Zápisník malé kurvy, část 6

8:00h. Zvoní budík. Nejhorší je, že né ten můj. Nemůžu otevřít oči, nemůžu se pohnout a ani nemůžu do prdele Lenko vypni hooo ale užžž ! Do pokoje vejde Simona, která je třídní atlet a sportovec a nepije. V puse má kartáček a jen co nás vidí, nemůže si odpustit narážky. “Dobré ráno, večer šohaj, ráno šohaj". Ještě že ji nevidím, musí se u toho křenit jako kráva. Na schodech je rušno, v 9h se totiž odchází na celodenní pochod a děcka spěchají na snídani. Dám si budíka na 8:30h, aspoň ještě chvíli… no dobře, uteklo to jak vteřina a teď nestíhám ještě víc. S tímto ksichtem rozhodně nepůjdu mezi třídu, takže poprosím naši horlivku Simču ať mi skočí pro kafe a já jdu ze sebe dělat člověka. “Dole je ve várnici jen čaj” odpoví a kření se. Kurva, to je zas den. Že já se vždycky opiju, pak toho lituju, proklínám všechny, slibuju že nebudu pít a za pár dní znova. Vůbec se vám to nikdy nestalo, že? No tak se blbě nesmějte.

Jo, vy čekáte co se včera dělo? ježíš, vše postupně. Je 9:08h a všichni už na mě čekají před chatou a naše naspídovaná učitelka s holemi se nervózně dívá na hodinky. Sejdu dolů, denní slunce mi vlepí facku a vzadu slyším afektovanou učitelku, která mluví přes nos: “Už jsem ti chtěla posílat kolkovanou žádost”. Asi tři lidi se lehce zasmějí a vyrážíme.

10 km za námi a máme přestávku. Každý vytahuje banán a pití, co dostal sebou jako svačinu a hledáme stín, kde se dá ukrýt a sednout si. I když je teprve červen, tak i tady na horách začíná být horko. Zároveň mám čas promítat si včerejší noc a trošku si to srovnat.

Jdu z koupelny, mám na sobě pouze ručník a otevírám dveře. V pokoji je nějak moc lidí. Na mé posteli sedí Jirka a ten druhej, co nevím jak se sice jmenuje, ale mnohem důležitější je, že v obou rukách drží flašky. Ohlédnu se po místnosti, kromě nás holek, co tu bydlí, je tu dalších 6 lidí. Místnost utichne, všichni na mě mají upřené pohledy a dostávám do ruky kelímek s rumem a kolou. “To jsme došli právě včas na striptýz” říká trapně jeden z kluků a Martina mi dává pokyn, ať to do sebe kopnu. Ten co nevím jak se jmenuje se chopí situace: “Vážení, došli jsme vás pozvat na párty u nás na pokoji. Jsme v podkroví, pokoj 31 a je to jediný pokoj pro 6 lidí. Koupili jsme 2 láhve rumu, colu, 3 vodky, džus, pivo a nevím proč, máme na pokoji i Baileys. Udělal bych ti Sex on the beach, ale bohužel na to nemám pití, ale můžu ti později udělat sex on the chata”. Možná mu to v hlavě přišlo vtipný, bohužel se lidi nesmáli a nastalo trapno. Stojím v místnosti plné lidí, každý na mě hledí, co já na to a mám na sobě jen ručník a ráda bych se převlékla. “Tak nevím, co by bylo horší, jestli ten drink od tebe a nebo ten sex”. Na to se uvolnila atmosféra a vybuchl smích. “No, teď bych se ráda převlékla, takže všichni ti, co tu bydlí prosím opusťte prostor a sejdeme se v tom vašem podkrovním zákroku.”

22:45. Stojím u dveří v podkrovním pokoji a z rohu místnosti sleduju šrumec mých spolužáků. Hlasitá hudba a řev všech přítomných připomínají vše, jen né tajnou akci. Buď mají učitelé tvrdý spánek, nebo prostě jen nejsou blbí a tolerují to. Nevěřili byste, kolik se do jedné místnosti vejde lidí. Napočítala jsem 24. Popíjím drink, který mi nechutná a slyšela jsem již tři balící hlášky Od toho, co nevím jak se jmenuje. Právě přišel a hlásí: “Škoda, že nejsi okurka. Naložil bych tě ve sklepě”. Odcházím. Jdu ven před chatu se vydýchat a sedám si na lavičku. Noc je černočerná a oproti městu dokonce vidím hvězdy. Otevírají se vrata garáže a kolem mě prochází majitel chaty, takový 55 letý šedovlasý pán. Hubený, flanelová košile. “Nesedl alkohol?” pronese pán a usmívá se. “Ale ne, spíš společnost. Nějak mi přijde, že si s klukama nemám co povídat.” “No já si všiml, že jste tak nějak vyspělejší, teda, myslím jako vypadáte jinak než vaši spolužáci” a raději se na mě ani nedívá a něco vytahuje z kufru auta. “Pokud vám nesedla společnost, můžete mi pomoct vzít nákup do kuchyně, třeba budu lepší společník”. Prohlížím si ho od hlavy až k patě a začínám ho vnímat tak nějak jinak, jestli si rozumíme. Odneseme poslední krabice a sedíme v kuchyni. “To musíte ochutnat, to je moje domácí” a dostávám do ruky medovinu. Zjišťuji, že majitel chaty se jmenuje Karel. je mu 57 let a je vdovec. Když už si tohle píšu, jak vy naznačíte dotyčnému, že něco chcete? Jasně, ve vztahu to je snadný, nebo když si napíšete s holkou/klukem a domluvíte se na něčem, to je taky jasný, že k tomu dojde. Ale jak uděláte to, že sedíte s úplně neznámým člověkem o samotě a rádi byste píchali? “Tak, medovinu jsme dopili, život jsme probrali, teď bych ještě ráda zjistila, jestli vám ve vašem věku ještě stojí péro a pudu.” Pokud se mi něco líbí na starších mužích je to, že se z něčeho jen tak neposerou a jsou to muži činu. Nevím přesně jestli jsem to byla já nebo Karel, kdo mi stáhl kalhoty po kolena a otočil mě, nicméně asi za 2 minuty mě už šukal zezadu na lince. Ani se neobtěžoval sundáváním kalhotek, dal mi je jen na stranu a jeho velký chlupatý ruce mě držely za boky. Přirážel tak tvrdě, že mi jeho koule pleskaly o zadek a asi za 5 minut bylo hotovo. Bylo to divoký, bylo to sexy a bylo to rychlý. Jak to mám ráda. Pokud je sex dobrý, na délce sexu nezáleží. Oblékla jsem se a beze slova jsem odešla. Jak řekl Jára, „každé zbytečné slovo je zbytečné.“

Je lehce po půlnoci a rovnou jsem šla na pokoj. Vedle v posteli Martina spí s tím, co nevím jak se jmenuje. Asi mají po akci. Hodím si rychlou sprchu. Ve sprše si to konečně udělám v myšlenkách na Karla a na náš sex. Ne kluci, vážně jsem se za těch 5 minut nestihla udělat, i když jsem na to měla stejně času jako on. Překvapení.

Jdu si lehnout, dobře vyšukaná, umytá a spokojená. První den výletu nebyl špatný, uvidíme co se dál stane a hlavně mě zajímá ta Lenka, jak to bude pokračovat.