejrůznějších diskusních kroužcích s prasárničkami všeho druhu byla nejprve osvěžující, ale teď co byla delší dobu nezaměstnaná se stala spíš závislostí. Trávila psaním o sexu víc času, než ve skutečnosti v posteli. Ze začátku to bylo fajn. Třeba když chtěla, abychom si pustili nějakej divočejší eroťák, když jsme to dělali spolu. Házela s sebou potom jako štika v rybníce. A to jsme nekoukali na žádné soft věci, ale na pořádný šukačky. V posteli to jeden čas vypadalo jak v erotickým studiu. A jasně, nejen v posteli. Dávali jsme si to v kuchyni, obýváku i ve sklepě. Hlavně, že se u toho mohla aspoň na noťasu na něco koukat. Nakonec mi ale přišlo, že jí víc rajcují ti mackové, kterýma do sebe nechávaj bušit profesionálky, než já. Jednou jsem našel – u sebe v pracovně na počítači – seznam videjí, který si musela sjíždět, když jsem nebyl doma. Pár jsem jich viděl, a nebylo to rozhodně nic pro slabé nátury. Evidentně jí dráždila představa sexu „proti vlastní vůli“. To, že si radši honí frndu u takovejch zvrhlostí mi vadilo asi tolik, jako že mě doma nečeká oběd.

„Já ti to osladím,“ přecedil jsem skrz zuby, a čapnul ji za ruku. Smýknul jsem s ní ze židle na zem před počítač, a dopadla na kolena. Její bolestné „Jaaaaauu“ jsem záměrně ignoroval. Stačilo jen škubnout, a kabel od monitoru mi skončil v ruce. Počítač se sice zakymácel, ale na to mi zrovna myšlenky nepřišly. Vjel jsem jí rukou do vlasů, pevně ji chytil a zkroutil pod sebe. Půlky jejího zadečku na mne zasvítily, zpola odkryté pod krajkovou košilkou. A už dostávala výplatu. Po první ráně kabelem vykřikla, a pokoušela se mi vysmeknout. Ale držel jsem jí pevně, a tak se mohla jen házet. Po první ráně druhá, třetí, pátá, desátá. Sešvihal jsem jí řiťku takovým způsobem, že se celá začervenala, a po poslední ráně se jí přes obě ty hladké polokoule táhlo velké červené jelito. Házela s sebou, vřískala, pištěla, rozhazovala rukama na podlaze, a snažila se krýt si zadek. Nic jí nepomohlo. I když se jí v očích leskly slzičky, měla v nich i žár? Byla to nenávist? Ne, byl to úplně jiný žár. Ono se jí to líbilo!

Když ležela po výprasku roztažená jako žába na podlaze, nebyl problém jí chytit ruce a zkroutit je za záda. Obličej jsem jí kolenem přimáčkl k podlaze, a kablíkem od počítače ji surově svázal ruce za zády. Nějak se mi přitom podařilo i utrhnout ramínko od košilky, a když jsem jí znovu trhnutím za hřívu vlasů zvedl před sebe do kleku, ze saténu a krajkoví vyklouzlo její ňadro. Měla nádherný kozy! Jako z pohádky. Velký pevný, vysportovaný, s nádhernýma bradavkama, kterýma by se dal snad řezat papír. Právě pohled na její ztvrdlou bradavku a výraz v její tváři, plný očekávání, mě přesvědčil, abych v rozehrané partii pokračoval. „Tak ty nemáš dost, čubko? Já ti ukážu, co je to pořádná mrdačka!“ Rozepnul jsem zip u kalhot, a můj macek docela sám vyklouzl ven. Stál mi tak, že jsem si na něj klidně mohl pověsit kabát. A ona tekla tak, že by si tam kabát zase mohla přilepit. „Teď si dáme pokouřeníčko,“ řekl jsem rozhodně. „Otevři pusu ty děvko!“ Nechtělo se jí asi dost rychle, a tak jsem jí znovu zatáhl za vlasy.

S rukama za zády se nemohla bránit, a svůj penis jsem jí přes odpor čelistí doslova vtlačil do pusy. Teda vtlačil, spíš narval. Jen heknula a uslintla, a zajel jí až do krku. Pak začala jízda. Šukal jsem jí do pusy, že mohla jen funět a sténat. Rukou jsem jí bral za hlavu, a tlačil jí ho až do krku. Projížděl jí pusu jako ten nejlepší zubař. A ona držela jak z trestu, fenečka. Občas mě do stehna klepnulo její rozhoupané prso, jak jsem si s ní pěkně pohazoval. Po chvilce se trefila do rytmu, a sama začala narážet pusou proti mému péru. Sála a polykala, jen občas vyplivla vlastní sliny, které jí stékaly do žlábku mezi kozama. Byla jako ta poslední šlapka, a evidentně si to užívala na plné pecky. Málem jsem začala stříkat, protože ke konci mě už sála jako hasičské čerpadlo. Zarazil jsem jí ho až do krku, jen jí vyjely oči ven, a už jsem do ní ládoval první várku. Napumpoval jsem jí krk horkým semenem, až se skoro udusila, a pak ji konečně pustil. Lehla na zem, s rukama pořád svázanýma, a z otevřené pusy jí vytékalo moje sperma na podlahu pracovny. „Ještě jsme spolu neskončili!“

Její půlky mě pořád nenechávaly v klidu. Někde ho tu musí… Tady je! V prvním šuplíku stolu, přesně jak jsem čekal, měla nachystaného pořádného gumové robertka. Ne tu malou vrnící hračku, se kterou si dělala dobře před chvílí. Tenhle se jmenoval Bimbo, a byl velký jako dětská ruka. Pořádná žilnatá kláda, za kterou by se žádný černoch nemusel stydět. „Copak to tu máme?“ Zvedl jsem ji za svázané ruce jako uzlík, a hodil s ní na stůl. Smetlo to i pár archů s papíry, které se tam válely. Teď ležela svýma nádhernýma kozama na stole, funěla a evidentně čekala na druhou várku. Kolenem jsem jí roztlačil nohy od sebe a udělal si trochu prostor. Z kundičky jí teklo mlíko po stehnech, a vypadalo to, že prodělává orgasmus za orgasmem. „Je moc dobře, že si promazaná, teď se ti to bude opravdu hodit,“ neubránil jsem se škodolibému tónu, a zajel jí do škebličky s žilnatým Bimbem. Vůbec jsem netušil, že zajede až tak hluboko, protože se jí rázem podlomila kolena a bolestně se navalila na stůl. „Prosím,“ vydechla. „Prosím tě nepřestávej.“ To mě vážně dožralo. Projel jsem jí škebličku odshora dolů aspoň stokrát, v takovém tempu, že ke konci řvala už jen „Uuuuu,“ ať už to znamenalo cokoliv. Plasťák jí čvachtal mezi nohama, a ta čubka pořád ještě neměla dost. Teď už jen prémie.

Vyhrnout jí košilku nad bedra, a zase na mě vykoukly ty její půlky. Nejsem vyloženě „dolňák“, ale prdelku měla pětihvězdičkovou. Vzmohla se na odpor. „Ne, do zadečku ne!“ Ale na názor se jí nikdo neptal. Trest je prost trest. Celou dobu mi ukázkově stálo péro, a ona se nemohla ani pohnout. Gumový macek jí ještě pořád napůl vězel v jeskyňce, a tak byl průnik o něco těžší. Normálně, když už mě do téhle zadní branky pustila, musel jsem být moc opatrný, jemný a citlivý. Na to se tu teď vůbec nehrálo. Prakticky bez přípravy jsem nastavil péro proti její malé dírce, a začal se do toho těsného kroužku slasti tlačit. Ještě jsem jí roztáhl půlky od sebe, aby si to opravdu užila. Zajel tam až na doraz, i když jako po másle to zrovna nebylo. Vykřikla, a mám za to, že si i trochu učurnula, protože kolem stehen měla rázem mokro. Začal jsem do ní bušit ze zadu jako zvíře. A ona řvala jako zvíře.

Animálnost těchto okamžiků mi z paměti nikdy nevymizí. S každým mým přírazem jsem do ní zároveň zašťouchl i gumového Bimba, a ona bušila kozama o stůl a svíjela se v agónii. Řvala jak natržená, a možná i skutečně byla. Vystříkal jsem jí prdel na bílo, a odpadl na židli u počítače. Ona pořád ležela na stole, zpocená, zchvácená. Celé tělo se jí klepalo třesem, vzrušením i vyčerpáním. Soudě podle bílé louže na podlaze jsme dneska pořádně stříkali oba. „Miláčku,“ vyrazila mezi vydýcháváním. „Oběd máš nachystaný v troubě, je to tvoje oblíbená specialita. A ještě jednou děkuju za dnešní dárek k výročí. Byl jsi úžasný, přesně o tomhle jsem snila.“