Holko v teplákovce

Stála jsem za počítačem, odbavovala zákazníky a ve frontě jsi stála ty, holko v teplákovce.
A pak už jsi přišla na řadu a celá jsi zářila, ty holko v teplákovce.

Tvoje vlnitý střapatý vlasy trčely do všech stran, tvoje oči byly tak přítomný, byla jsi tak účastná, holko v teplákovce.
Okouzlila mě tvoje energie, tvoje empatie a tvůj postoj, byla jsi tak v pohodě, holko v teplákovce.

Nejradši bych si sundala a zahodila firemní tričko, přelezla pult, sedla s tebou do auta a odjely bychom spolu pryč do západu slunce, holko v teplákovce.

Jak asi líbáš, holko v teplákovce...
Jak asi voníš, jak chutná tvůj krk, jak hebký jsou tvoje vlasy, jak teplá je tvoje kůže, jak ostrý jsou tvoje nehty, jak se asi směješ, když seš v soukromí... Tolik otázek...

Tolik otázek, tolik chuti, tolik vřelosti, tolik všeho z jednoho očního kontaktu s tebou, ty jedna holko v teplákovce.

Proč mi něco říká, že pod tou teplákovkou skrejváš pravej poklad? Proč mi něco říká, že ti ji potřebuju vyhrnout a dotknout se tě? Proč mi něco říká, že nebudu moct přestat? Možná už vůbec nikdy. Možná to je přesně to, co teď potřebuju. Jsi to TY.