Můj Pane

Sedím naproti tobě, ruku položenou těsně vedle té tvé, až mám pocit, že se dotýkáme. Jako by se mezi námi tvořila statická elektřina. I když mi něco zaujatě říkáš, moje hlava vůbec nevnímá slova. Tiše pozoruji tvůj obličej. Jemné vrásky kolem očí, strniště na bradě, měnící se velikost zorniček podle zaujatosti tématem, rty které vypadají tak měkce. Stačilo by se jen malinko víc naklonit.
Přiblížím svůj obličej k tomu tvému, jak jen je to společensky únosné a moje oči těkají mezi pohledem do těch tvých a představou, že se nakloním a políbím tě. 
Všimneš si mého záměru okamžitě. Přiblížíš se a naše obličeje jsou teď tak blízko u sebe. Zavřu oči v očekávání co přijde, citím na rtech tvůj horký dech a čekám. Vteřinu, dvě, tři, otevřu oči a dívám se do těch tvých, pobavených.
Pokusím se překonat tu milimetrovou vzdálenost a políbit tě, ale přesně na to čekáš.
Ucukneš a chytnutím za bradu mě zastavíš.
“Tohle hodné holky nedělají, takhle snadné to nebude,” zašeptáš mi téměř do rtů, palcem mi přejedeš po hraně brady a opřeš se dozadu na židli.
Vzrušeně vydechnu a zklamaně se zhroutím na svoje místo. 
“Zaplatím a ty si zatím sundej kalhotky a dej mi je do tašky,” zašeptáš směrem ke mně, když se zvedáš ze židle a zazubíš se svým nevinným odzbrojujícím úsměvem.
Odměnou ti je můj vyděšený pohled, ale nedovolím si odporovat ani vteřinu a snažím se co nejvíc nenápadně zbavit toho drobného kousku oblečení. Moc se nerozhlížím, jsem přesvědčená o tom, že si toho musel někdo všimnout. 
Jsem určitě dokonale rudá studem, otočíš se na mě.
Vypadáš tak spokojeně.
Cupitám vedle tebe a ty jen tak mimoděk sáhneš do tašky, vytáhneš moje kalhotky a strčíš si je do kapsy, což způsobí další vlnu červeně v mém obličeji, zároveň si ale naplno uvědomím to, že je nemám na sobě.
Po příchodu k autu čekám, až mi otevřeš dveře spolujezdce, jako vždy, dokonalý gentleman.
Posadím se do auta, nakloníš se, abys mě připoutal. 
Srdce mi buší v očekávání toho, co bude. 
Pečlivě upravíš pás, přejedeš mi rukou od kolene nahoru po stehně a palcem se dotkneš až tam. Svou tváří se dotkneš té mé a lehce mě kousneš do ucha. Narovnáš se a zavřeš dveře. Vydechnu, celou dobu jsem bezděky zadržovala dech.
Konečně vyjedeme, pustíš svůj oblíbený playlist a já se uvolním, pozoruju tvoje prsty na volantu, soustředěný výraz v obličeji, tiché pobrukování oblíbené písničky.
Tvoje ruka mě lehce hladí přes nahé stehno. 
Tyhle záblesky až něžné lidskosti.
Zaparkuješ na lesní cestě a já zase ztrácím dech, než obejdeš auto, abys mi otevřel dveře.
Tak krátký okamžik stačí, aby se výraz ve tvém obličeji naprosto změnil.
Prudkým trhnutím za ruku mě vytáhneš z auta, zabouchneš dveře a přitlačíš mě na ně.
Držíš mě pevně za obě paže a sám v sobě se snažíš ovládnout svoje predátorské já, znám tenhle pohled. Působí ve mně dokonalou směs strachu, vzrušení, očekávání a touhy.
Stojíš teď tak blízko, lehce zakloním hlavu a nabídnu ti svoje rty a ty tentokrát neodmítneš. Něžně ochutnáváš každý milimetr mých rtů a já se pomalu rozpouštím touhou v tvém pevném sevření. Přesuneš jednu ruku na můj krk a druhou pomalu zvedáš lem šatů. Dotkneš se prsty mojí kundičky, do mých rtů ti unikne vzrušený vzdech.
Pomalu mi začneš rozepínat šaty, knoflíček po knoflíčku. 
Nepřestáváš mě líbat, dokud to jen jde.
Prohlížíš si mě a rukama bloudíš po mém těle, dokonale taju pod tvými něžnými doteky. Skloníš se a rty přejíždíš po mých ramenou, klíčních kostech, vychutnáváš si vůni mého těla.
Pak přestaneš, narovnáš se a uděláš krok dozadu.
Vytáhneš mi pásek z šatů, které mi už teď drží jen na ramenou.
Nevydržím tvůj upřený pohled a sklopím oči do země. 
“Ruce,” procedíš tak, že si nedovolím odporovat. Pevně mi svážeš ruce před tělo a ustoupíš, spokojeně se díváš na svoje dílo, na můj vyděšený výraz.
“Předklonit a opřít.”
Nečekám ani vteřinu a splním tvůj příkaz. Když narovnám hlavu, vidím tvůj odraz v okénku auta. Přešlapuješ a prohlížíš si mě.
Stoupneš si těsně za mě a pomalu, oběma rukama vyhrnuješ šaty až nahoru na záda. Dáváš si záležet na tom, abych cítila celou plochu tvých dlaní na stehnech.
Ustoupíš a já čekám, co přijde.
Místo rány mi ale přejedeš rukou po vnitřním stehně, pevně až nahoru. Nečekám to a cuknu, odměnou je mi tvůj pobavený smích. 
Tak rád mě napínáš a překvapuješ.
Ve chvíli, kdy už jsem zpět uvolněná, přijde štiplavá rána a hned v zápětí další a další.
Po každé třetí mi zajedeš rukou do rozkroku, jako by sis potřeboval kontrolovat, že se mi to líbí.
A mně se to líbí.
Dvanáct.
Klekneš si za mě, palcem mi přejedeš po kundiččce a ochutnáš jí jazykem.
“O můj bože,” unikne mi naprosto tiše.

“Stačí můj Pane.”