Třicet ztracených let

Třicet let. Třicet zatracených let. A stejně, když Lenka vstoupila do sálu hotelu, David ji poznal okamžitě. Vlasy měla kratší, boky širší, ale ten pohled – to byl ten samý pohled, jaký si pamatoval z lavice o dvě řady dál.

Večer ubíhal rychle – pár drinků, vzpomínky, smích. A pak, někdy po půlnoci, stála s Davidem sama na balkoně. On ji pozoroval, jak si zapaluje cigaretu. „To jsi začala až po maturitě?“ zeptal se s úsměvem.

Lenka se ušklíbla. „Začala jsem spoustu věcí po maturitě… některé by tě možná i zajímaly.“

David ucítil, jak mu cuklo v podbřišku. Neudělal to hned, ale když se k ní o chvíli později sklonil a políbil ji – tvrdě, bez váhání – cítil, že to bylo správně. Ona mu sevřela košili, přitáhla ho k sobě a mezi jejich těly se okamžitě rozhořelo to, co třicet let jen tiše doutnalo.

Skončili v jejím hotelovém pokoji. Dveře sotva zaklaply, už ji tiskl ke zdi. Rukama jí vklouzl pod halenku, našel prsa – těžší než si pamatoval, ale pevná, horká – a sevřel je v dlaních, až Lenka zasténala.

„Chceš to rychle, nebo pomalu?“ zeptal se jí do ucha.

„Chci to tak, jak jsi to nikdy nestihl na střední,“ vydechla.

To ho pobídlo. Rozepnul jí kalhoty, stáhl je spolu s kalhotkami ke kotníkům, jednou rukou ji přidržel, druhou zajel mezi její stehna. Byla připravená, kluzká, otevřená. Prsty do ní vklouzl s jistotou, zkoumal ji, hladil a dráždil palcem po klitorisu, dokud se mu v náručí nezatřásla.

Pak si rozepnul pásek. Lenka už klečela před ním, jazykem ho ochutnávala pomalu, od špičky až po kořen, než ho vzala hluboko do úst. Držel ji za vlasy a díval se dolů – na její rty, na sliny, které jí stékaly po bradě, na to, jak ho zbožňovala bez jediného slova.

Zvedl ji, otočil zády ke stolu. Prstem jí přejel po zádech, až se prohnula. Přitlačil ji k desce, roztáhl jí nohy a pronikl do ní prudce. Vzdychla hlasitě – žádné skrývání, žádné zábrany. Přirážel tvrdě, její stehna se otírala o hranu stolu, tělo mu vibrovalo v rukou.

Každý náraz doprovázel její sténání, rychlejší a vyšší, až cítil, jak se mu kolem něj stáhla. Orgasmus jí projel tělem jako blesk. Vzápětí ho následoval i on – hluboko, s výdechem do jejího ramene, s třesem, který mu vypnul všechno myšlení.

Když se od ní odtáhl, zůstala opřená o stůl, vlasy rozcuchané, tváře rudé.

„Tys teda dohnal víc než jen látku z matiky,“ zasmála se chraplavě.

David si zapnul kalhoty a podíval se na ni. „A tys zůstala mou nejnedodělanější úlohou. Až do dneška.“