virtuální trojka v autě

Stopaře beru obvykle podle nálady. Když nikam nespěchám, svítí slunce, v rádiu hraje fajn muzika, zastavím rád každému. Dnes jsem nespěchal, počasí jako vymalované a z éteru…, to je jedno. Paní na autobusové zastávce na konci vesnice byla pohledná a především dost zoufalá. Takže bych zastavil i při dechovce.
„To ste strašně moc hodnej. Ráno mi odešlo auto, po poledni mám bejt v Třebechovicích a ještě mi ujel autobus,“ vychrlila na mě, ani nedosedla. „Jedete tím směrem?“ Byla to spíš prosba, než otázka. Trochu zajížďka, pomyslel jsem si. Ale pro ženskou, která se líbí, jsme asi ochotní udělat víc, než pro strejdu z „Horní Dolní“. To je příroda. A tahle se mi fakt líbila. Mohlo jí být přes padesát, asi nějaké to kilo navíc (v tomhle věku je to snad normální). Ale přesně na místech, kde je to pěkné. Těsné letní šaty neměly snahu zakrývat žádné křivky. Jsem spíš na menší prsa, ale její trojky měly moc hezký tvar. Trošku klenuté bříško dodávalo vzhledu zralou ženskost. A když si sedala, nedala se přehlédnou pevná opálená lýtka a pěstěné nohy v lehkých pantoflíčkách.
„Jasně, že vás tam hodím. Nějaká pracovní schůzka?“ nadhodil jsem, když si pokládala tašku na noťas na zadní sedadlo. „Trošku pracovní, trošku… zábava,“ zaváhala při posledním slově a dost roztomile se usmála. „Syn mýho kamaráda potřebuje pomoct... s nějakým projektem…“, doplnila a úsměv se změnil spíš na šibalský. To jí fakt ta věta tak pobavila? Měli jsem před sebou dobrou půlhodinu cesty, hovor se stočil na počasí.
Asi by u něj zůstalo až do cíle, když moje spolucestující docela naštvaně zareagovala na nějakou debatu v rádiu. Jakási aktivistka za cosi se přetahovala s psycholožkou o tom, zda je vhodná sexuální výchova na základní škole. „Ty z toho fakt dělaj vědu. Za nás nic takovýho nebylo a stejně každej věděl všechno. A na druhou stranu, proč ne, že jo? Nějaká hodina o sexu.“ Když se nedočkala odpovědi, se zápalem pokračovala: „No já nevím, ste sice o něco mladší, ale tak pubertu sme měli všichni stejnou. Většina z nás si to dělala už na základce.“ S tím sem sic nemohl nesouhlasit, ale změna tématu byla dost překvapivá, A já asi vypadal taky překvapeně.
„Sem vás nechtěla zaskočit,“ rozesmála se. „Jestli vám vadí se bavit o sexu… Omlouvám se.“ Překvapení opadlo, její smích byl nakažlivý. Jasně že nevadí, běželo mi hlavou. Já mám spíš opačněj problém. Mě hovory o sexu vzrušujou. A co, je hezky, paní za dvacet minut vystoupí, už ji nikdy neuvidím… Řekl jsem to nahlas. „Noo, to mně určitě nevadí. Teda jako spíš naopak.“ Čekal sem, že teď bude překvapená sousedka. Ale ono vůbec. „Jako spíš, že vzrušujou?“, trochu napodobovala moje váhání. A bavila se. „Tak to máme stejný, to nám cesta hezky uteče. Já začnu,“ vůbec nezaváhala. „Kdy ste si to poprve dělal. Teda jako… promiňte, to nejde říct s vykáním… kdy sis ho poprvé vyhonil?“
Málem sem sjel do příkopu. Tak tomu Jára Cimrman říká šrapnel. Ale hra je hra, snažil jsem se nehnout brvou. „Tak ve třinácti, hele, to už fakt nevím.“ „A kdy naposledy, víš?“. Další šrapnel. Jasně, že vím. Včera. Ale tohle už snad není ani konverzace. Ale neuhnul sem. Trochu furianství a popravdě to bylo i rajcovní. S cizím člověkem je možný si vlastně říct víc, než se známým. Nebude soudit, nikdy to nepřipomene. Sdílený tajemství. „Naposled sem si ho vyhonil včera a jestli v tomhle rozhovoru nepřestaneme, budu si to muset udělat zase hned za první zatáčkou, za kterou vystoupíš?“. Tak přesně tuhle větu mi za další čtvrthodiny připomněla :). Ale zatím se hovor stačil stočit na intimnější rovinu. „Já si to dělám někdy i v práci, nemusím se úplně udělat, jen se mi líbí bejt vzrušená. Jen si prostě pod sukní hladím… hele, když už se takhle bavíme, kdyby ti to vadilo, tak řekni. Ale já nemám ráda ty zdrobněliny, když je to o sexu. Jestli rozumíš.“ „Jako že si pod sukní hladíš kundu?“ risknul sem to. Některým ženám vulgarita vadí, jiné vzrušuje. Jeden dopředu neví. A já osobně, jakkoliv jinak slušňák, mám jistou perverznost rád.
Moje spolucestující taky. Tohle už byl regulerní sex, jen verbální. „Mrdal si někdy ve třech? Já párkrát s holkou a klukem. Už před tím sem kámošce lízala píču a bylo to fajn. Ale tohle bylo mnohem lepší. Na jazyku vůni kundy a v ty svý pořádnýho čuráka.“ S touhle zkušeností sem se pochlubit nemohl. Ale jak sem byli rozjetý, svěřil jsem se, že toužím po jiný trojce. „Asi to zůstane mým snem, ale já bych chtěl mrdat holku spolu s pěkným štíhlým chlapem. Jasně, že hlavní postavou by byla ona, ale jako zpestření bysme si je mohli kouřit navzájem. Jen nevím, jak to mají ženský v tomhle směru. Jestli jim to nevadí.“
Téhle to nevadilo určitě. „Teda tohle sem ještě nezkusila. Ale kdybyste mě pěkně na střídačku mrdali… a možná že v tomhle případě i najednou, tak bych na oplátku ráda sledovala, jak si vzájemně budete kouřit čuráky“. A že se jí moje představa taky líbila bylo poznat i na prstech. Prstech pravé ruky, kterou měla dosud volně položenou v klíně. Ale teď se docela pravidelně pohybovaly ve znatelném žlábku. A vůbec jí nevadilo, že občas tím směrem sklouzl můj zrak.
„Blbý, že držís volant, viď?“ Znělo to vzrušeně i výsměšně. Blbý. Jinak už bych měl asi taky péro v ruce. „A tobě nevadí, že budeš mít mokrý šaty?“, vrátil sem jí poznámku. „Nebudu,“ už jen vzdychla a spodní okraj šatů si vyhrnula na břicho. V tu samou chvíli povolily poslední „civilizační“ zábrany a dáma si zajela rukou mezi roztažené nohy pod lem bílých kalhotek. Povzdech se změnil v krátké a slastné zaúpění. „Ještě mi chvilku vyprávěj, co byste si s tím tvým nadrženým virtuálním kamarádem vzájemně dělali. A co byste dělali se mnou… „ Mezi jednotlivými slovy byly čím dál větší mezery a současně rukou přirážela do hloubi své kundy. „Co kdyby tě jeden mrdal druhej zároveň lízal?“ „To… jo.“ přerývaně vzdychala. „A lízal by mě kde?“ Držela se myšlenky. „Asi si teď nemyslela píču, ale prdelku?“ došlo mi. „Obě… bože… a … ta představa dvou čuráků v puse…. Bože!“ Vykřikla a prudce sevřela nohy.
Nemohl sem zastavit, nikde žádný porost, ani cesta, kam by se dalo odbočit. A přitom sem tolik potřeboval stříkat… Ona celá zjihlá se na mě usmála: „Chtěl by si ho vykouřit?“ a přitom mě pohladila mokrou a voňavou rukou po tváři. „Chtěl bys. Ale já mám lepší nápad. Víš, jak sem říkala, že musím s něčím pomoct syno.vi mýho kamaráda?“ Sice sem si vzpomněl, ale teď sem na akademický debaty fakt neměl náladu. „On neví, jestli je na holky, nebo na kluky… Slíbila sem mu, že si to se mnou ujasní“, šeptala mi do ucha a přitom hladila přes kalhoty ptáka. „Jestli nikam nespěcháš, mohl by si to ujasnit s náma oběma….“
Nikam sem nespěchal. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ