Co tě pro začátek u mě čeká

Klečím. Nahý, s obojkem na krku, zápěstí pevně svázané za zády. Dýchám pomalu, hluboce… a cítím, jak se každým nádechem propadám hlouběji do její moci. V análu mám kolík, ne příliš velký, ale dost na to, abych si byl neustále vědom své pozice – vlastně její pozice, protože dnes už nepatřím sám sobě.

Cítím její přítomnost, i když ji neslyším. Stojí za mnou. Kůže na mém těle se napíná, když mi náhle sáhne na hruď. Mne mi mezi prsty bradavky, jemně, škádlivě… a pak silněji, až syknu bolestí. Ale nevzpírám se – vím, že to je teprve začátek.

„Drž.“
Její hlas je chladný a jistý. A pak – cvak – první svorka se zakousne do bradavky. Prudce vydechnu, bolest vystřelí až do podbřišku. Než stihnu doopravdy zareagovat, cvak – druhá svorka. A já stenám. Nahlas, bez studu. Bolest je ostrá, surová… ale pod ní už pulzuje první vlna vzrušení.

Oči mám zakryté černou koženou páskou. Nevidím ji, ale cítím každý její pohyb. Jezdecký bičík se dotýká mého těla, klouže po stehnech, po břiše, a pak – citlivě, dráždivě – po uzdičce. Vzlykám. Nevydržím to.

„Prosíš?“ šeptá.
„Ano, paní… prosím…“
„O co?“
„O dovoleni líbat vaše boty… cítit jejich vůni… sloužit…“

Klekám ještě níž, pokorně, jako pes. Cítím chlad kůže jejích vysokých bot. Jazykem olíznu špičku, jemně. Pak silněji. Moje touha se mění v hlad.

Rána bičem. A další. Bolest prochází celým tělem, ale s každým úderem se podvoluji víc. Tělo se mi chvěje. Oheň na kůži, led v žaludku. Tohle je skutečná nadvláda – nehraný trest, za který vděčně děkuji.

Cítím její prsty ve vlasech. Trhá mi hlavou dozadu. Mezi rty mi vsune cigaretu… ne její konec – ale dým. Vdechuji kouř, který mi fouká do úst. Ostrý, cizí. Polykám ho, držím, dokud mi to dovolí.