Ještě žije

Přišla domů a i když už podle zamčených dveří poznala, že manžel není doma, stejně chvíli poslouchala a pak obešla všechny pokoje. Chtěla mít jistotu, že je sama, i když věděla, že to tak bude celý večer.

Sama. Už po sté, možná po tisícé. Sama. Se zvláštním mixem pocitů provinění a vzrušení si udělala pohodlí, připravila vše potřebné a položila si notebook na prsa.

Ubíhají minuty a desítky minut. Klikání. Scrolování. Překlikávání. Chvíli nastupuje vzrušení, chvíli nuda nebo spíš prázdný pocit nenaplnění, podle toho, co zrovna na displayi probíhá. Teď sleduje, jak žena, zhruba jejího věku a postavy, si naprosto nehraně užívá nikoli milování, ale přímo živočišný sex. To nadšení je evidentní, zřejmě už dávno přestala vnímat kameru. Je naprosto jasné, že neřeší, že se jí rozmazala rtěnka, že jí vlasy trčí na všechny strany, že její prsa už nejsou dokonalá (a zřejmě ani nikdy nebyla) a že z klína se jí valí perleťová vlhkost, za kterou by se ona hanbou propadla.

Dovolí si chvilku odpoutat pozornost od pohledů na nahá těla a přemýšlí o sobě. Uvědomila si, že zrychleně dýchá. Vždyť já ještě dýchám! Ještě jsem živá! Ještě se chci dotýkat, chci aby se někdo dotýkal mne, sakra, vždyť já jsem ještě živá! Chci ještě zažívat to, co ta žena na obrazovce!

============

Zklamání ze seznamky je obrovské. Tohle vůbec netušila. Seběhli se na ni jak psi. Bez vychování, bez ivence, jen s neskrývanou nadržeností. Vypnula to.

Opakovaně se při různých činnostech přistihla, že se jí ta myšlenka vrací. To ten dech jí to připomíná. Uběhlo pár dní a znovu to zapíná.

============

Takovou nervozitu už nezažila roky. Absolutně nový pocit. Už zase se to v ní střídá. Tentokrát vzrušeným očekáváním a zvědavostí probleskuje panika. Je jí z nervozity vlastně skoro špatně a zároveň se strašně těší. Jde na setkání s mužem, se kterým si poslední týdny píše. Byl mezi ostatními jako Remarque mezi Ohníčky. Dospělý, chytrý, s obrovským rozhledem a zároveň s klukovsky rošťáckým smyslem pro humor. Od první chvíle gentleman, také proto mu odepsala.

Snaží se přemoci třes, a v duchu se ujišťuje, že účes, oblečení, mejkap i postoj je jak má. Ještě si chce přešlápnout z nohy na nohu, aby snad nestála jak nějaká rádodajka, když tu přichází obrovský úlek, jak se jí někdo lehce dotkl loktu.

Když se s ním o tři hodiny později loučí, zjišťuje, že je trochu jak opilá. Ne, v té kávě a sodovce určitě nic nebylo. To ten pocit, který roky a možná vlastně nikdy nezažila. Ona ho zajímala! Poslouchal ji, ptal se, opatrně, aby nepřekročil čáru, ale se zřejmým zájmem. Několikrát ho přistihla jak ji propaluje očima. Když šla na toaletu, byla si jistá, že se za ní určitě dívá a hodnotí jí. A když se vrátila, tak tam pořád byl. Jemný a vlastně letmý polibek na rozloučenou působil od něho tak samozřejmě, včetně toho, jak si ji něžně, ale přitom rozhodně přidržel. A jak zašeptal, že se těší na příště! Znovu se přistihla, že dýchá zrychleně. Já dýchám, já ještě žiju!

============

Leželi vedle sebe a popadali dech. Převalil se k ní a natáhl ruku, aby jí mohl přejíždět nehty po stehně, jak věděl, že má ráda. Prostěradlo bylo strašlivě mokré, ona rozcuchaná, pomačkaná, dávno bez šminek, a rozcapená, zarudlá a ulepená ležela vedle "cizího" chlapa. Poslední půl rok byl jak z jiného světa. Dneska už se před ním nestyděla. To poprvé! Tenkrát si myslela, že se hanbou propadne. Tehdy byla nesmírně vděčná, že nerozsvítil. Srdce jí bušilo, chtěla utéct, ale na dřevěných nohách to nešlo. Nebyla schopná mluvit, sama by se nedokázala ani svléci. Ale to už je dávno.

Zabořil jí nos do vlasů a ona cítila jeho dech tak blízko, že blíž už to nebylo možné. Cítila tlukot jeho srdce a vnímala i to svoje. Žije. Vedle něj zase žije. Probouzí se. Objevuje. Zkouší. Hledá. Ochutnává.

============

Společně zjistili, že nejsladší a nejintenzivnější je právě to "poprvé". A on se staral o to, aby na každé jejich schůzce bylo vždy nějaké to poprvé. Nikdy jí tím ale nepřekvapoval. Vždy o tom dopředu mluvili, vždy věděla, do čeho jde, a právě proto to vždy znamenalo ty neuvěřitelně protichůdné směsice pocitů, kdy se mísí nervozita a obrovský stud se vzrušením, zvědavostí a očekáváním, na kterých nejspíš byla nyní závislá. Konečně zase žije.