Red Light

Stál jsem před tím výkladem už delší dobu... Opět se rozpršelo a studené březnové kapky padaly za límec sak a bund kolemjdoucích, kteří se choulili na chodnících podél kanálů... kdyby to nebylo zde, určitě by seděli kdesi v teple. Jen skupinky širokokrkých Anglánů jako by si rozmary počasí vůbec nevšímaly – pokřikovaly a hulákaly notně potouženy příliš sladkým Heinekenem a s vyplazenými jazyky okukovaly slečny za okny. Jsem v Amsterodamu asi popáté, ale poprvé odhodlán nezůstat při pouhém očumování, ale konečně si nabídku místních krásek vyzkoušet na vlastní kůži. Je to lákadlo, ochutnat nabídku v místě, které je už léta symbolem obchodu s láskou... tak nějak předpokládám, že právě zde to bude stát za to, sem se přece amatérky nedostanou...
Prolezl jsem téměř celý district třikrát, hledaje tu, která se mi bude líbit nejvíc. Tu, která si vezme moje "panictví" – vystaví můj první "účet za lásku". Kde dostanu za svou bankomatem vyžehlenou stoeurovou bankovku odpovídající zážitek. Jistě, mohl jsem si zaplatit holku v Praze, za míň a možná i hezčí... zde mě ale láká ta atmosféra. Kombinace hrané noblesy, načančané fasády, umělých nehtů a prodloužených řas s drsnou realitou toho nejprostšího obchodu na světě: krásné mladé tělo za pevně stanovený finanční obnos... Odběr plasmatu, ale platím já...
Slečna ve výkladu se na mě usmívá jen koutky úst... tmavé krátké vlasy s ofinou na jednu stranu. Na očích brýle s černými obroučkami, a ponad ně mě hází vyzývavé pohledy. Vyzývavé a vědoucí, prokoukla mne na první pohled. Jako kdybych měl na poklopci zelený trojúhelník s černým Z, známým z našich silnic... Pevná stehna, opálené nohy prodloužené vysoce vykrojenými džínovými kraťasy - tento outfit zde má jako jediná. Kulatý zadek, jablko hříchu v dokonalém páru. Trošku větší, ale nehledám modelku. Bříško zatím ještě ploché, ale žádný pekáč, dívka zcela jistě posiluje jiné části těla – piercing v pupíku se malinko ztrácí v roztomilém faldíku... Prsa jsou pevná – menší dvojky, které napíná bílé krajkové "cosi" bez ramínek. Připomíná sportovní podprsenky mojí Ivety, jen kdyby přes něj neprosvítaly tmavěhnědé kolíčky bradavek. Obnažená ramena bez ramínků mne vždy vzrušovala – právě ony v kombinaci s vysunutou bradou a učitelským pohledem jsou to, co mě na této slečně přitahují nejvíc. Vlní se za oknem, tu a tam její nevšední krása upoutá další kolemjdoucí... zaklepou na okno, pootevře dveře a okolí spatří dámu bez hradby opršeného výkladu. Bílé světlo zvýrazňující kontury podprsenky zmizí, na efekt vypočtené osvětlení nahradí žlutý svit pouličních lamp a dokonalost dámy na okamžik mizí... Kdoví, zda to je důvod, proč žádný ze zájemců obchod nedokončí, dveře se zaklapnou a zklamaní Asijati, Němci, Rusové či Angláni přesouvají svoji pozornost k macaté černošce ve vedlejší kóji, či k anorektické Rusce o patro výše. Už se definitivně setmělo. Vím, že mne asi v odrazu skla nevidí, přesto mám pocit, že se její oči, ten učitelsko-zvídavý pohled vpaluje mne do hlavy. Ví o mně… Vystihnu chvíli, kdy se ruch kolem malinko uklidní a přistupuju k oknu... Otevírá dveře a anglicky říká: „One hundred!“ Je mi jasné, že smlouvání nemá velký smysl, ale je to poslední možnost, jak mít pocit, že se bude hrát podle mých pravidel: „Vedle jsem mohl mít 3 za stovku,“ a ani moc nekecám, nabízeli se ve výkladu hned u kostela. Odkvetlá karibská krása – i rum mi chutná nejvíc ten třiadvacetiletý... Tamty tři zrály v dubových sudech amsterodamské čtvrti až příliš dlouho. Černovláska se na mě potutelně usmějě a řekne: „One hundred“. No jo, jsem srab, cítím, že se za mými zády nahromadili obšourníci, kteří se těší právě na tyto chvíle, kdy slečna z plakátu otevře dveře a jedním prstem si povodí nadrženého hledače zážitku. „Ok,“ říkám a najednou nemohu tu xkrát nahmatanou stovku v kapse najít... a to jsem si ji dával do kapsy právě proto, abych pak dlouho nelovil v peněžence... Ano, fotku Ivety jsem v dokladové přihrádce otočil naruby, ale přesto, určitá paranoja ve mně dřímá... Uff, je tady... podávám bankovku, dívka se pořád usmívá, vtahuje mne dovnitř, zavírá dveře a zatahuje za mnou závěs.
Tak, jsem tam. Na místě, o kterém jsem snil od svých 17. Bílé světlo kreslí celý, snad červený interiér, do fialova. Barová židlička, zrcadlo, umyvadlo a úzká postel, nedělám si iluze, že ji převlíkají po každém klientovi. Na druhé straně, i proto jsem tady. Láká mně ta dekadence, špína, flitry... cirkus, kde domnělý krotitel vstupuje do klece k tygrovi, ale pak se role vymění... Zavřené okno sice poskytuje překvapivě účinnou izolaci od hluku ulice, tenký závěs je ale jen nedokonalou, hlavně psychologickou bariérou. Všichni vědí, co se zde děje. Spousta lidí vás viděla – slečnu, klienta... sakra, tohle jsem si představoval u zatažených závěsů již tolikrát, závěsový voyer, jehož vzruší zatažená draperie, protože VÍ, co se za ní děje. A teď vím, že i oni ví... vybavím si ty tváře, které jsem zahlédl koutkem oka v momentě, kdy jsem tmavovlásce předával peníze... upocení honiči, a já v jejich snech... Oklepu se hnusem. Ale to už si mne dívka vede k umyvadlu. Beze slova mne svlíká – bundu, zbytečně tlustý svetr, triko... vše končí na barové židličce. Rozepne mi kalhoty, není v tom ani náznak romantiky – stáhne ke kolenům a ponoukne k umyvadlu: „You, wash!“ utrousí a já si poprvé uvědomím její slovanský přízvuk. Jsem nejistý, chvíli se bojím, že to celé vzdám, vykašlat se na prachy... Vrací se peníze?, bleskne mi hlavou... Vycítí moji nejistotu. Takto zblízka mi najednou nepřijde tak chladná, prvoplánově dokonala, jako figurína z podivného nočního výkladu. Vnímám její pleť, drobné kapky potu ve žlábku mezi ňadry, chvějící se chřípí. Brýle neodložila, pořád je má jako učitelka z filmů pro dospělé posunuté na špičce nosu, kvůli tomu její pohled zachytím jen někdy, brání mi horná hrana obrouček.
Zaloví v mých trenkách, a mně zatrne... kdoví, co si bude myslet? Určitě už viděla větší... lepší, tlustší... usměje se. V tom divném světle, které dopadá odněkud seshora, jí podivně svítí zuby... aaa, jen to ne, teď se rozchechtá a je konec. Ale ne, blýskne na mne očima zpod brýlí a dopřeje mi krátkou vlažnou spršku v umývátku. Mé rozpaky jsou na ústupu, začíná mi to připomínat myšlenky, které mě přinutily tuto cestu realizovat. Pečlivě omyje můj penis. Pokynem mi poručí, abych se zul a sundal si kalhoty. S tím jsem nepočítal, tak nějak jsem si říkal, že zůstanu obutý, připraven utéci, kdykoli by se něco zvrtlo. Krajková elastická látka na jejích prsou se ale hýbe, při každém pohybu se zmenšuje, jakoby se nemohla dočkat, až dokončí svůj úkol světla pro noční můry a jeviště přenechá tomu, co až do té doby ukrývala.
Tak a jsem nahý... Můj penis se vztyčil, ještě, že jsem se stihnul oholit, vypadá alespoň trošku větší... dotkne se ho rty... jen letmo... obejme ho rukou a zkušeně začíná pumpovat... Její rty na špičce vystřídal jazyk… pokládá si můj penis na tvář, na nos, na rty... rukou nepřestává pohybovat v pomalém ale naléhavém rytmu. Zavřu oči a najednou cítím, že si mne vzala do pusy. Nejprve jen žalud, cítím zoubky, ale dělá to schválně, uždibuje z mé rozkoše. Pak najednou otevře pusu a jsem v ní až po kořen. Kouknu dolů, dívá se na mne. Saje mne jemně, pak rychleji a znovu tvrdě. Jedna ruka svírá moje koule, druhá mne obejme a drží za zadek. Myslím, že se jí líbí, hněte mé půlky a reguluje rytmus mého přirážení. Cítím, že to na mne jde, rozhlédnu se, hledám oporu v tom divném prostředí, v pozlátku rudých závěsů, pohledem sklouznu po pokoji, hledám praskliny v omítce, žluté skvrny v umyvadle a podivné fleky na prostěradle. Konfrontace s realitou pomáhá, získávám nad sebou kontrolu. Vezmu ji za ruce, postavím a rychle svlíkám. Uvědomím si, že jsme se vlastně nedomluvili, nevím, zda platím za čas, nebo za číslo... Pod kraťasy na mé překvapení nic nemá... nedá mi to, podívám se blíže a vidím, že jsou vlhké... drobný flíček mne přinutí, abych je pozvedl k tváří, nadechnu se zhluboka... Dívá se na mne, překvapeně. „Překvapená děvka, to se jen tak nevidí,“ říkám si, což mi dodává sebevědomí. Přes hlavu jí přetáhnu podprsenku, bradavky na mne vystřelí, její drobná prsa jsou krásná, pevná, bradavky míří přímo na mne. Skloním se a vezmu jednu do pusy. Ruka mi sklouzne na její pevný zadek, druhá se nekompromisně dere mezi stehna. Nahmátnu proužek ochlupení, ale to se už můj ukazovák noří do masité kundičky. Teď už vím, co chci a chci si to užít. Jemně jí kousnu do slané bradavky a otáčím pevným zadkem ke mně. Předklání se a špulí na mne svůj kulatý zadek. Nevím, kdo režíruje tuto choreografii, ale shodou okolností se opírá přes závěs o sklo výkladu. Uvědomím si, že zvenku musí vidět obrys jejích rukou na skle a to mne vybudí na maximum. To podivné světlo si hraje se vším, vyšpulená kundička se leskne jejími šťávami. Penis mi stojí jako nikdy předtím. To není sex, to je lov. Ulovil jsem divoké zvíře, co na tom, že už bylo v kleci. Zaplatil jsem si, jako němečtí důchodci v keňském safari. Nabodnu tu kundičku a kurvička přede mnou zavyje. Asi to nečekala. Určitě nejsem největší co v ní kdy byl, ale její šťávy umožnily, že jsem projel skrz její tisíckrát vymrdanou pičku až na konec. V zrcadle zahlédnu její tvář... kouše se do horního rtu, oči zavřené, brýle padly ještě níž. Jednou rukou ji chytám za vyholený zátylek a tlačím dolů, druhá se natahuje po pevných prsech, drtím její levou bradavku mezi prsty. A... šukám. Šukáme. Z nás obou vycházejí pouze tlumené vzdechy a výkřiky. „Pojď, čubko, ty děvko,“ říkám ji česky, ale v té chvíli je mi to jedno... Mé koule pleskají o její zadek ve zběsilém rytmu. Vím, že tohle nebude dlouhý, rafinovaný poker. Tahle hra je rychlá smrt – kdo skóruje dřív, ten vyhraje. Závěs se kroutí stejně jako kurvička přede mnou… najednou se po straně odhrne a já vidím zástupy honičů přede dveřmi. Dívají se na nás a já vím, co cítí. Ó, jak já jim rozumím... tolikrát jsem si za dveřmi představoval to samé a s rukou v kapse vychutnával napětí v kalhotách... Přirážím ještě rychleji, zvednu svoji šelmičku a opřu ji o závěs... prsy přimáčklá o závěs se prohne jak luk a její téměř černošský zadeček se vlní v podivném, animálním rytmu. Najednou se to stane, závěs padá a my jsme najednou součástí dění na ulici... Ona, krásná prsa deformovaná skelnou tabulí, brýle na jednom uchu, vyčesaná ofina zplihlá potem a já, ten bílý, neduživý chlápek, co zapíchl bohyni sexu... S padajícím závěsem, pohledem do očí desítky voyerů, se oba najednou uděláme... Stříkám do ní své horké semeno, ona křičí zvláštním, hrdelním hlasem a její klín se stáhne jako... kdovíkolikrát předtím vlastně? Udělal jí to někdo přede mnou? Venku se blýskne, někdo vytáhl telefon a fotí nás... to nás vytrhne ze snu, moje společnice se zahalí do závěsu a spěchá k zadním dveřím. Já spěšně posbírám své i její šaty a jdu za ní, na místo, kam se běžný zákazník nedostane. Ale, snad nejsem běžný zákazník, říkám si v duchu. Ona zaklepe na dveře domluvený signál, otevírají se a opálená ruka nás vtáhne do útrob starého domu. Jsme v chodbičce, kolem nás dveře do dalších kójí a schody nahoru. Společnost nám dělá silnější černoška v růžovém prádle a několik dalších kurviček v županech. Té mojí leží u nohou obyčejný sportovní baťoh, spěšně z něj vybírá bílé kalhotky, podprsenku, džíny... není na nich nic erotického. Já se taky oblékám. Černoška nás pozoruje s otazníkem v očích. Ta moje, už celá oblečená, se na mne podívá: „Měl jsi použít kondom, teď to nebylo jako doopravdy,“ říká česky. „Víš, že je nesnáším, Iveto,“ říkám v odpovědi. Iveta odněkud vytáhne mojí vyžehlenou stovku a podává jí černošce: „Dlužíš jí ještě dvě,“ říká. Vytahuju peněženku a platím bordelmamá za pronájem. Vezmu Ivetu za ruku a spolu odcházíme zadním východem. Až za rohem, v bezpečí anonymní ulice mi ruku vede za pásek svých džínů... cítím lepkavou vlhkost a vybavím si tu známou chuť. Usměje se na mne: „Děkuju,“ zašeptá...