Zápisník malé kurvy, část 1

Jmenuju se Erika. Je mi 25 let a pocházím z jedné prdele, která je kousek od lehce větší prdele, takže byste ani nevěděli, kde to je. Píšu to jen proto, abyste mě na to později neptali a rovnou tohle představení přeskočíme. Měřím tak nějak průměrně, mám blond vlasy, přirozeně nepřirozené, asi jako 99% holek u nás, v Česku. Mám nohy až na zem, překvapivě. Zajímavé na mně je, že nejsem zajímavá. Mám humor, který považuju za sice za dokonalý, ale nikdo mě nechápe. Prsa mám do ruky, to píšu pro ty z vás, kteří se později v tomto příběhu rozhodnou nade mnou honit a ač mě mnozí považují za atraktivní holku, já na sobě vidím 74 chyb a nedokonalostí. Barvu očí vynecháme, vy si to stejně nebudete pamatovat a už od textu s blond vlasy si mě trapně představujete jako modrookou.

Mám po noční, ale k tomu později, jestli se k tomu dostaneme. Jsem lehce opilá, ok nemám v sobě jen alkohol ale co je hlavní, mám melancholickou náladu jako bezdomovec na Štědrý den a tak jsem si otevřela notebook a píšu tuhle sračku. Asi to nikdy nikdo nebude číst, ale tak si říkám, že bych mohla moji cestu tak nějak uchopit, jako tuhle souseda za koule a vyblít moje myšlenky. Můžeme to nazvat třeba zápisník, chcete-li. Lidi si mají potřebu všechno nějak pojmenovávat a škatulkovat. Pro tuhle skupinu fetišistů tedy oficiálně zahajuju název tohoto deníku jako Zápisník kurvy. No, tak daleko zase nejsem. Tedy Zápisník malé kurvy. A ne, není to kvůli výšce.

Můj příběh, i když tohle není biografie Steve Jobse, začal jednoho sychravého rána, tuším že to bylo úterý nebo tak nějak. No, prostě jsem byla v pubertě a ležela jsem ve svém pokoji. Ne, jasně že nejsem postavička ze Sims a narodila jsem se, ale moje dětské kroky nikoho nezajímají a pokud jo, radila bych vám navštívit odborníky, někde jsem tu četla blog od Foraslilith na fetiše a tohle je zcela jasně jeden z nich. Mám lehce adhd a mám sklony odbíhat od tématu, jako nějaká loď na rozbouřeném moři, která plave někam, kam neměla, ale okolnosti tomu měly jinak. To jsme jednou takhle s partou lidí pluli… ne počkat, zase to dělám. Ležím na posteli, slyším křik otce, vrzající dřevěné schody a pach cigaret a chlastu, který tátu bohužel předcházel. Kéž by to byla třeba pověst nebo tak něco. Modlím se k bohu, na kterého nevěřím ale sobecky se na něj upínám vždy, když mi zrovinka není dobře, aby nešel do mého pokoje ale zamířil do ložnice a nebo třeba rovnou do prdele. Cti otce svého i matku svou. To je taková sračka. Raději se přikláním k lex talionis, zákon odvety, po česku "oko za oko, zub za zub". Křivd, kterých se na mně táta dopustil a vlastně i máma, protože tomu přihlížela a souhlasně mlčela, by bylo na pár knih. Nemohla jsem nikdy u nikoho přespat, všechno bylo vždy špatně, ač jsem měla dobré známky a doma si řádně plnila svoje povinnosti, tátu naštvalo i drobná věc, kterou nešlo předem ani předpokládat. Vrcholem bylo, když jsem v neděli, kterou jsem jinak trávila u mé babičky, dostala facku u oběda, že jsem někde ztratila ovladač od televize (který se pak našel u táty v garáži).

Moje babička, to je zase pravý opak. Můj přístav bezpečí a pochopení. Nechápu, jak někdo, kdo je o 2 generace starší může chápat moje problémy a s kým si tak rozumím a už vůbec nechápu, jak může být matka mého otce. Až na to ranní vstávání, nucený kostel (babička každou neděli mě ukazovala sousedům a dala jsi do hlavy, že mi najde “vhodného” chlapce), jsem to u ní měla ráda. Za odměnu, že jsem se chovala slušně jsme šly po kostele do hospody na zmrzlinu a limonádu. Po čase jsem babičku používala jako alibi pro moje večerní akce u přátel, diskotéky a další věci. A ne, hned si nemyslete, že to bylo kvůli šukání s Pavlem, kterého jsem potkala na diskotéce a který mě ojel v parku cestou domů. Ale ano, to se taky párkrát stalo.

No, jak jsem řekla, mám po noční a jdu do sprchy. Akorát od tam vyšla Lenka a mám volno. Snad zůstala teplá voda. Tak já jdu, jako obvykle mám po cestě domů zastávku v mekáči na snídani a spánek. Jak se vyspím a pokud budu mít náladu, budu v tomhle psaní pokračovat.

Tak čau lidi a neberte drogy. Nikdy nikomu. Eeeerika.