Nevěrná milfka na svatbě

U oltáře zaznělo dvakrát “ano” a mohlo se jít slavit. První manželský polibek, první tanec, znáte to…

Sedím s kamarády u stolu. Popíjíme, povídáme si, bavíme se. Jeden z naší party se právě oženil a my žertujeme o tom, jak bude asi vypadat jejich svatební noc. Vzhledem k tomu, že nevěsta je fakt sexy ženská, je to i trochu vzrušující.

Večer se protahuje, ale zábava zdaleka není u konce. Pár drinků podporuje moji fantazii a já koukám kolem sebe. Být single na svatbě může být trochu nuda. Kolem samé páry…

Jdu na bar pro drink a stoupnu si do fronty. Z dlouhé chvíle koukám do telefonu. S hlavou sklopenou a upřenou do světla displeje si najednou všimnu krásných lýtek vykukujících zpod tmavě modrých šatů. Jsem dolňák a jestli mě něco opravdu zaujme, je to hezký zadek a nohy (pokud pomineme tvář, samozřejmě).

Pomalu jedu pohledem nahoru. Šaty smyslně obepínají krásný, větší, kulatý zadek. Jo, přesně to mě bere. Pak se mírně zúží do pasu a odhalují jemně pihatá záda. Nad nimi ladná šíje a husté, tmavé vlasy sepnuté do drdolu. “Jo, tu bych si dal”, ozve se v duchu moje “mačo” podvědomí. Po tom krátkém vzrušujícím zážitku přistoupí k mému nově nejoblíbenějšímu objektu starší chlap zavalitější postavy. Mohlo mu být tak kolem 50 let. Dá se do řeči s dámou v tmavomodrých šatech a já pochopím, že je to její partner. Zamumlá na ni něco o pivu (taky už měl popito) a odešel. V zápětí jsem zpátky nohama na zemi. Z toho nic nebude. Všimnu si, jak ona dáma poněkud zklamaná a s povzdechem objednává pití a barman před ni pomalu pokládá několik sklenic s pitím a ono partnerem objednané pivo. Je mi ji skoro líto. Takhle si to dneska asi nepředstavovala a hádám, že není nedobrovolnou “služkou” poprvé.

“Promiňte,” oslovím ji. “Vidím, že vaši přátelé mají velkou žízeň. Dovolte mi, pomůžu Vám,” nabídnu se.
Překvapeně na mě hledí, ale po vteřině se usměje. “To budete moc hodnej, děkuju. Vy na pivo nečekáte?”, odpoví.
“Já za nikým nespěchám a pivo jim snad nedojde,” odpovím s úsměvem.
Trochu se zasměje a souhlasně kývne.

“Tady mladej pán se nabídl, že mi pomůže. No není to gentleman?” prohlásí trochu štiplavě, když přijdeme k jejich stolu. Sedí tam i ten její. Prohlídne si mě od hlavy k patě. Neřekne nic, jen si vezme svoje pivo a chlastá dál. Ostatní u stolu kývnou “no jooo, to se dneska u mladejch už nevidí,” a poděkují. S přáním příjemné zábavy odcházím za “svými”.

Asi po dvou hodinách jdu na toaletu a cestou si všimnu, jak venku stojí ona dáma a ten její chlap. On se sotva udrží na nohách, ona se ho snaží podpírat. Přijíždí taxík, on se do něj trochu zvláštně nasouká. Ale moment…taxi odjíždí a ona nenasedla! Zvláštní…

Mířím zpáky ke stolu, ale muzika mě láká na parket. Ten už trochu prořídl, však je taky nad ránem. Ale zábava nekončí. S pár známými se bavíme na parketu, pohupujem bokama a přešlapujem do rytmu. Po chvíli si všimnu dám v tmavomodrých šatech, jak se na parketu kousek od nás kroutí a baví s kamarádkou. Je tak sexy! Kolik jí může být let? Taky něco kolem 40 až 50, tipuju. Zbožňuju starší ženy, tu eleganci…

Naše pohledy se střetnou. Má neuvěřitelnou jiskru v oku. Zamáváme si a ona ukáže na bar. “Jasně, proč ne…” řeknu si.

“Ahoj, bavíš se?”, já jsem Kuba, představím se.
“Ahoj, Jana”, odpoví krátce.
“Kde máš garde?”, zeptám se trochu troufale.
“Kdo ví, já už to neřeším.” Řekne tak trochu odevzdaně.
“Rád Ti budu dělat společnost.” Nabídnu se a ona okamžitě prikyvuje.

Dáme se do řeči a já rychle pochopím, že to není poprvé, co se na ni její chlap takhle vykašlal a nalitej odjel “někam jinam”. A domů to prý určitě nebylo. Vytáhnu svoje nejlepší špatný vtipy, abych ji alespoň trochu rozesmál, aby na to nemyslela. Povídáme si a najednou mě vezme za ruku a táhne mě na parket. Moc lidí už tam není, místa spousta.

První kroky začínáme ve společenské vzdálenosti od sebe, ale po chvíli se ke mně přiblíží, udělá otočku, jako by se mi předváděla. Chytnu ji za boky a houpu se s ní do rytmu. Už nemluvíme. Díváme se jeden druhému do očí. Něco tam je. Něco silnýho…čistej chtíč.

Po pár minutách smyslnýho houpání bokama na parketu se na mě krásně usměje (bože, ten úsměv, ten pohled!). “Jdu na dámy”, zašeptá mi do ucha. Otočí se a ladně odchází. Za parketem se na mě otočí a s šibalským úsměvem mrkne.

“To není možný”, pomyslím si. Vydržím to možná minutu, než se vydám jejím směrem. Dojdu k dámským toaletám. Zhluboka se nadechnu a pomalu otevřu dveře. Nikdo tam není. Všimnu si, že všechny až na jednu kabinku jsou zamčené. “Tohle je šílený,” řeknu si v duchu, ale nedá mi to a dvakrát jemně zaklepu…

Zámek se otočí, dveře se otevřou a za nimi stojí Jana.

“Už jsem se bála, že nepřijdeš,” zašeptala s úsměvem.
Zmohl jsem se jen na “to se neboj”.

Sotva jsem to dořekl, čupla si přede mě a začala mi rozepínat pásek. Za pár vteřin mám kalhoty dole. Ví, co dělá. Stáhne mi trenky ke kotníkům a s úsměvem na tváři chytí moje už napůl tvrdý péro do ruky.

Párkrát ho pohoní a pak ho najednou polkne skoro až po koule. Nezmůžu se na nic, jen vnímám její hebký ruce a šikovnej jazyk. Teplo jejích úst. Je to šílený. Šíleně dobrý.

Kouří mě pomalu, pak rychleji. Laská moje péro skoro jako by to byla hračka. Jen si hraj, jen si hraj…chytnu ji za hlavu a určuju tempo. Moje péro už je pořádně tvrdý a stojí pevně jak voják při nástupu.

“Šššš!” Pokárá mě a já se přistihnu, že příliš hlasitě dýchám. Nedá se to jinak. Taková je to slast. Ale ona nepřestává…

Po několika dalších minutách mám pocit, že dosáhnu nirvány nebo něčeho podobnýho. “Už to bude,” zašeptám a ona se usměje. Zrychlí tempo, přidá ruce, pevně obejme mýho žaluda svými rty a moje péro sebou škube, jak do ní cáká jednu dávku mrdky za druhou. Jana ani necukne. Drží. Vychutnává. Klepou se mi kolena. Jana sjede rty z mýho žaluda a polkne. Bože! To je nejvíc! Pousměje se a ještě jednou mě olízne.

“Chvíli tu počkej,” zašeptá, stoupne si, otočí se a vyjde z kabinky ven. Slyším, jak si umývá ruce a odchází.

“Wow!” Pomyslím si. “Fakt se to právě stalo?!” Pořád jsem trochu mimo.

Za minutu vyjdu z kabinky a z toalet. Vracím se zpátky na zábavu a trochu nervózně čekám, kde se Jana objeví.

Neobjeví…

“Kámo, ta ženská v těch modrejch šatech, co tady s tebou tancovala, je pryč. Máš smůlu,” chechtají se moji kámoši.

Kdyby jen věděli…