On a jeho ,, síla,,.

Stál přede mnou a nemusel říkat nic. Stačil jeho pohled – klidný, pevný, přesně věděl, kam patřím. Cítila jsem to v břiše jako jemné stažení, v kolenou jako slabost, kterou jsem si dovolila mít.
„Podívej se na mě,“ řekl tiše.
Poslechla jsem. Ne proto, že bych musela, ale proto, že jsem chtěla.
Přistoupil blíž. Vzal mi bradu mezi prsty a zvedl hlavu tak, abych nemohla uhnout. Nebolelo to. Bylo to přesné. Jeho dotek mi říkal, že mě vidí, že si mě bere do své pozornosti. A ta pozornost byla intenzivnější než cokoliv jiného.
,,Jsi krásná, když se nebráníš,“ pronesl klidně.
Můj dech se zrychlil. Srdce mi tlouklo hlasitěji, než bych chtěla. Položil mi ruku na záda, pomalu, s jistotou, a přitáhl si mě blíž. Cítila jsem jeho teplo, jeho kontrolu, a přesto jsem se cítila bezpečně. Odevzdaná, ale ne ztracená.
Jeho rty se dotkly mého ucha. Ne políbení – jen blízkost, která slibovala. Zachvěla jsem se. Usmál se, jako by přesně tohle čekal.
,,Patříš tomu okamžiku,“ zašeptal.
A já věděla, že má pravdu. V tom tichu, v jeho vedení, v mé ochotě pustit kontrolu, byla erotika tak silná, že mi hořela pod kůží. Nešlo o to, co udělá. Šlo o to, že rozhodoval. A já mu to dovolila.