Před zrcadlem
Noc byla hluboká a tichá, tlumené světlo svíček kreslilo na stěny měkké stíny, které vypadaly jako pohyblivé myšlenky. Seděla před zrcadlem, úplně nahá, nohy roztažené přes opěrky nízkého křesla, ruce položené na stehnech – klidné, ale připravené.
Podle příkazu.
Nemluvila. Mluvilo se s ní jen tehdy, když to bylo potřeba. A teď potřeba nebyla. Zatím.
Dveře se otevřely a on vešel. V tmavém plášti, s jemným koženým páskem omotaným kolem dlaně. V očích měl klid – a rozhodnost. Když se zastavil za ní, neřekl nic. Jen ji sledoval v zrcadle. Viděla ho. A dýchala mělčeji.
„Řekni mi, komu patříš.“
„Vám, můj Pane.“
Slova padla jako klíč do zámku. A on otočil – pomalu, samozřejmě.
Jeho ruce byly jisté, když jí zapínal kožený obojek kolem krku a utáhl jej tak, aby cítila váhu svého odevzdání. V zrcadle viděla vlastní oči – široké, vlhké, poslušné. Ne slabé. Jen absolutně otevřené.
Vzduch mezi nimi byl nabitý. Když mu nastavila zápěstí, spoutal je koženými pouty za zády. Měla je tam ráda. Byla tak víc jeho – otevřená, odevzdaná, zranitelná, připravená.
Pak si přisedl. Vzal si ji pohledem. A prstem. Jemně jí přejel od krku přes prsa až k bříšku, až se zachvěla.
„Ještě jsi nevzdychla,“ poznamenal chladně.
„Ještě sis to nezasloužila.“
A pak přišla odměna – ne hned, ale po sérii zkoušek. Dlouhé minuty doteků, které nebyly určené k potěšení, ale k přípravě. Štípnutí, která pálila, ale zároveň otevírala její tělo. Každé místo, kde se jí dotkl, jako by jí řeklo: „Tady jsi žena. Tady jsi moje.“
Když ji políbil, bylo to poprvé za celou noc. A byl to polibek, který pálil – sliboval. Věděl, co dělá. Jak se vkrást pod kůži, do mysli, do duše.
A pak si ji vzal. Ne s násilím, ale s autoritou. Položil ji na podložku z kožešiny, a přiměl ji, aby se mu oddala. Nesměla se pohnout, dokud jí to nedovolí. A přesto se třásla pod jeho doteky, protože byla tak daleko od kontroly – a tak blízko extázi.
Jeho hlas u jejího ucha zněl jako přísaha:
„Tvé tělo je mé. Ale tvá důvěra ve mě… ta je velký dar.“
Když se po všem vrátila k zrcadlu, dívala se na sebe jinýma očima. Neviděla submisivní dívku. Viděla ženu, která se rozhodla důvěřovat. A v té důvěře našla něco hlubšího než rozkoš.
Našla klid. A pod ním – extázi.
Podobné povídky
