Pražský bohém (7.)

Letní semestr začal půldenním seminářem nad našimi semestrálkami. Musel jsem skousnout, že zatímco ta má byla hodnocena jako průměrná, naše společné dílko se Simonou vyzdvihl profesor Kempný jako jednu z nejlepších a její autorku počastoval vedle řady pochval i zálibným pohledem; Simča jako obvykle do svého outfitu nezahrnula podprsenku, což bylo přes přiléhavý topík víc než výmluvně patrné. "Nesmutni, Pájo, oba víme, že je to především tvoje zásluha.", těšila mě, když naše studijní skupina vyrazila do nedalekého baru. "Však jsi mi poděkovala tak, jak by to Kempas nesvedl." "A třeba ještě nějaké dodatečné poděkování bude.", mrkla na mě, až mě polila vlna horka. Radost ze splnění studijní povinnosti byla taková, že se otevírací doba baru ukázala jako příliš krátká. "Kdo má ještě žízeň , jde se se k nám.", zahlaholila Dana. Nešlo o naši spolužačku, ale odbornou asistentku, o níž klevetivé jazyky roznášely, že asistentské místo získala i díky nadstandardnímu vztahu s profesorem Kempným, který udržovala už coby studentka. To byla možná i pravda, ale já měl statnou třicátnici rád, protože animaci rozuměla a tam, kde profesor na efekt teoretizoval, zpravidla s tradičním závěrem, že na daný koncept přišel on, ona nám pomáhala hlavně prakticky. "A co děti? A manžel?", nadhodil kdosi. "Děti na lyžáku, manžel na služebce. A bar nám přetéká.", pokrčila Dana rameny. Jelikož mezi těmi, kdo ji následovali do rodinné vily na Ořechovce, byla i Simča, nezůstal jsem stranou. V rozlehlém domě se pak rozjel klasický mejdan, během nějž jsme si mohli se Simonou na chvíli sednout stranou. "Můžu osobní otázku?" Když dychtivě přikývla, vylíčil jsem jí stručně svůj neplánovaný rozchod s Katkou. "Ty jsi říkala, že jsi taky měla takovej vztah na dálku, tak jsem si chtěl říct o radu. Byli jsme spolu od dětství, moje první holka, znáš to..." "Šmankote, snad jsem já nebyla teprve druhá?", zasmála se, a když jsem ji ujistil, že rozhodně ne, už vážně dodala: "Je jasný, že je konec. Vztah na dálku bez perspektivy, že se to brzy změní, prostě nemá šanci. Měl by sis ale s tou svou Katkou promluvit. Ať to mezi vámi nezůstane nedořešený. Už kvůli těm všem rokům. Zajeď za ní, sedněte si, klidně se pohádejte. Jako holka, kterou její milenec svazoval a bičoval, ti nemůžu ani vyloženě zakázat dát jí pár facek, ale to neber vážně... Hele, co se na mě koukáš takhle? Každej má nějakou svou třináctou komnatu. Když budeš hodnej, třeba tě tou svojí jednou provedu.", mrkla mnohoslibně. "Simčo, já tě uctívám, nedokázal bych tě ani plácnout po zadku." "Tak to už jsi myslím i udělal a možná bys byl překvapenej, co v tobě dřímá, zatím neprobuzeno.", kývla spiklenecky. "To ale nechme na jindy. Prostě je potřeba, aby ta tvá Kačenka, co je spíš husička, jestli tě nechce, znala tvůj názor. Teď se jdeme napít."

Simčiny náznaky mě ještě víc navnadily, ale k mému smutku se poté, co celá parta vydatně popila, po jedné z kuřáckých pauz venku do vily už nevrátila. Chvíli jsem nevraživě přepočítával mužské účastníky mejdanu, ale kandidátů na toho, s kým odešla, bylo víc. Jak se jízdní řády mhd přehouply do nočního režimu, lidi se rychle vytráceli. Já měl ale ještě žízeň, kterou jsem se vydal ukojit přímo ke zdroji. V kuchyni jsem narazil na samu hostitelku. "Ta tvá semestrálka byla moc dobrá, Pájo.", nadhodila Dana, když jsme si přiťukli. "Profesor občas spíš dá na jiné kvality, než kvalitu práce samé, zvlášť u studentek.", dodala se stopou hořkosti. "Všiml jsem si. Ty jsi určitě prospívala excelentně, že?", usmál jsem se a přejel pohledem po její halence, na hrudníku nepřehlédnutelně vzduté plným poprsím. Daně to neuniklo, ale spíš pobaveně než pohoršeně prohodila: "Člověk by neměl točit, psát a vlastně ani mluvit o ničem, co sám nezná." "Mám nějakou možnost si svou neznalost doplnit?", opáčil jsem trochu drze. Kombinace vypitého alkoholu a zklamání ze Simonina odchodu mě dostala do ráže víc, než jsem tušil. Chvíli se na mě upřeně dívala. "Pomůžeš mi donést ty vypité láhve dolů do sklepa?", nadhodila pak bez souvislosti. Urazit Danu, to jsem si fakt moc nepomohl, dumal jsem, když jsem snášel cinkající krabici po schodech dolů. V technické místnosti se na mě zadívala stejně upřeně, jako předtím nahoře v kuchyni, a pak si beze slova přetáhla halenku přes hlavu. S rukama v bok přede mnou s vyzývavým úsměvem stála, od pasu nahoru oblečená jen do objemné podprsenky, v jejíchž košíčcích se jí při sebemenším pohybu zavlnila těžká plná ňadra. "Člověk by neměl točit, psát a vlastně ani mluvit o ničem, co sám nezná...doopravdy nezná!", volně jsem Danu ocitoval, sebral odvahu, přistoupil k ní a nahmatal na jejích zádech zapínání podprsenky. Když jsem trochu nemotorně uvolnil jeho háčky, Daně okamžitě velká prsa vlastní vahou vyjela zpod košíčků ven a zhoupla se k jejímu kulatému bříšku. Na vrcholcích obou hruškovitých, od hrudníku se rozšiřujících koz se vypínaly dvě bradavky jako růžové, masité dudlíky. Dana beze slova přešlápla a neudělala nic pro to, aby své poprsí, které se okamžitě rozhoupalo, jakkoliv zahalila. Sklonil jsem se a zkusmo vrcholek jednoho prsu olízl kolem širokého, hrbolatého dvorce. Tiše vydechla, ale neucukla. Udělal jsem totéž s druhým prsem, tentokrát už jsem naběhlý hrot bradavky krátce pocucal a na závěr jemně skousl. Dana znovu vydechla, a když jsem svou hlavu od jejího hrudníku neoddálil, vzápětí si ji ke své nahé koze přitáhla a zabořila do hmoty měkkého prsa můj obličej. Otevřel jsem pusu, chtivě do ní polapil vrcholek převalujícího se cecku a začal usilovně sát, až se celý propnul. Dana si jednou rukou svoje prso zespodu držela pozvednuté, zatímco druhou si k němu tiskla mou hlavu. Cítil jsem, jak se mi péro v kalhotách prohýbá prudkou erekcí, a v návalu vzrušení jsem Daně vyjel po stehně pod sukní mezi nohy. Když jsem stiskl přes krajku kalhotek její mušli, zhluboka vzdychla a rozkročila se. Hnětl jsem její oblý pahorek, palcem přejížděl jasně znatelnou rýhou a snažil se dalšími prsty dostat Daně do kalhotek, po jejichž stranách mě šimraly její chloupky.

"Dano, jsi tu?", ozvalo se na horním konci schodiště. Rychle ode mě odskočila a s překvapivou hbitostí se nasoukala do halenky, s podprsenkou se nezdržovala. "My už jdeme, venku čeká tágo, tak dík za super mejdan a čau. Pája tu není?", hlaholila starostlivě Klára. "On už šel, prej že se chce domů projít.", zalhala zkušeně Dana, zatímco já nenápadně ustoupil dál do místnosti. Dana vyběhla po schodech rozloučit se a já si chvíli představoval, jak se jí kozy musí bez opory podprsenky pod halenkou natřásat a houpat. Mimoděk jsem si přiložil k obličeji svou zvědavou ruku a cítil vůni Danina klínu. Vyšel jsem ze sklepa a chvíli bloudil najednou tichým domem. Pak jsem si všiml pruhu světla, dopadajícího z pootevřených dveří ve druhém patře. Vedly do ložnice, kde na posteli ležela s úsměvem Dana, úplně nahá, a jakoby mimoděk se zlehka hladila na pahorku své kundy, zarostlé hustou houštinkou kudrnatých chloupků. Během pár vteřin jsem se sebe serval oblečení a doslova skočil na postel. A na Danu. Nedala znát žádné překvapení z mé nadrženosti a bez jakékoliv předehry se pode mnou rozkročila a pustila si můj čurák do sebe. Stačilo ho nasměrovat do kudrnaté houštiny jejího klínu a několikrát přirazit, aby nakonec zajel s tichým mlasknutím do její dírky. Aniž bych si to uvědomoval, divoce a tvrdě jsem začal Danu šoustat, až jí dudy na hrudníku nadskakovaly a převalovaly se sem a tam. Měla píču krásně mokrou a roztaženou, já byl opilý a nadržený, a tak jsem ji ojížděl prudkými přírazy, při kterých jí kunda mokře čvachtala. "Vystříkej mi ... kačenu...", zašeptala přerývaně, když zkušeně odhadla, že se můj vrchol blíží. "Beru prášky, neboj ... A přitlač, už budu!" Krátce předtím, než jsem se udělal, se její hekání při každém mém přírazu změnilo v hlasité sténání a ze způsobu, jakým stiskla můj zadek, jsem poznal, že se to podařilo, takže jsem vzápětí začal prudce stříkat hluboko do její píči. Svalil jsem se na Danu, hlasitě oddychoval a mimoděk rukama hnětl její převalující se měkké kozy. "Mám je takový maminkovský, kojila jsem poctivě.", usmála omluvně, když jsem z ní slezl, zvedla se a otřela si několik mých cákanců z břicha a stehen. "Dani, já z nich úplně šílím.", přiznal jsem se a znovu jí po visících kozách chtivě hmátl. "Tak ještě cucej.", zašeptala a posunula se hrudníkem nade mě. "Cucej, to je ono ... nádherně mi je saješ...miluju ten tlak, cítím to až dole...panebože, cucej, vycucej mi ty mý cecky! Ty mý visící vemena!", vyrážela další a další vzrušující výrazy pro své dudy, které jsem hladově na střídačku sál, jako by byla mou kojnou. Ani jsem nevnímal, že mě Dana chytila jemně, ale pevně za čurák a rukou jím pumpuje, takže se postupně znovu zvedá. "Počkej, mamka musí takovej krásnej klacek taky trochu poucat.", zašeptala, když jsem ho měl znovu ukázkově ztopořený, a lehla si mi mezi nohy. Kouřila mi péro s šikovností zkušené milenky a statečně dojížděla rty až na jeho kořen, i když mě musela cítit až na mandlích. Když jsem si v návalu vzrušení její hlavu u ptáka na chvíli přidržel, začala trochu dávit, ale jakmile jsem ji pustil, dál mi ptáka kouřila. Pak se položila na břicho, zvedla zadnici a roztáhla stehna. Její macatá frnda s chloupky vlhce zplihlými se vlhce leskla a já k ní ochotně nasměroval ptáka. Druhé číslo začalo poklidněji, vychutnával jsem si zásun do Daniny kundy, ale postupně jsem se hnětením půlek její zadnice a ohmatáváním pohupujících se visících koz znovu silně vzrušil a na konci jsem ji už mrdal stejně divoce jako napoprvé. Daně to tak zřetelně vyhovovalo. "Pane bože joooo...ještě! Mačkej mi je ... podoj mi ty vemena!" hekala, když jsem jí ke konci mocně se houpající dudy silně tiskl rukama a znovu jí explodoval do projeté a už jednou vystříkané kundy. "Nemanželský sex v manželské posteli?", nadhodil jsem udýchaně, když jsme po velkém finále padli na záda. Dana s provinilým úsměvem pokrčila rameny: "Máma od dvou dětí musí každou šanci mít v posteli mladýho kluka využít. Neboj Pájo, je to nezávazný. Ber to jako takovou osobnější konzultaci." Tomu jsme se museli zasmát oba. "Nikam už nejezdi a zůstaň u mě.", usmála se a objala mě, až jsem na boku ucítil její mokrou, vyšukanou kundu. Usnout v takovém obětí byla otázka chviličky. "Co sousedi, nehlásí manželovi konzultace?", nadhodil jsem, když jsme ráno společně vycházeli z vily směrem k tramvajové zastávce. "Kdepak. A aby sis nemyslel: já navzdory jistým řečem tímhle způsobem nijak často nekonzultuju. Takže prosím pusu na zámek, ať mamka nemá problémy.", mrkla na mě.

Z mejdanu u Dany jsem si kromě netradičního zážitku s Danou samotnou odnesl i Simčinu poznámku o tom, že bych měl s Katkou z očí do očí dořešit konec našeho vztahu. Dalo mi hodně přemáhání jí zavolat a co nejneutrálnějším hlasem navrhnout setkání. Káča podobně bezbarvě souhlasila, takže v pátek jsem se smíšenými pocity mířil do Lomnice. O mnohém vypovídalo, že sraz jsme neměli u nás ani u Králových doma, ale v lomnickém baru, a když jsem vešel, hned mi bylo jasné, že na objímání, slzy a dojemné odvolání rozchodu určitě nedojde. Vedle Katky totiž seděl s kreténsky samolibým úsměvem Sváček a snad aby mě nasral, držel ji provokativně kolem ramen. „Káčo, tohle je blbý i tobě, ne? Potřebujeme si promluvit my dva.“, zavrčel jsem, když jsem svou ex pozdravil. Sváčka jsem důsledně ignoroval, čímž jsem mu mimoděk vracel přezíravost, kterou mě častoval před časem na silvestrovském mejdanu. Kupodivu to pochopil a odešel, snad se bál scény. Seděli jsme s Katkou dlouho beze slova, nějak jsme nevěděli, kde začít. „Ty mě Pájo znáš asi líp než kdo jinej.“, prolomila konečně ticho. „Přece jsi musel vědět, že to takhle dopadne. Ty, intelektuál a umělec v daleký Praze a já, holka se zdrávkou, co nevytáhne paty z Lomnice.“ Znělo to spíš jako smutné konstatování než obviňování. „Proč zrovna tenhle nafoukanej blb?“ „Neznáš ho. Stará se, mám pocit, že s ním bych dokázala jednou mít děti. U tebe jsem to necítila.“ „Nemluvila jsi o rodině.“ „Nebylo kdy.“ Každou další vteřinou, každým slovem jsem cítil, že ta holka na druhé straně stolu už dávno není moje. „Jak dlouho jste spolu?“ „Kolikrát jsi mi v Praze zahnul?“ Znovu se rozhostilo ticho. „Pájo, děkuju za všechno a měj se. Vždycky tě ráda uvidím, ale teď potřebujeme oba odstup.“, vysypala ze sebe nakonec Katka, zprudka vstala, dala mi pusu na čelo a rychle vyšla ven. Nechtělo se mi věřit, že všechny ty roky byly tímhle ty tam.

"Není na opití se o samotě trochu moc pátek?", ozvalo se vedle mě, když jsem si na baru objednal panáka. "Ahoj Pájo, jak se máš? Ráda tě vidím." Vedle mě stála Yveta a zubila se od ucha k uchu v nakažlivém úsměvu. Chodili jsme spolu kdysi na základku, dnes pracovala jako laborantka ve stejném špitále jako Káťa a každým coulem splňovala lomnickou představu o nekonformní holčině. Svůj alternativní přístup k životu dávala najevo jasně fialovou barvou vlasů, kovovým kroužkem v obočí i vzepřením se schématu "manželství - děti". V Továrně tohle sedělo na většinu holek, tady byla Yvet bílou vránou. "Tak jak se má pražský bohém?", nadhodila po přátelském olíbání. "Jako lomnický paroháč.", odvětil jsem zasmušile a v hrubých rysech jí vylíčil, co mě přivedlo do rodného města. "Hele, něco jsem zaslechla, ale neboj, při tvý pověsti si většina lidí, co váš rozchod zaznamenali, stejně myslí, že jsi Káče dal kopačky ty kvůli nějaký Pražandě. Do teď mimochodem i já. A pokud chceš, můžu se ve špitále přičinit o rozšíření týhle verze. Ale myslím, že to nemáš zapotřebí. Dáme si spolu panáka?" Dali jsme si, a nejen spolu. Páteční večer postupně do baru, jediného přijatelného podniku pro mladé v celém okolí, přilákal několik našich společných přátel, Yveta navrch rozeslala pár smsek a postupně vznikla veselá společnost, která se rozešla až s pozdní zavíračkou. "Tak to vidíš, musí se vrátit pražskej bohém Pája, aby pár lomničáků v pátek večer festovně zapařilo.", usmála se Yveta, když jsem ji doprovodil před dům; pronajímaly si s kamarádkou garsonku v jednom z paneláků, ke kterým se šlo přes "horší" část Lomnice. "Yvet, přiznej se, že ty jsi kapku opilá.", nadhodil jsem se, když se rozverně zhoupla na zábradlí schodiště. "Právě tak akorát, abych si dodala odvahu a pozvala tě nahoru na kafe.", usmála se a ustrnula v elegantní póze s jednou nohou zavěšenou do zábradlí a výrazem očekávání na rozesmáté tváři. Její přirozená veselost spolu s vypitým alkoholem a pocitem vděku, že mě nenechala v těžké chvilce na baru samotného, i když jsme se už pár let skoro nevídali, mě přiměly pronést patetické přiznání, že bez kafe v jednu ráno nejsem schopen existovat, a za chvíli už jsme se na sebe usmívali v kabince výtahu. "Eliška je u rodičů. Udělej si pohodlí.", prohodila Yvet a s nevinným výrazem vyklouzla z džín. Jako by pohyb přede mnou od pasu dolů jen v malých trojúhelníčkových kalhotkách, které krásně daly vyniknout jejímu malému zadečku, byl to nejpřirozenější, co holka po příchodu domů udělá, začala v kuchyni hledat kávu, k čemuž si i přes svou vysokou štíhlou postavu musela stoupnout na špičky. "Já ti pomůžu.", nabídl jsem se, přestože Yvet byla prakticky stejně vysoká jako já, a zatímco jsem jednou rukou naslepo šmátral v poličce, druhou jsem zkusmo položil Yvet na ten provokativně se klenoucí malý zadeček, a když se nedostavil sebemenší náznak odporu, začal jsem ho jemně hladit a hníst. "A s čím přesně mi teď vlastně pomáháš?", vydechla po chvíli, když moje ruka doputovala po oblinách jejích půlek mezi ně a mé prsty zatlačily přes látku kalhotek na vyrýsovaný pahorek. Jelikož se při tom instinktivně trochu rozkročila a vysadila prdelku proti mé ruce, nenamáhal jsem se jí nic vysvětlovat a namísto toho jsem svou pusu zaměstnal tím, že jsem ji začal líbal vzadu po krku směrem k oušku, ozdobenému několika kovovými pecičkami, a druhou rukou jsem se vydal na průzkum krajiny pod tričkem. Byla zvlněna dvěma nevelkými pahorky, které jsem trhnutím za háčky zapínání osvobodil z podprsenky bez ramínek, ta Yvet vzápětí sjela po plochém bříšku na zem a moje dlaň stiskla její pružné, ploché ňadro s nabíhající bradavkou. Skoro mě překvapilo, že ji nemá ozdobenou nějakým piercingem, ale když jsem se zmocnil jejího druhého prsa, už jsem na vztyčeném hrotu nahmatal kovový kroužek. Když jsem ho jemně potahal, začala tiše vzdychat, zaklonila hlavu a přitiskla se svou kundičkou naplno k mé ruce, vsunuté mezi její stehna. Pak si přetáhla tričko přes hlavu, poslala ho na podlahu dělat společnost své podprsence a zapřela se rukama o kuchyňskou linku.

Měl jsem obavu, co udělá vypitý alkohol s mou formou, ale jak jsem Yvetu líbal po zádech od lopatek dolů, až jsem dosáhl v pase kalhotek, které jsem vzal do zubů a zlehka jí je přetáhl pod zadeček, cítil jsem svou nastupující erekci. Přesto jsem nejdřív přiklekl, objal její malý, kulatý zadeček a začal jí dlouhými tahy lízat nastavenou mušličku. Jako většina holek, i Yvet byla mezi nohama upravená, jen nad poštěváčkem si nechala trojúhelníček světle hnědých chloupků. Stála rozkročená s hlavou skloněnou a zavřenýma očima a tichounce sténala, jak jsem jí projížděl čárkou a pokaždé ji špičkou jazyka pošimral na vztyčeném poštěváčku, ve kterém jsem cítil malou kovovou činku. Když jsem na ni zaútočil a začal ji cumlat, Yvet začala sténat hlasitěji, pevněji stiskla rukama okraj linky a vycházela pohyby pánve mému jazyku naproti. Stiskl jsem jí zadeček pevněji, přitiskl obličej mezi její stehna a zajel jí jazykem do štěrbiny, kde jsem jím kmital sem a tam. Sáhla si zepředu jednou rukou pod bříško a začala si krouživým, stále zrychlujícím pohybem dráždit klitoris, prohýbala se a tiskla proti mému jazyku, za chvíli se prohnula a s táhlým zasténáním se udělala. Nepřestal jsem jí pulzující kundičku projíždět jazykem, takže jsem měl celý obličej zmáčený jejími šťávami. Teprve když její slastná agónie odezněla, otevřela oči, s úsměvem definitivně odkopla minikalhotky, které se jí zachytily na levém kotníku, a dostrkala mě ke gauči. Nechal jsem se svlékat a vychutnával si pohledem, jak jí nahota sluší; měla štíhlou, vysportovanou postavu, ploché, ale hezky pevné kozičky s výraznými hrotitými bradavkami vybíhajícími do dvou růžových špiček, a k už odhaleným ozdobám na jejím těle jsem při pohledu zepředu musel připočítat ještě lesklý kamínek v pupíku. Když mě zbavila i spodního prádla, kombinací její nahé krásy a šikovných rukou, kterými se zmocnila mého ptáka a beze studu ho pohonila, jsem byl připraven k akci. Yvet mi ještě dopřála jednu oku lahodící nahatou promenádu, když se vydala k jedné z poliček pro kondom, který mi zručně natáhla na ptáka a pak se dychtivě nad ním rozkročila. Nasměrovala si moje péro na svou růžovou dírku, a protože byla díky mému lízání i prožitému orgasmu krásně mokrá, jedním dosednutím si zavedla můj čurák do kundičky až po kořen. Začala se na něm ve zvolna zrychlujícím tempu pohupovat a já se zmocnil rukama jejích špičatých koziček, které jsem vydatně hnětl a trápil bradavky potahováním, v čemž mi vydatně pomáhal kroužek v jedné z nich. Správně jsem odhadl, že Yvet má důraznější dráždění cecíků ráda, začala přirážet důrazněji, tvrdě dosedala na můj klacek a já cítil, že to na mě jde. Přesunul jsem ruce z Yvetiných nadskakujících koziček na půlky její kulaté prdelky a zatnul do nich prsty, jak mi první výstřik napnul klacek, hluboko zasunutý v její úzké pičce. Když ucítila moje vyvrcholení, začala přirážet na můj stříkající ocas ještě prudčeji a s hlasitými vzdechy se snažila dopracovat k druhému orgasmu, což se jí po chvilce podařilo. Svezla se na mě, tiše sténala a zatínala mi prsty do ramen. V nahém obětí jsme vydýchávali nádherné milování a vstát jsem se přiměl až ve chvíli, kdy jsem cítil, že usínám a i Yvet na mě začíná pravidelně oddechovat. Na kuchyňských hodinách svítila druhá hodina ranní. "Yvet, mám prosbu. Už se mi strašně nechce ven. Můžu přespat tady na gauči? Stačí mi deka nebo tak...", prolomil jsem rozpačitě ticho. Zamračila se a dala si ruce v bok, až jí nahá ňadra poskočila. "Tak to ani náhodou." Pak se jí k mému ulehčení roztáhla pusa do dalšího úsměvu a dodala: "Kluky, co se nimi spustím, nenechávám spát na gauči, beru si je do ložnice." "Yvet, já ... ", začal jsem, když jsme později leželi nazí pod jednou peřinou v její posteli. Položila mi prst na pusu a přerušila mě: "Já taky. My oba. A bylo to super. Proto ještě nejsme pár, ale bylo to super. Nejsi prase a s holkou to fakt umíš, Pájo. Nejen při tom ... Jsem za dnešek moc ráda. O tom, že se s tebou jednou vyspím, jsem snila už na základce, věřil bys? A teď dobrou. Ráno zmizím do práce, hoď pak klíče do schránky.", zívla a dala mi pusu. Za minutu už tvrdě spala.

Když jsem se vzbudil, byla už pryč, ale její teplo jsem ještě na sobě cítil, jak se v noci ke mně nahá ve spánku přitiskla. Protáhl jsem se a vydal se do kuchyně. Byt v ranním světle odhalil, že je výsledkem nízkého rozpočtu a velké vášně pro barvy; holky si s pomocí různým drobných dekorací vytvořily z fádního třípokojáku útulný domov. Mou obhlídku v rouše Adamově najednou přerušil tlumený dívčí smích. Málem jsme omdlel leknutím, když jsem uviděl v houpací síti u okna sedět drobnou černovlásku se sympatickým kulatým obličejem a pusou od ucha k uchu. "Dobré ráno, ty budeš určitě Pája.", ušklíbla se a já si rychle zakryl nejchoulostivější partie dlaní. "Já jsem Eliška, spolubydlící. Ruku mi radši nepodávej, hihi. No, Yvet něco zmatenýho večer psala, vidím, že nekecala." "Pardon, já se děsně omlouvám... já nevěděl ... pardon." "V pohodě, nejsem pohoršena. Už jsem viděla ... no, i když .... větší asi ani ne, teď ti nevím ....", vychutnávala si se smíchem mé rozpaky. "My včera krapet zapařili ... doprovodil jsem Yvet ... přespal jsem na gauči.", drmolil jsem. "Na gauči? Tak proč jsi před chvilkou vyšel z její ložnice?", smála se Eliška, až se jí ve tvářích dělaly ďolíčky. "V poho, tohle není klášter a Yvet není jeptiška. Ani jedna z nás není.", mrkla na mě. Vycouval jsem do ložnice a rychle si natáhl aspoň triko a trenky. "Tak ještě jednou sorry a já poběžím." "Počkej, brzdi. Ještě jsem nesnídala. Táta jel ráno na ryby, hodil mě sem autem strašně brzo. Nemáš hlad?", nadhodila Eliška a vstala z houpací sítě. Díky tomu se ukázalo, že na sobě nemá šortky, jak jsem si myslel, dokud seděla, ale jen nohavičkové kalhotky, které jí zpola obnažovaly půlky kulatého zadečku a vepředu krásně vyrýsovaly klenutou buchtičku, rozdělenou rýhou uprostřed. I když byla oproti Yvet výrazně menší, byla jakoby víc žensky zaoblená, jak na prdelce, tak vepředu, kulaté poprsí se jí ostatně pod domácím tričkem vyzývavě pohupovalo. "To je nějaký váš zvyk, chodit doma jen ve spodním prádle? Yvet včera to samý." "Vloni nám dávali nová okna, takže je tu i v zimě teplo. Někdy chodíme i svlečenější.", zamrkala. Pak dodala věcně: "Dej si sprchu, já připravím něco na zub." To znělo lákavě, a tak jsem pod proudem vody odplavil ze svalů únavu nedospané noci, zatímco z kuchyně se ozývaly zvuky vaření. Zrovna když jsem se utíral, dveře se otevřely. "Jenom, že snídaně je hotová.", nadhodila Eliška s potutelným úsměvem. "To bych slyšel i přes dveře.", namítl jsem. "No jo, byla jsem zvědavá, koho si to Yvet přivedla. Neměla u sebe přes noc kluka už přes měsíc. Tak já jdu.", pokrčila rameny, načež zcela v rozporu s těmi slovy dál postávala ve dveřích s čertovským úsměvem a prohlížela si mě. "Eliško, znám tě asi půl hodiny, ale už mám pocit, že jsi pěkná rošťanda." "No jo, jsem zlobivá holka. Naplácáš mi?", nakrčila nosík, natočila se ke mně bokem a teatrálně se pleskla přes vyšpulený zadeček, až to mlasklo. "Tohle říkají jen herečky laciných pornofilmů." "Já se nikdy na porno nekoukala, co ty hérečky udělají pak?", vyzvídala. "Pak si před toho herce kleknou a dokážou mu, že mají šikovnou pusu a hbitej jazýček.", ušklíbl jsem se, protože tím jsem už musel Elišku přimět k odchodu. Aspoň jsem si to myslel. "Takhle?", zeptala se, načež si skutečně klekla, teatrálně na mě zamrkala, pak po kolínkách popolezla přede mně a znovu zamrkala. Když mi jemně odebrala osušku, kterou jsem se dosud zakrýval, a v hraném ohromení si zakryla dlaní ruku, cítil jsem, že tuhle hérečku brzy poznám ještě blíž.

Nejsem žádný superman a kombinace únavy, zbytků alkoholu v krvi a milování s Yvet způsobila, že Eliška musela vydatně kmitat hlavinkou a špulit rtíky, aby mě dostala do stavu, o který stála. Byla v tom směru nicméně cílevědomá, takže mi nakonec dychtivým sáním a honěním ptáka postavila do pozoru, což kvitovala radostným úsměvem. Vyzývavě si svlékla kalhotky, hodila je po mně a odešla do obýváku. Cestou se zastavila u stejné poličky jako v noci Yvet, takže když jsem za ní došel, ležela na gauči v lascivní póze s doširoka roztaženýma nohama a jednou rukou si pohrávala s buchtičkou, v jejím případě vyholenou úplně "na holčičku", zatímco ve druhé žmoulala plochý balíček. Jeho obsah mi vzápětí zručně navlékla na ptáka a aniž by se zdržovala líbáním nebo jakoukoliv jinou předehrou, přitáhla si můj klacek ke kundičce a nechala si ho do ní vrazit. Následovalo divoké a tvrdé píchání, kdy já prudce přirážel do její prciny, k čemuž mě Eliška povzbuzovala patami nohou, které mi ovinula kolem boků, a hlasitými vzdechy. Teprve po chvíli se mi podařilo vyhrnout jí tričko natolik, abych se mohl zmocnit jejích kulatých prsou s malými tmavými bradavkami a začít je sát. Eliška se brzy udělala, já se ale najednou ne a ne vystříkat, a tak jsem ji dál ojížděl, čemuž se nijak nebránila. Konečně jsem jí přetáhl tričko přes hlavu, přiměl ji otočil se na břicho a kleknout si. Bušil jsem jí pak do její frndy zezadu, až se jí plné kozy házely sem a tam a držel ji stále křečovitěji za kulatou zadnici, na holku malého vzrůstu hezky širokou, až jsem konečně ucítil povědomé cukání v koulích a s dalším přírazem vykřikl úlevou, protože jsem konečně stříkal. "Uuuuf ... tak to teda bylo něco.", vydechla Eliška, když jsem z ní konečně vytáhl ochabujícího ptáka a ona mohla vstát. Bez známek studu si otřela zpocená prsa svým tričkem a aniž by se namáhala jakkoliv zahalit svou nahotu, vrhla se na snídani. "Tak takhle vy si tu s Yvet žijete?", nadhodil jsem, když jsem se nenápadně zbavil plného kondomu a s trochou rozpaků přisedl. "Budu muset do květinářství.", prohodila zdánlivě bez souvislosti. "Pokaždý, když jedna druhý přebereme kluka, koupíme si do bytu nějakou kytku. Neboj, některý tu byly už předtím.", rozesmála se, když jsem zděšeně obhlédl zelenou džungli kolem sebe. "A proč si je vlastně přebíráte?" "Ne ty na chození, jako pravý bojfrendy. Jen takový ty chvilkový.", upřesnila Eliška s pusou plnou toustu. "My se ani jedna nehrneme do vztahů, takže ty druhý kluci výrazně převažujou. Nejsi šokovanej?", mrkla šibalsky. "Naopak, nadšenej. Skvělá koncepce, škoda, že jsem z Lomnice už pryč." "Ani tak ti to neuniklo, šťastlivče." "Doufám, že i ty jsi spokojená." "Náramně. Můžeš se zdržet i na oběd, pokud ho teda uvaříš.", rozesmála se Eliška, až se jí kulaté kozičky rozhoupaly. Po zbytek snídaně jsem jí je po očku okukoval a pak jsem se s díky rozloučil. "Klíče, co ti tu nechala Yvet, radši hoď dole do schránky. Já ještě nevím, jestli se jí k tomu našemu společnýmu ránu přiznám.", usmála se Eliška, když mi ve dveřích, pořád krásně nahá, dávala pusu na rozloučenou.

Odpoledne jsem znovu seděl v autobuse na Prahu a moje myšlenky chvílemi odpovídaly pochmurné scenérii únorové krajiny. Rozešel jsem se se svou láskou od dětství, a navrch jsem se během jednoho dne stihl vyspat se dvěma príma holkama, ze kterých, ačkoliv ani jedna z toho nedělala vědu, budu mít hlavu ještě zamotanější. Vzpomínka na Yvet a Elišku mi ale vykouzlila na tváři úsměv. Eliščinu vůni jsem ještě slabě cítil na konečcích prstů. Napadlo mě napsat jí, ale pak mi došlo, že nemám její číslo. Vlastně ani Yvetino, ani číslo Nikči, její sestřenice Evy, nemám číslo na Kiki ani Danu. Většina holek, se kterými jsem se poslední týdny vyspal, kolem mě vlastně jen tak proplula. Káťa měla asi pravdu, mohlo to s námi dvěma dopadnout jinak? Sobotní spoj stavěl v každém druhém městečku. V jednu chvíli přistoupila slečna obarvená na zrz a zeptala se, jestli mám vedle sebe volno. Jak si sedala, tmavozelená sukně, nijak přehnaně dlouhá, se jí povyhrnula a odhalila vršek černých krajkových punčoch. Když se sklonila k batohu, ve výstřihu se jí ukázaly košíčky podprsenky, ozdobené podobnou krajkou. Všimla si mého pohledu a namísto pohoršení se na mě usmála. Fakt se budu takhle vrhat od jedné hezké holky k druhé, ať je taková nebo maková?