Překvapeni ve sklepě

Byl jsem nervózní. Lucie mi řekla, že pro mě dnes chystá překvapení. Věděl jsem, že má ráda hry, ale tohle... bylo jiné. Večer mě poslala do sklepa. Na sobě jsem měl jen lehký župan. Když jsem otevřel dveře, čekalo tam pět mužů. Byli vysocí, silní, sebevědomí. A byli tu kvůli mně. Lucie stála uprostřed místnosti. V očích jí svítil oheň. „Dnes večer budeš jen jejich. A já se budu dívat,“ řekla. Její hlas byl pevný, klidný. Cítil jsem, jak se mi rozbušilo srdce. První z mužů ke mně přistoupil. Jemně mě chytil za čelist, přitáhl si mě. Byl cítit po těle a potem. Byl tvrdý, vzrušený a nedočkavý. Klekám si. Jeho dech se zrychluje, když ho beru do úst. Pomalu, poslušně. Ostatní se přibližují. Stojí kolem mě.jsem jejich. Přede mnou, vedle mě, za mnou. jejich. Všechny postupně uspokojuji, jeden po druhém. Drží mě, řídí mě, vzdychají, sténají. Moje ústa se střídají mezi nimi, bez přestávky. Jsem vlhký, unavený a plný chtění. Lucie mě celou dobu sleduje. Sedí v křesle, víno v ruce, ruka mezi stehny. Usmívá se. Když poslední z mužů se mnou skončí, jsem na kolenou. Dýchám rychle. Tělo se mi třese. Cítím jejich uspokojení na sobě, v sobě, kolem sebe. Lucie ke mně přichází. Chytí mě za bradu, podívá se mi do očí. „Byl jsi úžasný,“ zašeptá a políbí mě na čelo. „Jsem na tebe hrdá.“ Zavřu oči. Jsem její. Jsem jejich. A jsem šťastný.