Zadlužená Klára 1.díl

Dluhy! Dluhy! Dluhy! Myšlenka, která se vracela měsíc co měsíc, jak přicházely splátky. Jednou měsíčně s železnou pravidelností. Vzpomínka na můj rozmařilý život, když mi bylo okolo 20. Dovolená v Egyptě, v Turecku, kosmetika, vlasy, atd. Díky tomu a pár dalším výdajům teď ve 25 letech žiju od výplaty k výplatě a snažím se dluhy splácet. Každý měsíc však prožívám stresující období, jestli se mi povede vyjít.
Před jedním takovým obdobím jsem brouzdala internetem a hledala, jak ze své situace ven. Narazila jsem na inzerát Paní Dany, která se zabývala mimo jiné i oddlužením. Když jsem klikla na inzerát Paní Dany, okamžitě mě zaujala jeho neobvyklost. Nebyl to typický formální text, ale spíše osobní výzva. „Chcete se zbavit svých finančních problémů? Jste připravena na skutečnou změnu?“ stála tam otázka, která mi v té chvíli zněla jako záchranné lano. Přesně to jsem potřebovala – skutečnou změnu.
Bez dlouhého přemýšlení jsem klikla na tlačítko pro více informací. Ocitla jsem se na stránce plné referencí od žen, které měly podobné problémy jako já, a které Paní Dana údajně pomohla. Vypadalo to až příliš dobře, aby to byla pravda, ale neměla jsem co ztratit.
Na konci stránky byl formulář, kam jsem měla vyplnit své údaje. Váhala jsem jen chvíli, ale pak jsem formulář vyplnila a odeslala. Po několika minutách mi zazvonil telefon. Na displeji se objevilo neznámé číslo.
„Dobrý den, tady je Dana. Vidím, že máte zájem o řešení svých finančních problémů. Mohu vás pozvat na osobní schůzku?“ ozval se klidný, ale autoritativní hlas.
Trochu mě to zaskočilo, ale odpověděla jsem: „Ano, ráda bych o tom věděla víc.“
„Výborně,“ pokračovala Dana. „Sejdeme se zítra v 10 hodin dopoledne. Pošlu vám adresu.“

Zavěsila dřív, než jsem stačila cokoli říct. Rychle jsem se podívala na zprávu, která přišla krátce poté. Byla tam adresa a krátký pokyn, abych přišla včas. Něco na tom všem mě znepokojovalo, ale zvědavost a touha po řešení mých problémů byly silnější.
Následující den jsem se vydala na místo schůzky. Byla to nenápadná vila na okraji města, obklopená vysokým plotem. Přišla jsem ke dveřím a váhavě zazvonila. Za chvíli mi otevřela elegantní žena středního věku – Dana.
„Pojďte dál,“ vyzvala mě a vedla mě do útulného, ale zároveň velmi formálního obývacího pokoje. „Posaďte se. Jsem ráda, že jste přišla. Teď si promluvíme o vašich možnostech.“
Klára seděla naproti Daně, která s profesionálním úsměvem rozložila na stole několik papírů. „Kláro, ráda bych ti vysvětlila, jak to celé funguje. Oddlužení je proces, který má svá pravidla, a budeš muset udělat několik důležitých rozhodnutí.“ Dana vzala jeden z papírů a podala ho Kláře. „Tady máš návrh smlouvy. Chci, abys ho pořádně prostudovala a promyslela. Součástí toho všeho je také potřeba mít ručitelku. Měla by to být někdo, komu důvěřuješ a kdo tě zná – ideálně sestra, sestřenice, nebo blízká kamarádka.“
Dana na Kláru významně pohlédla. „Je to zásadní krok, a proto si dej čas, aby ses ujistila, že víš, do čeho jdeš. Kdyby ses na cokoli chtěla zeptat nebo měla nějaké pochybnosti, jsem tady pro tebe.“
Klára kývla a s určitým neklidem si vzala papíry, které Dana podávala. Připadalo jí, že je to první krok k něčemu mnohem většímu, než si dokázala představit.
Klára přejížděla pohledem po textech ve smlouvě, ale slova se jí míhala před očima. V hlavě se jí hromadily otázky. Co přesně to všechno znamená? Co když udělá chybu? Dana si všimla jejího zmatku a mírně se usmála.
„Nemusíš mít strach, Kláro,“ promluvila Dana klidným hlasem. „Vím, že je toho hodně, a možná tě to teď trochu děsí. Ale věř mi, když říkám, že tohle je řešení, které ti může dát nový začátek. A nejen to – je to i způsob, jak se naučit zvládat věci, které sis dřív ani nedokázala představit.“
Klára se zhluboka nadechla a konečně se odhodlala promluvit. „A co když tu ručitelku nenajdu? Co když nikdo nebude chtít...“ zarazila se, než stihla doříct „ručit za mě“.
Dana zavrtěla hlavou. „Tohle nemusíš řešit teď hned. Můžeš si to rozmyslet a promyslet možnosti. Jestli máš někoho blízkého, kdo by ti mohl pomoci, je to nejlepší. Ale pokud nikoho takového nemáš, můžeme se domluvit i na jiných možnostech. Každopádně, potřebuju, abys mi dala vědět co nejdřív.“
Klára přikývla. Myšlenka, že by musela někoho požádat o pomoc, v ní vyvolávala úzkost. Ale zároveň tušila, že bez někoho, kdo by jí pomohl, se z toho nikdy nedostane. Představa, že by to mohla být třeba její sestra Simona, ji ale zároveň děsila i lákala. Simona byla vždycky ta silnější a rozhodnější z nich dvou. Možná by mohla být její oporou i teď.
„Dám vám vědět,“ řekla Klára s jistotou, kterou necítila. Pak se podívala na smlouvu, kterou držela v rukou. „A děkuju... za všechno.“
Dana jí věnovala povzbudivý úsměv. „Rádo se stalo. Teď běž domů, v klidu si to přečti a uvidíme se příště. Neboj se zeptat na cokoliv, co ti nebude jasné.“
Klára vstala, popadla smlouvu a s myšlenkami plnými obav i naděje opustila kancelář. Venku ji přivítal chladný vzduch, který ji lehce osvěžil, ale také připomněl realitu její situace. Musí učinit rozhodnutí. Rozhodnutí, které změní celý její život.
Klára se vrátila domů s pocitem, že jí na ramena někdo položil těžký kámen. V ruce držela složku se smlouvou od Dany, kterou jí ta záhadná žena předala na schůzce. Ta schůzka byla zvláštní, a přestože Dana působila klidně a profesionálně, Klára cítila, že za tím vším se skrývá něco víc. Ale dluhy ji dusily čím dál víc, a tak si řekla, že tomu dá šanci.
Sedla si ke kuchyňskému stolu a začala smlouvu pročítat. Některé věty ji okamžitě zaujaly: „Smlouva o oddlužení na základě podmínek BDSM. Ručitel(ka) nutná.“ Co to vlastně znamená? Pomalu si přejížděla prsty po řádcích a v hlavě se jí rodila představa, že tohle nebude jen tak obyčejná smlouva. Ale co všechno to zahrnovalo, na to neměla odvahu ani pomyslet.
Hodila smlouvu do šuplíku a zamkla ho. "Tohle přece nemůžu podepsat," řekla si nahlas. Ale dny plynuly, a jak se blížil termín další splátky, úzkost se opět začala usazovat hluboko v jejím nitru. Každý den byl těžší než ten předchozí, každé ráno se probouzela s pocitem, že se jí celý svět hroutí pod nohama. Nakonec to nevydržela. Vytáhla smlouvu ze šuplíku a přečetla si ji znovu, tentokrát ještě pečlivěji.
"Ručitelka musí být blízká osoba," četla nahlas a myšlenky se jí hned stočily k Simoně. Simona byla její sestra, její nejbližší osoba. Ale jak by jí mohla požádat o něco takového? O smlouvu, jejíž detaily neznala ani ona sama? Když ale v ten večer Simona dorazila domů, Klára věděla, že už nemá na výběr.
"Simono, můžu s tebou mluvit?" oslovila sestru s roztřeseným hlasem, když Simona vešla do bytu.
"Jasně, co se děje?" Simona si sundala kabát a postavila se ke Kláře. Viděla, jak je její sestra bledá a jak se jí třesou ruce.
"Je to... ohledně těch dluhů," začala Klára a zhluboka se nadechla. "Našla jsem někoho, kdo by mi mohl pomoct. Ale... je tu jedna věc."
Simona se posadila na pohovku a čekala, co Klára řekne dál. "A co to znamená?"
"Mluvila jsem s jednou ženou, Danou," pokračovala Klára. "Řekla, že mi pomůže, ale... musím mít ručitelku. Někoho blízkého. A to bys mohla být ty."
"Ručitelka? Za co?" zeptala se Simona podezřívavě.
"Za oddlužení," odpověděla Klára. "Ale... není to úplně běžné oddlužení. Je to... spojeno s BDSM."
Simona ztuhla. "BDSM? Kláro, co to má znamenat? Ty chceš podepsat nějakou smlouvu a ani nevíš, co všechno to znamená?"
"Já vím," odpověděla Klára tiše, "ale nevím, co jiného dělat. Ty dluhy mě ničí. Potřebuju pomoc. A tahle smlouva... možná je to moje jediná šance."
Simona si prohlížela svou sestru a viděla, jak je zoufalá. "Musím si to promyslet," řekla nakonec. "Tohle není něco, do čeho bych mohla skočit po hlavě. Co když to bude horší, než si myslíš?"
"Já vím, že to není jednoduché," odpověděla Klára, "ale prosím, pomoz mi. Já už nevím, co dál."
Simona se opřela do pohovky a promnula si spánky. Bylo na ní vidět, že přemýšlí. Klářina prosba ji zasáhla na citlivém místě. Byla její starší sestrou, ochránkyní. Tolikrát už Kláře pomohla z různých průšvihů, ale tohle bylo něco úplně jiného. Tohle bylo na úplně jiné úrovni.
"Kláro, já... já si to fakt musím promyslet," řekla po chvíli, když se jí trochu uspořádaly myšlenky. "BDSM není jen tak něco, do čeho by se mělo skočit. Je to něco vážného, něco, co může mít obrovské důsledky."
"Já vím," přikývla Klára, "ale nemůžu do toho jít bez ručitelky. A potřebuju, abys to byla ty. Nemám nikoho jiného, komu bych věřila."
Simona si povzdychla. "Dobře, dej mi čas. Musím se na to podívat, musím pochopit, do čeho bychom šly. Ale slibuju ti, že tě v tom nenechám samotnou."
Klára se k ní naklonila a objala ji. "Děkuju, Simono. Opravdu moc děkuju."
Večer ubíhal v tichu. Obě sestry se ponořily do svých myšlenek. Simona si vzala smlouvu do ruky a začala ji znovu procházet, zatímco Klára jen bezcílně bloumala po bytě. Ani jedna z nich si nebyla jistá, co je čeká, ale Simona cítila, že její sestra potřebuje pomoc. Ať už to znamenalo cokoli.
V následujících dnech se Simona setkala s Danou. Chtěla si udělat vlastní obrázek o té ženě, která slibovala Kláře pomoc. Setkání proběhlo v malé kavárně, kde Dana působila stejně klidně a sebejistě jako při prvním setkání s Klárou.
"Vaše sestra je v těžké situaci," začala Dana, když si obě ženy sedly ke stolu. "A tahle smlouva jí může pomoci. Ale musíte pochopit, že to není jen o penězích. Je to o zodpovědnosti, o disciplíně. A taky o důvěře."
Simona se na ni dívala a přemýšlela, co všechno Dana zamlčuje. "A co přesně by to obnášelo?"
Dana se usmála, jako by očekávala tuhle otázku. "To záleží na mnoha věcech. Každý, kdo se rozhodne vstoupit do tohoto vztahu, musí vědět, že to není jen o fyzických věcech. Je to o hranicích, o tom, jak daleko jsou ochotní zajít. Ale je to i o vzájemné úctě a důvěře. Bez toho to nefunguje."
Simona kývla, ale nebyla si jistá, jestli tomu skutečně rozumí. "A co se stane, když to nevyjde?"
Dana zaváhala jen na chvíli, než odpověděla. "Pak smlouva zanikne a všechno se vrátí do původního stavu. Ale to se nestává často. Lidé, kteří do toho jdou, obvykle vědí, co chtějí."
Simona přemýšlela, jestli to platí i pro ni a Kláru. Ale co když neměly na výběr? Co když byla tahle zvláštní smlouva jejich jedinou šancí?
"Není to jednoduché rozhodnutí," přiznala Simona.
"Není," souhlasila Dana, "ale někdy ta nejtěžší rozhodnutí jsou ta správná."
Když Simona odcházela z kavárny, byla plná pochybností. Ale zároveň věděla, že nemůže nechat Kláru na holičkách. Musela jí pomoct, a to i když to znamenalo vstoupit do něčeho, co se zdálo být děsivě neznámé.
Za několik dní se vrátila domů s rozhodnutím. "Kláro, udělám to," řekla pevně. "Budu tvou ručitelkou. Ale musíme si stanovit vlastní pravidla. Musíme být silné."
Klára se na ni podívala se směsicí úlevy a obav. "Děkuju, Simono. Vím, že to není lehké."
"Ne, není," odpověděla Simona, "ale uděláme to. Společně."
Následující den se obě sestry vydaly na další schůzku s Danou. Tentokrát už obě věděly, že cesta, na kterou se chystají vykročit, nebude jednoduchá. Ale byly připravené to risknout, protože věděly, že pokud neudělají nic, jejich situace se jen zhorší.