Dovolená s Královnou u moře

On si dolil svou sklenku posadil opět na křeslo mezi má stehna. Popíjel a dlani jezdil po mých nohách a občas zastrčil své prsty do mé roztoužené díry. Vždy když jsem myslela že konečně bude…

Napětí v místnosti už nebylo jen tiché. Bylo soustředěné. Husté. Jako by se každé slovo i pohled ukládaly do prostoru a zůstávaly tam déle, než bylo obvyklé. „Teď si sedni,“ řekl. Neukázal kam.…

Dveře zůstaly zavřené. Ne proto, že by je zamkl. Ale protože zůstala. Sama. Dobrovolně. Stála uprostřed místnosti a čekala. Ne na akci. Na další pokyn. A to čekání bylo jiné než dřív – vědomé, ostré,…

Papír s podpisy zůstal na stole. Nezvedl ho hned. Nechal tu chvíli ještě doznívat, jako by měla vlastní váhu. Jako by teprve teď začala platit. „Vstaň,“ řekl klidně. Nebyl v tom tlak hlasitosti. Jen…

Papír ležel mezi nimi jako hranice i most zároveň. Nepospíchal. Nechal ji, ať si každý bod přečte vlastním tempem. Věděl, že tlak by zničil to nejdůležitější – dobrovolnost. „Nečteš to poprvé,“…