Paralelní svět.- nespoutaná fantazie

2. díl ze série paralelní svět

https://www.amateri.com/cs/povidky/38379/paralelni-svet-1-dil-nezazivny-uvod

Se zeleným náramkem na zápěstí a odhodláním, si paralelní svět užít naplno, jsem vyšel z trafiky zpět na rozpálenou ulici. Horko mě udeřilo jako facka. Vykročil jsem směrem k nejbližšímu stínu pod blízkým rozložitým stromem. Již po prvních krocích jsem se začal rozhlížet kolem sebe a hledat zelené náramky. Nečekal jsem, že jich bude mnoho, ale musím říct, že jsem byl trochu zklamán, když jsem pohledem nenacházel žádnou ženu, která by se mi líbila a zároveň dávala najevo, že by nemusela být proti. Přesto jsem se nechtěl vzdát. Bylo mi jasné, že hezké holky by si asi nebyly schopny dojít ani nakoupit, kdyby stále nosily zelenou. Cítil jsem se jako houbař v období sucha. Opřel jsem se o kmen stromu. V tu chvíli jsem zaslechl jak se vzduchem nesou zvuky, které byly jasným důkazem, že to někomu v okolí klaplo. Na rohu do vedlejší ulice stálo pár lidí. Několik žen i mužů se spolu chvilku bavili a následně zašli do vedlejší ulice. Po chvíli se hlasy vzdychajících žen rozrostli a přibyli i zvuky pleskání kůže u kůži. Svázán pravidly mého světa jsem zatím nenašel odvahu přijít blíž a tak jsme jen z povzdálí sledoval vstup do stinné uličky a pozoroval reakce kolemjdoucích lidí. Většina kolemjdoucích s modrými náramky se ani neohlédlo a já nabyl dojmu, že takto lidé reagují jen na to, co je asi tak běžné jako cestování hromadnou dopravou. Ani jsem si nevšiml, že se vedle mě postavila žena o něco starší než jsem byl já a svůj modrý náramek nahradila zeleným. Líbíš se mi, nechceš si zašukat? Oslovila mě. Nebyla ani obézní, ani ošklivá, voněla příjemným parfémem a tak mi hlavou proběhlo, že bych řekl ano, ale nebylo to tam. Odpověděl jsem. Ahoj, lichotí mi, že se Ti líbím, Po takto otevřeném návrhu sexu mě prostě vykání nějak nepřišlo na mysl, ale... Jasný, oslovím někoho jiného pokračovala žena, a neboj neberu si to osobně... To je dobře, přeji úspěšný lov. Všiml jsem si pěkné slečny co se zastavila kousek ode mne a otočná směrem k přicházejícím zvukům si přehodila náramky. Modrý nahradila zeleným a začala se rozhlížet. Řekl jsem si, že je tak hezká, že tam dlouho stát sama nebude, a tak jsem k ní přišel blíž. Vidím, že máš zelenou a líbíš se mi, nechtěla by sis zpříjemnit odpoledne? Prohlédla si mě jako zboží vystavené ve výloze. Na to si asi budu muset ještě zvyknout. Ahoj, nezlob se, ale jsem spíše na blonďáky... chápu. Začala se mi na jazyk drát odpověď typu, to jsem tak ošklivý, nebo tak si trhni nohou, ale pak mi to došlo... zrovna jsem odmítnul jinou ženu, která měla odvahu se zeptat mě a moje odmítnutí přešla s naprostým klidem. Na okamžik jsem se zastavil, nadechl a odpověděl. To nevadí, usmál jsem se, a přeji krásné odpoledne. Tobě také usmála se a vykročila k blonďákovi opodál. Už jsem byl kousek od postraní uličky a tak jsem udělal ještě těch pár kroků a nahlédl za roh. Byli zde tři páry a jedna skupinka 5ti lidí co si to v různých polohách užívali. Jeden pár, možná ten první zrovna končil, žena si nechala postříkat obličej a brýle a oba se začali oblékat a upravovat. Ještě chvíli sledovali co způsobili a pak se vydali každý jiným směrem pryč s uličky. Ohlédl jsem se a očima se potkal s krásnou zrzkou. která neměla jen zelný náramek, byla velá v zeleném. Pod jejím šaty se rýsovali drobné bradavky na pevných prsech deroucích se z výstřihu. Přesto, že nebyla nijak veliká a pevná, nebylo evidentně jednoduché je ve výstřihu udržet. Šaty obepínaly její boky a oblý zadek dost těsně, i tak jsem na nich nenašel záhyby naznačující spodní prádlo, což mě vede k názoru, že její kalhotky s sebou na procházku nevzala. Oba zároveň jsme pohlédli na zápěstí toho druhého a jen na sebe kývli. Přišla blíž. Ahoj, tady? nebo chceš jít někam bokem? Já bych zašla blíže té skupince, umí si to užít a když budeš chtít, můžeme se zkusit přidat.