Proměna 2. část

Kontrola: Pacientka Viktor
​Týden, který uplynul od první návštěvy, prožil Viktor v horečnatém oparu. Každý krok, každé sednutí v práci, mu připomínalo ten tlak, tu invazi, tu rozkoš. Ale dnes to bylo jiné. Dnes to nebylo jen o vzpomínkách. Dnes měl tajemství, které ho pálilo přímo na kůži.
​Seděl ve stejné čekárně, na stejném koženkovém křesle. Tentokrát se ale ošíval mnohem víc. Džíny ho škrtily v pase, ale to nebylo tím hlavním zdrojem nepohodlí. Pod hrubou džínovinou měl na sobě něco, co si koupil v zapadlém butiku se spodním prádlem, rudý v obličeji a koktající na prodavačku, že je to dárek pro přítelkyni.
​Černé krajkové kalhotky. Byly o číslo menší, než by potřeboval, a jemná látka se mu zařezávala do třísel a půlek, neustálá připomínka jeho postavení. Jeho podřízenosti.
​„Pan Viktor?“
​Hlas byl jiný než minule. Viktor zvedl hlavu. Ve dveřích nestála ta lhostejná recepční, ale vysoká žena v přísném zdravotnickém úboru. Měla krátké blond vlasy a brýle s kovovými obroučkami. Na jmenovce stálo: Petra – Vrchní sestra.
​„Ano,“ vydechl Viktor a postavil se.
​„Pojďte se mnou. Paní doktorka na vás čeká. Dnes máme naplánovaný rozšířený panel vyšetření,“ řekla Petra tónem, který zněl spíše jako rozsudek než pozvání.
​Zavedla ho do kabinky. „Víte, co máte dělat. Všechno dolů. A až budete hotov, zaklepejte. Nebudeme na vás čekat celý den.“
​Viktorovi se třásly ruce, když si rozepínal pásek. Kalhoty sklouzly k zemi. Košile následovala. Zůstal stát před zrcadlem jen v těch černých, průsvitných kalhotkách. Jeho mužství bylo v nich stísněné, legračně vyboulené, zbytek látky obepínal jeho boky a zvýrazňoval zadek. Vypadal směšně. Vypadal poniženě. Vypadal přesně tak, jak doktorka chtěla.
​Zhluboka se nadechl a zaklepal na dveře ordinace.
​„Dále!“
​Vešel. MUDr. Elena Valerová stála u okna a prohlížela si rentgenové snímky, které s Viktorem neměly nic společného. Byla to jen kulisa její moci. Když se otočila, Viktorovi se podlomila kolena.
​Dnes neměla plášť. Měla na sobě přiléhavou latexovou uniformu zdravotní sestry, ale v černé barvě s červeným křížem na levém ňadru. Byla to perverzní parodie na lékařskou péči. Vysoké kozačky na jehlách klapaly o podlahu, když k němu přistoupila.
​Vedle křesla stála sestra Petra, ruce složené na prsou, tvář bez výrazu.
​Elena si ho prohlédla od hlavy k patě. Její pohled se zastavil na jeho bocích. Prstem v černé rukavici přejela po lemu krajky.
​„Výborně,“ zavrněla. „Poslušnost je základem každé úspěšné terapie. Sestro, co si o tom myslíte?“
​Petra přistoupila blíž, bez emocí si prohlédla Viktorovo chvějící se tělo. „Anatomicky nevhodné, paní doktorko. Ale esteticky... to odpovídá diagnóze. Pacientka se snaží.“
​„Snaží se,“ souhlasila Elena. „Ale to prádlo musí dolů. Nemůžeme vyšetřovat přes krajku. Sestro, pomozte jí.“
​Nebyla to žádost. Byl to rozkaz. Petra chytila Viktora za boky a prudkým pohybem mu stáhla kalhotky ke kotníkům. Viktor zrudl hanbou, když tam stál zcela nahý před dvěma ženami, s krajkou zamotanou kolem chodidel.
​„Na křeslo,“ zavelela Elena. „Dnes budeme potřebovat fixaci. Sestro, připoutejte ji.“
​Viktor vylezl na křeslo. Tentokrát to nebylo jen o položení nohou do třmenů. Petra vytáhla kožené řemínky, které byly nenápadně připevněné k opěrkám. Pevně mu stáhla kotníky. Další řemeny obemkly jeho zápěstí a přitiskly mu ruce k madlům křesla. Byl naprosto bezmocný. Roztažený, znehybněný, vystavený.
​Elena si nasadila čerstvé rukavice. Zvuk latexu byl hlasitější než Viktorův dech.
​„Dnes provedeme dilataci a následnou hloubkovou masáž,“ oznámila Elena, jako by četla z učebnice. „Ale nejdřív musíme zkontrolovat průchodnost. Sestro, podejte mi spekulum.“
​Viktor vytřeštil oči. Petra podala doktorce kovový nástroj, který vypadal jako kachní zobák. Byl studený. Elena ho namazala gelem a bez varování ho zavedla do Viktorova konečníku.
​Viktor sykl a prohnul se v zádech.
​„Klid,“ řekla Petra a položila mu ruku na hrudník, tlačíc ho zpátky. Její dotek byl pevný, neosobní.
​Elena pomalu otáčela šroubem na nástroji. Viktor cítil, jak se v něm kov rozevírá. Roztahoval ho víc a víc, nutil jeho svaly, aby se poddaly nepřirozenému průměru.
​„Sestro, světlo,“ poručila Elena.
​Petra nastavila lampičku na ohebném rameni tak, aby svítila přímo do Viktorova otevřeného nitra. Doktorka se sklonila a nahlížela dovnitř.
​„Sliznice je prokrvená. Dobrá elasticita,“ komentovala. „Vypadá to, že jsi po minulé návštěvě nezahálela, co? Hrála sis doma sama?“
​Viktor zakňučel. „Ne... ne, paní doktorko.“
​„Lžeš,“ pleskla ho Elena přes stehno. „Ale to nevadí. Lhaní je symptom. My léčíme příčinu.“
​Začala šroubovat spekulum zpět a vytáhla ho. Úleva byla jen chvilková.
​„Sestro, připravte sondu. A já se mezitím postarám o horní partie. Tahle pacientka má příliš citlivé bradavky, všimla jste si?“
​Elena vzala ze stolku dvě lékařské svorky. Přistoupila k Viktorově hlavě. Dívala se mu do očí, zatímco mu palci mnula bradavky.
​„Prosím...“ zašeptal Viktor.
​„Prosím co? Prosím, ublížíte mi, paní doktorko?“ usmála se a cvakla první svorku. Bolest byla ostrá, štípavá. Viktor vykřikl. Hned následovala druhá.
​„Nádhera,“ šeptala Elena. „Teď k tomu hlavnímu.“
​Zatímco mu bradavky pulzovaly bolestí, Petra přinesla něco, co vypadalo jako obří injekční stříkačka naplněná čirou tekutinou, ale místo jehly měla hadičku.
​„Klystýr?“ zeptal se Viktor vyděšeně.
​„Jen malý výplach,“ řekla Petra klidně. „Aby byla procedura čistá.“
​Zavedla hadičku a vyprázdnila obsah dovnitř. Viktor cítil tlak v břiše, nepříjemný pocit plnosti.
​„Drž to,“ přikázala Elena. „Sestro, stopky. Pět minut. Pokud to pustí dřív, dostane výprask bičíkem.“
​Pět minut bylo nekonečných. Viktor se potil, svíral půlky k sobě, zatímco ho Elena pozorovala a Petra sledovala hodinky. Svorky na bradavkách ho pálily. Když mu konečně dovolili jít na toaletu v rohu ordinace (s dveřmi dokořán, aby na něj viděly), cítil se vyprázdněný, čistý a naprosto ponížený.
​Když se vrátil na křeslo a byl znovu připoután, Elena už měla na sobě svůj postroj. Tentokrát bylo dildo ještě větší. Mělo realistickou texturu, žíly, a sytě fialovou barvu.
​„Sestro, asistujte mi. Chci, abyste jí držela nohy ještě víc od sebe. Potřebuji maximální úhel.“
​Petra chytila Viktora za kolena a zatlačila je směrem k jeho hrudníku. Viktor byl teď v poloze, kdy byl jeho zadek zvednutý vysoko do vzduchu, přímo proti Eleninu rozkroku.
​„Tohle je model 'Hřebec',“ představila Elena nástroj. „A ty jsi moje klisna.“
​Vniknutí bylo brutální. Díky předchozí dilataci a lubrikantu to šlo, ale velikost byla ohromující. Viktor měl pocit, že ho to vyplňuje až do žaludku. Nemohl se pohnout. Petra ho držela v železném sevření, zatímco Elena do něj začala narážet.
​Nebylo to jemné milování. Byla to lékařská procedura zaměřená na zničení jeho ega. Elena ho brala s divokostí, která kontrastovala s jejím chladným výrazem. Její boky narážely do jeho hýždí.
​„Sestro, sledujte prostatu,“ funěla Elena. „Reaguje?“
​„Ano, doktorko. Dochází k mimovolným kontrakcím,“ hlásila Petra, jako by sledovala monitory na JIPce. „Pacientka slintá.“
​A Viktor opravdu slintal. Hlava mu visela dozadu, ústa otevřená, z očí mu tekly slzy. Ta kombinace bolesti ze svorek na bradavkách a neskutečného tlaku v jeho nitru ho posílala do stavu transu.
​„Chci, aby stříkala,“ zavelela Elena. „Sestro, stimulujte ji.“
​Petra pustila jednu nohu (která zůstala viset v řemenu) a její ruka v rukavici objala Viktorovo ztopořené přirození. Začala ho honit rychlými, nemilosrdnými pohyby, přesně v rytmu Eleniných přírazů.
​„Ne! To je moc!“ křičel Viktor. „Prosím!“
​„Dělej!“ křičela Elena a zrychlila. Latex narážel na kůži. Plesk. Plesk. Plesk. „Stříkej pro mě! Stříkej pro svou doktorku!“
​Bylo to příliš. Viktorovo tělo se napnulo jako luk. S výkřikem, který neměl nic společného s mužským hlasem, explodoval. Sperma vystříklo na Petřinu rukavici a na jeho vlastní břicho, zatímco Elena do něj stále tvrdě bušila, dojila z něj poslední kapky síly.
​Když konečně přestala, nechala dildo uvnitř ještě chvíli, jako zátku, aby si Viktor mohl plně vychutnat ten pocit plnosti.
​Pak se pomalu odtáhla. Viktor lapal po dechu, hrudník se mu prudce zvedal. Petra mu sundala svorky z bradavek – další vlna ostré bolesti – a začala ho odvazovat.
​„Očistěte ji,“ řekla Elena a přešla ke stolu, aby si zapálila tenkou cigaretu, ačkoliv to bylo v ordinaci zakázané. Byla to její ordinace. Její pravidla.
​Petra vzala papírové ubrousky a hrubě Viktora otřela. „Vstávat. Není čas na válení.“
​Viktor se s námahou postavil. Nohy se mu podlamovaly ještě víc než minule. Cítil se prázdný, použitý, ale zároveň vznášející se na obláčku endorfinů.
​„Ještě jedna věc, Viktore,“ řekla Elena a vyfoukla kouř směrem k němu. Otevřela šuplík stolu a vytáhla malou kovovou klícku.
​„Všimla jsem si, že jsi byl trochu moc... aktivní. Musíme tvou erekci dostat pod kontrolu. Tohle budeš nosit.“
​Petra k němu přistoupila, vzala klícku a s profesionální zručností uvěznila Viktorův měkký penis do kovu. Cvaknutí zámku se rozlehlo místností. Petra podala klíček Eleně.
​Elena si klíček pověsila na krk, mezi ňadra, na tenký řetízek.
​„Teď jsi opravdu moje pacientka,“ usmála se. „Obleč si ty své krajkové kalhotky přes to. Bude to trochu tlačit, ale to je jen dobře. Budeš na mě myslet na každém kroku.“
​Viktor se oblékl. Cesta domů bude peklo. Klícka tlačila, krajka řezala, zadek ho bolel. Ale když zavíral dveře ordinace a slyšel, jak se Elena s Petrou uvnitř tiše smějí, věděl, že nikdy nebyl šťastnější. Byl jejich. A klíč visel na krku bohyně v latexu.