Zápisník malé kurvy, část 7

Sedím v jídelně na snídani a dívám se kolem sebe. Je mi jedno, v kolik vstávám, ale probouzím se v 11h. Nechápu, jak můžou někteří lidi úplně v klidu vstávat třeba v 7h a být tak akční. Martina na mě mluví, ale neřeknu vím co, protože neposlouchám. Ještě jsem si ani neudělala kávu, jen tu sedím jak troska a držím v ruce telefon. Jo, abych nezapomněla, ten, co nevím jak se jmenuje, však vy víte kdo, ten co spal vedle u Martiny, mi asi ve 4h ráno vlezl do postele a čekal, že něco bude. Dostal dvě facky a odpochodoval k sobě do pokoje. To já říkám proto, že ho teď vidím, jak vešel do místnosti. Aspoň že má tu slušnost a dívá se zahanbeně do země. Z mého zamyšlení mě vytrhl náhle Adolf - možná že ho rodiče neměli rádi, ale je hezkej a hodíme se k sobě. Jestli si rozumíme. Donesl mi kávu croissant. Nebo tak nějak se to píše. Stojí nade mnou, jeho blonďaté vlasy mu přirozeně padají do obličeje a usmívá se na mě s jeho ostře řezanou tváří. “Vzal jsem ti kávu, dneska vypadáš tak, že by sis tam ani nedošla”. A odešel. Jak málo někdy stačí klukovi, aby zaujal. Znovu se otočím na moji spolužačku a ta se na mě lehce vyčítavě dívá a s pusou plnou palačinky na mě prská, něco že musím mít pořád ty nejlepší kluky.

Na dnešním výletu bylo zajímavé to že nebyl zajímavý. Takže ho můžeme s klidným svědomím přeskočit. Lenka nakonec vážně odjela a tím skončilo tohle zajímavé okénko. Rodiče si pro ni přijeli a nevím proč nám všem v pokoji řekli, že se máme stydět. Nevím, čí dcera je těhotná.

Bavíme se před večeří s holkama, co plánují na výlet a hlavně, kde na to vezmou. Já bych ráda stihla pár hudebních festivalů, obligátně nějaký čas na venkově u babičky a ráda bych se podívala někam do zahraničí. Moře je možná příliš optimistické, ale aspoň nějaký víkend někde po Evropě by bylo boží. Martina bude jako každý rok u rodičů v cukrárně, kterou vlastní. Ta mi moc inspirace nedá. “Ale můžeš třeba na broskve do Španělska, kamarádka tam jede.” No není blbej nápad. Španěle jsem ještě neměla.“Nebo jeď se mnou, budu v červenci pracovat jako au pair v Londýně. Sice to je půlka z prázdnin, ale vydělám si dost na to, abych si v srpnu mohla užívat a měsíc je pořád dost dlouho na to, si vše splnit.” “Ok, to zní moc dobře. Já to proberu doma s rodiči a uvidím. Nevím, jestli mě pustí na tak dlouho, ale být někde u rodiny by jim asi nevadilo”.

Říkala jsem si, že po včerejšku se chlastat nebude, ale asi jsem moje spolužáky podcenila. Opět se v každém pokoji rozjíždí flaška a jiné ostudy. Já tyto ambice dnes večer nemám a čtu si knížku. Teda, takový byl původně plán. Píše mi Áďa, co dělám a jestli nechci jít “na procházku ven, když je tak hezky”. No já jen doufám, že fakt nemyslí procházku, protože jsem šla do sprchy, oholila se, vzala si sukni a kalhotky nechala na pokoji. Dojdu na smluvené místo, moje dnešní rande už tam stojí a kouří. nervózní ticho utne hláškou z Mafie 2: "Slečno, rád bych vám nabídl kousek ráje, má přes 20 cenťáků." Oba se začneme smát a i když nevím co na to říct, nemusím, už mi strká jazyk do krku a hladí mi prsa. Většinou je to takové trapné, díváte se na sebe a nevíte co říct. Tak naštěstí jsem toho dnešní večer ušetřena. I já vás ušetřím detailů a uděláme střih jako v pornu. Jen stručně - jde vidět, že to nedělá poprvé. Ví, kam holce sáhnout, aby to vše fungovalo, jak se říká. Na konci našeho rande mě píchal zezadu a abych parafrázovala Hamleta, jediný můj rozkol bylo, vzít, či nevzít. Teda abyste to pochopili, při pleskání jeho koulí o můj zadek mi najednou volala máma. Chvíli jsem si říkala, že to vezmu a panáček si hezky počká, ale při jeho informaci: “už budu, už budu” to vyřešil za mě. Po utření jeho semene z mého zadku (ne, tohle není film, kde si prostě týpek lehne a spokojeně se usmívá za hudby v pozadí) jsem si nasadila sukni a odkráčela jsem si po svých. Konverzaci s mojí mámou přeskočíme, do toho vám nic není.

Dojdu do pokoje, všichni už spí, beru si potichu věci a jdu do koupelny, smýt ze mě mé hříchy. Stojím nahá v koupelně a jelikož jsem ještě namalovaná, vyfotím se. Se bude hodit.

Je ráno. Martina na mě něco mluví a jsem nadržená. Poslouchám ji jedním uchem a myslím na včerejší sex. Ráda bych si to někdy zopakovala. Pošlu Adolfovi moji včerejší dílo, dám si telefon na nabíječku a jdu snídat. Holky mě cestou ze schodů zpovídají, co se včera dělo a kde jsem byla a musely mi hned povykládat, co se dělo na chatě, kdo s kým a kde a jak. Slepice. Cestou se stavím na záchod, protože nemám tolik energie na přísun ranních drbů. Do teď jsem si říkala, že to byl poklidný výlet a chválila jsem si, že vše běží jak má. Jen co vejdu do jídelny, ozve se ohlušující potlesk přísedících spolužáků a všechny oči jsou upřeny na mě. Jo, asi jste to už uhádli. Mně to trvalo drobátko déle. Tu fotku jsem omylem poslala do skupinového chatu naší třídy. I když jsem červená až na zadku, mé dekórum rebela mi nedovolí tryskem opustit jídelnu a před celou třídou se pokloním a řeknu: “jo, je na co se dívat, já vím.” a sednu si s holkám ke stolu. Přemýšlím, za jak dlouho se na tohle zapomene, naštěstí je zítra poslední den a vysvědčení a pak je 2 měsíce neuvidím.

Cestu zpět jsem strávila se sluchátky v uších a pohledem ven z autobusu. No, to jsem celá já. Takový věci se mi dějou pořád. Pořád středem pozornosti. Jsem zvědavá, co se bude dít v létě.