Advokát a médium: Dům na Elmont Street 2

Hostinec U Tří kohoutů, který sloužil starému panu Dawsonovi jako dočasné útočiště, se nacházel na pomyslné hranici mezi Southwarkem a civilizovanější částí londýnské City, a když sem s ním Cristian a Bérenice dorazili, byli všichni promočení na kost. V chodbě za nálevnou postávala vysoká rusovlasá nevěstka se dvěma kunčafty, z výstřihu slušivých šatů jí volně visela velká prsa, která vyšší z nich s blaženým výrazem mačkal, zatímco jeho zakrslý společník zmizel pod její dlouhou sukní a zřejmě se náležitě činil, protože se vzápětí prudce nadechla, rozchichotala se a přitiskla si obě ruce do klína. Jim Dawson se na ně pohoršeně ušklíbl, ale nevěnovali mu ani známku pozornosti, a tak zavedl mladého advokáta a tajemnou kreolskou ženu do patra s vlastním personálem i zázemím, které bylo původně vyhrazeno pro hosty z vyšších společenských vrstev, ale v případě, že byl lokál v přízemí přeplněný tak jako tento večer, to obvykle neplatilo. Městská čtvrť Southwark byla známá také rozsáhlým komplexem věznic, které se v ní nacházely a v prostorné nálevně posedávala celá jedna posádka v žalářnických uniformách i s velitelem. Na první pohled vypadali, že jsou ve značně podroušeném stavu a společnost jim dělaly dvě nevěstky. "Nuže na krásu zdejších žen!" křikl břichatý velitel, pozvedl pohár s pálenkou vysoko nad hlavu a jedním lokem ho vyprázdnil. Blondýnka, ve které Cristian poznal mladou ženu, která ho oslovila po příjezdu k domu na Elmont Street, byla mladší a vyšší z obou nevěstek, ale také odvážnější, chlípnější a opilejší, jako první si nechala stáhnout sukni, nohy měla jako strunky a zadek pěkně kulatý a naducaný, zjevně netrpěla hladem. A muži to náležitě ocenili. Nakrucovala se před nimi a naplno si užívala jejich nenechavé ruce, zanedlouho si klekla na stůl mezi poháry a talíře s pečení a opřela se o lokty se zadkem vystrčeným ke stropu nálevny. Hlasitě se rozesmála opileckým smíchem, když jí do něj jeden z mužů nacpal prsty namočené v omastku, další dva žalářníci se jí přisáli každý na jeden prs a se srkáním si je dychtivě cpali do úst.

"Jen mi ji hezky připrav!" křikl velitel, zatímco si rozepínal mosazné knoflíky na poklopci a malátně se přesouval za vystrčený zadek mladé nevěstky. "No počkej, ty doroto, já ti to ukážu!" vyrážel ze sebe nasupeně a tvrdnoucím čurákem jí rejdil mezi půlkami. Poté hrábl do talíře s omastkem, důkladně si ho promnul, popadl ji a nesmlouvavě mezi ně zajel. Okatá blondýnka vykřikla a žádostivě přirazila zpět proti němu, odpovědí jí byl mohutný výstřik semene, proudící až někam do jejích střev. Velitel ji svíral v pase, chrčel a třásl se, ale jeho úsilí vzalo rychlý konec. Rozhlédl se po lokále, všiml si, že ho od protějšího stolu znechuceně pozoruje snědá žena oblečená jako měšťanka a vrávoravě se vydal jejím směrem. "Připojíte se k nám?" zamžoural na ni opileckýma očkama a v dlani mu zacinkal naditý měšec, ze kterého obratně vylovil zlatou minci. Vstala, ale mlčela, probodávala ho nenávistným pohledem pronikavých tmavě hnědých očí. Mladý a pohledný muž se vymrštil ze židle a vstoupil mezi ně. "Ta žena je tady se mnou, pane!" řekl důrazně, "a Vy jste zřejmě natolik opilý, že jste to přehlédl, ale to vás neomlouvá!" Velitel zakoulel očima, do tváře se mu během okamžiku nahrnula horkost a ruka mu sjela k pásu se šavlí. "Jak se..?" zalykal se vzteky, "víte, kdo já jsem?" Cristian ho mlčky a klidně pozoroval, pak si vyhrnul rukáv kabátce a pozvedl zápěstí do úrovně velitelových očí. Muž zbledl, o krok couvl a zmateně si prohlížel manžetový knoflíček se znakem Královské akademie. "O-odpusťte, pane, něvěděl jsem..," vykoktal pološeptem. Otočil se a chtěl rychle odejít, ramenem přitom vrazil do Bérenice. Na okamžik strnula, měla vidění, krátké a velmi intenzivní. Uchopila ho za rukáv a otočila čelem k sobě. "Právě jsem viděla Váš konec, pane," pronesla klidně a bez emocí, "věřte mi, nebylo to hezké podívání! A pokud Vám mohu radit, neodcházejte odsud s tou mladší!" A hlavou kývla k žalářnickému stolu, kde se dvě nahé nevěstky svíjely v objetí několika mužů. Velitel chvíli mlčel, pak se hlasitě rozesmál a nezúčastněně mávl rukou. "Ale jděte, nevěřím na babské povídačky, chci se jenom pobavit a napít!" A s těmi slovy se odpotácel zpět, aby se o tu historku podělil se svou posádkou. Prsatá blondýnka spatřila měšec v jeho dlani, v očích se jí nakrátko zalesklo a po tváři jí přeběhl sotva znatelný úsměv.

Za okny už panovala hluboká noc, když Bérenice vešla do Cristianovy ložnice. Zpátky je přivezl kočí, kterému se splašené koně podařilo dostat ve vedlejší ulici pod kontrolu a jejich počínání si nedovedl vysvětlit. Obvykle to byla klidná a spolehlivá zvířata a Bérenice si uvědomila, že zlo v domě musela vycítit. Byla oblečena do bílého, nočního kompletu s květinovým vzorem a krajkou lemovaného černými stuhami, vzduch během okamžiku provoněla podmanivá směsice levandule a jasmínu. Mladý advokát ležel nahý na lůžku s přikrývkou přehozenou přes rozkrok a bez dechu ji pozoroval, její parfém na něj zafungoval téměř okamžitě. Svůdně přelezla po čtyřech přes lůžko a natáhla se vedle něj. "Chyběla jsem vám, můj pane?" zašeptala mu do ucha a vsunula ruku pod přikrývku, nahmatala pod ní jeho napnutého čuráka a jemně ho promnula v horké dlani. Natáhla se a vášnivě ho políbila na rty, Cristian ji k sobě přivinul a jedním pohybem z ní stáhl lehkou košilku. Její hebká a hladká kůže podmanivě voněla zeleným marseillským mýdlem. Sklonil hlavu k jejím pevným, plným prsům a vtáhl bradavky do úst. Bérenice odhodila přikrývku stranou a chtivě pozorovala jeho čuráka, přitiskla mu svůj vlhký jazyk na špičku žaludu, olízla ho a poté nechala zmizet za hradbou svých smyslných rtů. Mladý advokát sjel po jejích zádech až k půlkám a zabloudil mezi ně prsty, jeden jí opatrně vsunul do těsné řiti a druhý do mokré štěrbiny mezi stehny zhusta porostlé tmavými chloupky. Chtěl si ji vzít jako obvykle, zezadu na všech čtyřech s prohnutými zády a vystrčeným zadkem, ale odmítla. Přitlačila ho na lůžko, intenzivně ho zpracovávala ústy, a když začal stříkat, láskyplně mu olízala semeno z cukajícího se klacku.

"Proč jsi panu Dawsonovi zamlčela, co jsi v tom domě opravdu viděla?" zeptal se Cristian později a políbil Bérenice do vlasů. "Vždyť tolik naléhal!" "Neptej se, nic tak hrozného jsem ještě nezažila," hlesla, zapíchla mu bradu do hrudníku a pohlédla zpříma do očí. "Pokud si dobře vzpomínám, tvrdil, že tělo jeho zesnulé příbuzné se stále nachází v městské márnici." Mladý advokát se zvedl na loktech a zatvářil se nechápavě. "Jak to s tím souvisí?" "To ještě nevím, ale něco mi říká, že odpovědi na všechny otázky najdu tam." "Chceš jít snad do městské márnice?" hlesl překvapeně. "Samotnou tě tam nepustím!" "Obávám se, že neexistuje jiná možnost." Bérenice se otočila zády a odmlčela se. Cristian váhavě pozoroval souměrnou linii jejího úzkého pasu přecházející v oblé boky a jeho pohled sklouzl na nahý zadek snědé kreolky. Neodolal, přitiskl se k němu a dychtivě ji políbil na odhalené rameno.

Ráno se vytratila z domu, když ještě spal. Mokrá ulice se topila v mlze, vzduch byl chladný a z oblohy pokryté jednolitou masou šedých mračen slabě mrholilo. Z mlhy se zakrátko vynořily obrysy kočáru, Bérenice mlčky nastoupila, kočí švihl opratěmi a koně po chvíli přešli do lehkého cvalu. Městská márnice se nacházela v severní části města u kostela Svatého Jana s přilehlou farností, ze tří stran obklopeným zemědělskými usedlostmi. Starý farář sáhl pod sutanu pro objemný svazek klíčů, odemčel těžké dveře zasazené do obvodové zdi a společně vešli na hřbitov. Nakrátko vyšlo slunce, jeho paprsky padaly doprostřed plochy hřbitova obehnaného vysokou zdí a ozařovaly dlouhé řady náhrobků a smutečních mohyl, na protilehlém konci se k nebi tyčila márnice s věžičkou a dominantním křížem na vrcholu a Bérenice mimoděk ucítila, jak jí po zádech přeběhl mráz. Místo působilo velmi stísněným dojmem a panovalo zde až nepřirozené ticho, přerušované pouze krákáním havranů, posedávajících na hřbitovní zdi. V márnici hořelo několik svící a pocitově zde bylo chladněji než v umrlčí zahradě, těla zesnulých ležela přikrytá bílými plachtami na kamenných lavicích u zdi pod malým vitrážovým oknem. Farář vzal tlustou svíci s jasným plamenem, předal ji Bérenice a na její výslovnou žádost ji nechal uvnitř o samotě. Vydechla vlhký oblak páry a pokradmu se rozhlédla kolem, napočítala tucet těl a pomalu k nim vykročila, zatímco jí krev horečně pulzovala ve spáncích. V hlavě znovu uslyšela nesouvislý šepot jako předtím v domě, u prvního těla v řadě však ztichl, jako když utne. Třesoucíma se rukama pomalu odkryla plachtu a posvítila do tváře neznámé ženy s dlouhými bílými vlasy, její výraz byl plný bolesti a strachu, oči měla prázdné a strnulé, přesto musela být v mládí velmi pohledná. V příštím okamžiku se na ni její oči zahleděly, kostnatá ruka se k ní s hlasitým zakřupáním ztuhlých kloubů natáhla a pevně jí sevřela zápěstí.

Ve své krátké vidině Bérenice spatřila pana Dawsona v malém podkrovním pokojíku, skláněl se nad pohárem vody, do kterého rozdrobil tuhou ampuli a zamíchal ji prstem. Pohár poté přiložil k ústům nemohoucí příbuzné na lůžku a donutil ji ho vypít, misku s připraveným jídlem nechal tam, kde byla. Krátce nato žena upadla do bezvědomí a tento proces se poté ve zrychleném sledu událostí několikrát opakoval dokud před domem na Elmont Street č.p. 29 nezastavilo čtyřspřeží statných vraníků táhnoucích pohřební kočár. Závěť pak podle jeho přesného diktátu sepsala jeho choť paní Dawsonová, vysílená a zničená jejich současnou situací. Poté se vidina rozplynula. Bérenice sklopila oči k ležícímu tělu a po tvářích jí proudem stekly slzy. "Tohle jsi mi chtěla ukázat?" Usmála se na mladou ženu ve slušivých světle modrých šatech a se dvěma culíky s velkými barevnými mašlemi. Přikývla a úsměv opětovala. Světlo svíce hlasitě zapraskalo a plamen se roztančil v náhlém průvanu, který se zčistajasna prohnal márnicí. Mladá žena zmizela, místo ní tu teď opět ležela kostnatá stařena. Bérenice vyšla ven a se soustředěným výrazem si mnula zápěstí, na kterém jí zůstala tmavá podlitina. Starý farář ji doprovodil ke kočáru a před odjezdem jí požehnal, zůstal stát přede dveřmi kostela a pozoroval ho dokud nezmizel v zatáčce pod kopcem. V tom okamžiku slunce zmizelo za mraky a znovu se spustil déšť.

Když si toho dne odpoledne pro Jima Dawsona přišla četnická hlídka v doprovodu mladého advokáta, nezapíral, přiznal všechno. "Pochopte, moje žena by to už déle nevydržela, doslova se mi ztrácela před očima!" Neustále opakoval jako v horečce. Venku se hlídce vysmekl a v zoufalém počínání muže, který o všechno přišel, se v panice rozběhl přes rušnou ulici. Kočí projíždějícího kočáru už nedokázal včas zareagovat, kopyta koní změnila tvář starého pána Dawsona na rudou beztvarou masu. Zpráva o smrti velitele žalářníků se mezi lidmi rychle rozšířila, minulou noc ho našli v postranní uličce za hostincem, očití svědci ho údajně viděli odcházet s jednou z nevěstek a zakrátko se za nimi objevily dva stíny patřící členům místního pouličního gangu. O několik dní později zaklepala na dveře Cristianovy advokátní kanceláře zoufalá žena, jejíž děti se ztratily, když si hrály na louce u lesa. Od svého manžela, který pracoval ve vězeňské posádce, se dozvěděla, že mladá kreolka prý dokáže vidět do budoucnosti. S třesoucíma se rukama a tváří mokrou od slz jí podávala šátek své dcerky, který se našel na místě, kde je viděli naposledy. Náhlá vidina Bérenice zasáhla téměř okamžitě a s nebývalou silou.

Konec.