Natálka a světlušky

...Comes within, comes without,
what's the scarlet about,
and the one from the Sun for his Fires and few...

Tuhle krásnou holku jsem už párkrát viděl. Několikrát jsme se porůznu potkali, střetli očima, ale to bylo vše. A teď spolu jdeme za ruce podloubím města do jejího bytu nad knihkupectvím a antikvariátem. Na schodech vedoucích nahoru do podkroví po paměti zašmátrá na zdi a otáčí vypínačem co snad pamatuje tak šedesátá léta. „Co je to za bludičku?“ ptám se. Zažloutlé zamřížkované světlo na vysokém klenutém stropě sotva osvětluje schody. „To je moje světluška.“ říká tiše Natálka a odemyká dveře bytu. Je tu jediný, a je fakt maličký. Dvě komůrky, kuchyňka, sociálka. Jen co se zavřou dveře a sundáme bundy, začnu Natálku zezadu objímat, líbat a cpu ruce pod blůzku na její pevná malá prsíčka. Trochu se chvějeme, asi očekáváním, a je tu i docela zima. „Dáme si spršku?“ šeptám jí do ucha. „V noci teče jen studená voda.“ odpovídá jakoby omluvně. „A kruci,“ myslím si. Ne, že bych to nevydržel, ale mám rád teplo. Ze společného sprchování není nic, první jde Natálka a zpátky jde zabalená ve velké osušce, vidím jen bosé nožky na podlaze. Dělají na ní mokré otisky. Sundávám svetr, rifle, tričko, fičím do koupelny a statečně myju pinďíka, zatímco se nemůžu pořádně nadechnout, jak je to studený! Lezu ven, ručník přes bedra a Natálka pobaveně, (to jako opravdu!?) pozoruje, jak se klepu zimou. „No to bude úžasný, abych ho vůbec nastartoval,“ říkám si v duchu k situaci jménem POPRVÉ a ledové tortuře v koupelně. „Je Ti zima?“ ptá se celkem zbytečně Natálka a dodává: „mám pro Tebe překvápko!“ Odejde do druhé místnůstky a zpátky se vrací už celá nahá, bez ručníku, ztuhlé růžové bradavky trčí vzhůru a její bílé tělo září do pokoje. A za ruku vede ďábla. Démona. Démonku.
Stojím tu s otevřenou hubou a nemohu se ani pohnout. Nevěřím svým očím, je to opravdu čert, tedy čertice, je velmi vysoká, vyšší než já, v pokoji se okamžitě rozlévá sálavé teplo, a já pořád nejsem schopen pohybu a jen zírám na to zjevení. Obličej popsat nemohu, ten ksicht je vskutku pekelný, což ještě zvýrazňují dva zakřivené černé rohy na hlavě, jeden je pokreslen, nebo potetován zlatočernou barvou něčím nesrozumitelným, asi písmem. Ďáblice je také nahá, její červenofialová barva kůže ostře kontrastuje s Natálčiným bílým tělem, okolo kterého je kolem Natálčina pasu omotán její ocas, špička ocasu sebou zlomyslně mrská, čertice má obrovská prsa, jistě čtyřky nebo možná víc, k tomu piercingy obou bradavek, v jedné vězí "Kristův" kovářský hřeb, v druhé tři ocelová oka z řetězu. Oči mi sklouznou do jejího klína, upravená kunda s proužkem černých kudrlinek táhnoucích se k pupíku, a má taky pořádný zadek. Když zase vzhlédnu nahoru, naše oči se střetnou. V černotě očí má plamínky žáru a chtíče. Démonka přistupuje ke mě, sahá mi do rozkroku a ručník padá na zem. Masíruje varlata a horkou rukou mne můj penis, který rychle narůstá. Když se na něj podívám, vidím, že je snad dvakrát větší než obyčejně, jsem tak vzrušený, nebo za to můžou kouzla a čáry? Postrčila mě za zadek dopředu k pohovce, kde už leží na zádech s roztaženýma nohama Natálka. Zasunuji do ní ten obrovský penis a mám strach, že jí roztrhnu. Ale nic se neděje, mizí v ní celý a Natálka jen slastně zvrátí hlavu dozadu. Začínám přirážet a čertice mě jednou rukou drží za zadek a určuje tempo, druhou střídavě kroutí mými bradavkami. Bílé tělo přede mnou je prohnuté v křeči slasti a sténá. Zatočila se mi z toho hlava, ustupuju o krok zpět a ďáblice si dřepne na bobek a olizuje mi ztopořený pyj dlouhým jazykem, který by jí Gene Simmons záviděl. Natálka se přidává a kouří mi ho obě na střídačku. Natálka jen olizuje špičku žaludu, tu obrovskou kládu její rty prostě nezvládají pojmout. Tohle nemůžu dlouho vydržet napadá mě, ale obě si klekají přes gauč a já si je beru na střídačku zezadu. Píchám čertici, držím jí za velký zadek, spokojeně u toho mručí a je tak horká, je to na hraně snesitelnosti, a když zase šukám Natálku, tečou mi po stehnech její kapky vzrušení, koukám se přes jejich zadky a záda jak se u toho líbají. Už fakt nemůžu, třesou se mi svaly na nohou a ony to cítí, lehají si přede mě na záda a já stříkám gejzíry bílé šťávy střídavě na jednu i druhou, mám pocit, že to nikdy neskončí, Natálka mi tu nálož vrací a sama stříká z kundičky až na mé břicho, roztírá si moje sperma po sobě, zatímco na démonce se sperma okamžitě vypařuje a nechává tam jen suché šupinky... Asi omdlím, před očima se mi dělají černé fleky, ale ty dvě se po mě sápají znovu a pokračujeme v ďábelských orgiích až do rána...

...Soon comes the Sun, soon comes the Morning here Baby...

Otvírám pomalu oči. Asi je ráno. Nebo poledne? Paprsky slunce se opírají do tabulek okna postbarokního stylu. Mžourám do světla, okno je zevnitř komplet orošené a kapky dokonce stékají jak nějaké slzy hříchu na parapet. Uvědomuji si, že je tu příšerné horko. Natálka vedle mě ještě spí. Je pořád úplně nahá, zády ke mě, s nedbale vyšpulenými půlkami, mezi kterými je vidět její štěrbina. Cítím začínající erekci. Mrknu dolů, úd se zvětšuje do normálních evropských rozměrů. Poněkud zklamaně si odfrknu. Natálka se otáčí a tiskne se ke mě....

...Smile with a Heart full of Tears,
Nathalie comes the ones of tomorrow,
with the Fireflies there,
Ends the Night for the Pauper,
like a Life full of Years,
Nathalie tell me then shall we Bother,
with the Fireflies there...

Epilog.

Jasně, tento příběh se nestal. Ale celý vymyšlený taky není. A ne, nebyl jsem zfetovanej, ani zhulenej. Drogy nesnáším a jsem nekuřák. Prostě se mi to zdálo. Mívám velmi realistické sny. A taky jsem byl poměrně ovlivněn Romanem Burešem a Frantou Kotletou a jejich knihami. Inferium, Propast času, Vítejte v pekle, Bratrstvo krve, opravdu všem doporučuji. Anebo mi už jen straší na cimbuří.
Natálka ale vymyšlená není a mám s ní tři světlušky...

Nathalie and the Fireflies
Lake of Tears - The Neonai 2002