Kap 3 Pavučiny touhy Části 1.2.3

Kapitola třetí – Pavučiny touhy (část 1)
Vzduch v místnosti byl těžký a nasáklý jejich vůněmi. Staré dřevo stěn a těžké závěsy nasávaly každý nádech, každý výdech. Ona seděla na polštářích u okna, hedvábný šat se jí přilepil na tělo, a přestože se snažila zůstat klidná, její srdce tlouklo jako divoký buben.
On stál jen krok od ní, napjatý, s očima, které hltaly každý pohyb jejích prstů, každý záhyb látky, která hladila její boky. Jeho ruce se chtěly dotknout, ale místo toho jen přejížděl pohledem po každém centimetru jejího těla, jako by každý dotek mohl být jejich poslední.
„Neměla bys tu být sama,“ zašeptal, hlas hrubý, nízký, plný očekávání.
Její dech se zrychlil, tělo se naklonilo jeho směrem. Touha, která v ní bujela, teď pulzovala jako elektrický proud. Přiblížila se jen o kousek, ale každý jejich pohyb byl naplněn napětím, téměř bolestivou očekávanou explozí.

Kapitola třetí – Pavučiny touhy (část 2,)

Její rty se zachvěly, když jeho pohled sklouzl po krku, po rameni, po liních, které se rýsovaly pod hedvábím. On udělal krok blíž, a vzduch mezi nimi se stáhl, každý nádech byl horký, naplněný chtíčem.
„Chci tě… teď,“ zašeptal, hlas hluboký, dravý, bez stínů zábran. Její tělo se přikrčilo k jeho, horké, napjaté, každý sval reagoval na jeho blízkost. Polštáře pod ní se staly svědky jejich sbližování, každého dráždivého doteku, který rozpaloval smysly.
Jeho ruce sjely po jejím těle bez ostychu, hladily, svíraly, přitahovaly ji k sobě. Její dech se stal krátkým, srdce bušilo divoce, touha pulzovala v každém pohybu. Každý jejich kontakt, každý pohled byl teď jen o chtíči, o rozkoši, která neměla hranice ani zábrany. Pavučina mezi nimi se stávala stále hustší, každá nit chtíče je pevněji spínala, až se zdálo, že svět kolem nich přestal existovat a zůstala jen spalující blízkost.

Kapitola třetí – Pavučiny touhy (část 3)

Jejich těla byla nyní pevně přitisknutá k sobě, každý pohyb vyvolával nový záchvěv touhy. Jeho ruce klouzaly po jejích zádech, po bocích, přes stehenní křivky, a ona se tiskla k němu, jako by ho chtěla vsát celého. Pot jim stékal po kůži, smíšený, těla byla horká, dráždivě se leskla ve světle lampy.
Ona vzdychala, prsty zachycující jeho vlasy, tahající ho blíž, jako by jedině fyzická blízkost mohla ukojit její vnitřní plamen. On sténal, nízký, drsný, každý polibek, každý dotek byl nástrojem, který odhaloval stále větší zvrhlou touhu.
Každý pohyb byl rychlý, nekompromisní, dráždivý. Její tělo se svíjelo pod jeho doteky, hlasitější a naléhavější s každým stiskem, každým pohybem jeho rukou. Vzájemné tření, třes, pocity blízkosti a chtíče je vtahovaly do víru, ze kterého nebylo úniku.
Její dech se zrychlil, hlas se změnil v téměř tiché sténání, tělo se houpalo do rytmu jeho pohybů, každý sval napjatý, každá hranice rozpuštěná. Bylo to horké, divoké, neukojitelné – a přesto oba věděli, že stále touží po víc, po každém kousku těla, po každém doteku, po každém výkřiku slasti, který prostor zaplní.