Teď mě dobře poslouchej čubko

Dnes večer nebudeš nic víc než moje poslušná čubička. Tvé tělo mi patří, tvá rozkoš mi patří, tvůj dech i vzdechy — všechno ovládám já. Sedíš přede mnou na kolenou, úplně nahá, s hlavou lehce skloněnou. Přesně jak jsem ti poručil. Tvé oči těkají po mých, hledáš povolení, signál… ale dnes ho hned tak nedostaneš.

Zvednu ti bradu prstem. „Roztáhni nohy, čubko.“
Okamžitě poslechneš. Sedíš na patách, stehna od sebe, a já vidím tu tvoji vlhkou, dychtivou kundičku. Už teď víš, že tě čeká výprask. A těšíš se na něj. Vidím to v tom drobném zachvění, v tom způsobu, jak polykáš naprázdno.

„Otoč se, na všechny čtyři.“
Zvedneš se a vyšpulíš zadeček. Prsty roztáhneš tvé půlky a já si tě prohlížím. Pomalu si stoupnu za tebe. Vezmu důtky do ruky. Dnes to nebude o jemnosti. Chci, aby sis pamatovala každou ránu.

První úder je tvrdý. Plesk! Tvůj zadek se napne. Druhý hned následuje. Pak třetí. Pět, šest, sedm… Na desáté ráně už sténáš nahlas, tvé tělo se třese. Ale pořád držíš. Přesně jak má poslušná čubička držet.

„Kolik jich bylo?“
„Deset, Pane…“
„Správně. Teď dvacet navíc. Za to, že jsi byla celý den tak nadržená.“
„Ano, Pane… děkuji, Pane.“

Dostaneš je všechny. A mezi každými třemi tě popadnu za vlasy, přitáhnu si tě k sobě a pošeptám ti, komu patříš. A ty to opakuješ, slzami v očích, se zarudlým zadečkem, s duší naprosto odevzdanou.

Když je po všem, ležíš na zemi, dýcháš zhluboka. Ale nekončíme.
„Znovu na kolena. Otevři pusu.“
Poslechneš. Klečíš přede mnou, ústa doširoka rozevřená, oči vlhké, rty se třesou očekáváním. Vytáhnu svůj tvrdý úd a pomalu ti ho přiložím na rty. „Koukej, čubko. Hloubka. A žádné zuby.“

Vezmeš ho poslušně do pusy. Jazykem ho jemně obejedeš, pak zasuneš hlouběji. Víc. Až se začneš dusit. Vsun se celým, držíš u kořene, hrdlo se ti svírá. A já tě nechám. Chvíli, dvě, tři vteřiny... pak tě vytáhnu ven. Slzy ti tečou po tvářích. Ale usmíváš se.

„Znovu.“
A ty znovu otevřeš pusu, znovu ho bereš hluboko. Kouříš mě, jako by na tom závisel tvůj život. Mokrá, horká, oddaná. Tvoje rty, jazyk, krk — všechno mi slouží. A já tě držím za vlasy, udávám si tempo. Tvůj obličej mi vklouzává do klína a já sténám potěšením.

Ale dnes tě nenechám dojít tak snadno.

„Polož se na záda. Nohy od sebe. A hraj si.“
Ležíš, prsty na poštěváčku, druhá ruka na prsu. Masíruješ, dýcháš přerývaně. Tělo se ti třese. Ale vím, že tě mám pod kontrolou.
„Když se uděláš bez povolení, přijde trest. Tvrdý. Rozumíš?“
„Ano, Pane,“ zašeptáš a ruka se ti chvěje.

Pozoruju tě. Jak se blížíš. Jak se bráníš. Jak se ti boky zvedají a slzy stékají po spáncích. „Prosím… Pane… prosím, dovolte mi…“
„Ještě ne. Drž to. Ještě…“
A ty kňučíš, tiskneš stehna k zemi, zatínáš prsty. Touha tě dusí. Ale ty posloucháš. Vydržíš.

Nakonec k tobě přistoupím. Sednu si nad tebe, přejedu ti ocasem po bříšku, přes bradavky, po krku… a ty se na mě díváš jako zvířátko. Díváš se na mě tak krásně odevzdaně.

„Teď mi ho vezmi do pusy. Naplno. Bez přerušení. Až do konce.“
Okamžitě poslechneš. Jsi na kolenou, hlavu máš nakloněnou, a já si tě držím za týl. Přirážím ti do krku. Cítím, jak se hrdlo stahuje, jak polykáš, jak se snažíš nedusit.

A když to cítím… těsně před výstřikem…
„Zůstaň. Drž to… a polkni každou kapku.“
A pak to přijde. Proud horkého semene ti plní pusu. Ty polykáš, ani jednou nezaváháš. Jsi moje dokonalá čubička. Vyčerpaná, poslušná, celá od slz, slin, spermatu a touhy. A nádherná.

Když je po všem, klesneš na zem. Já si tě přitáhnu do náruče, hladím tě po vlasech.
„Byla jsi dokonalá. Zasloužíš si uvolnění.“

Položím ruku na tvůj poštěváček. Začnu tě jemně dráždit, políbím tě na čelo, šeptám ti něžná slova do ouška. A ty exploduješ. Tvoje tělo se svíjí, ztrácíš kontrolu. Křičíš moje jméno. Orgasmus tě roztrhá zevnitř. Tvoje kundička pulzuje, vlní se, a ty se rozplýváš v mé náruči.

Držím tě. Mazlím tě. Miluju tě.
Jsi moje. Navždy moje.