Návrat domů k manželce

Martin otevřel dveře bytu o něco tišeji, než obvykle. Bylo teprve pár minut po sedmé večer – říkal, že nebude pozdě, takže si myslel, že ji překvapí. Místo ticha ho ale přivítal tlumený rytmický zvuk přicházející z obývacího pokoje. Postel. Pružiny. A ženský hlas, který velmi dobře znal – jenže tentokrát zněl úplně jinak.
Zůstal stát v předsíni s aktovkou v ruce. Slyšel to jasně: „Ještě… ještě hlouběji… jo takhle…“
A pak hluboký mužský smích a rázné plesknutí dlaně o kůži.
Nohy ho samy donesly ke dveřím obýváku. Nebyly zavřené úplně – škvíra byla dost velká na to, aby viděl.
Lucie ležela na zádech přes celou šířku pohovky, nohy široce roztažené, kolena u ramen. Nad ní se rytmicky pohyboval chlap, kterého Martin viděl poprvé v životě – vysportovaný, hodně tmavá kůže, minimálně o hlavu vyšší než on. Velký péro se nořilo do jeho ženy s mokrým a hlasitým zvukem. Každý příraz jí vymrštil prsa a vyloudil z ní krátké, zoufalé „ach!“.
Martin cítil, jak mu v uších hučí krev. A zároveň – což ho samotného vyděsilo nejvíc – jak se mu zvedá pták v kalhotách.
Lucie najednou otočila hlavu přímo k němu. Oči měla skleněné, rty pootevřené, ale usmála se. Ten úsměv byl zlý, vítězný a zároveň… láskyplný.
„Pojď sem, kotě,“ řekla chraplavě, aniž by přestala přijímat tvrdé přírazy. „Už jsme tě čekali.“
Bull se ani nezastavil, jen se uchechtl a mrkl na Martina.
Martin udělal tři kroky dovnitř jako ve snu. Kalhoty mu sklouzly dolů dřív, než si to stačil uvědomit. Stál tam v ponožkách, s ptákem v ruce, a díval se, jak se jeho manželka nechává rozrážet mnohem větším nástrojem, než měl on sám.
„Na kolena,“ zavelel bull, aniž by se na něj pořádně podíval.
Martin klesl.
Lucie natáhla ruku, chytila ho za vlasy a přitáhla si jeho obličej mezi svá stehna – jen pár centimetrů od místa, kde tlustý ocas mizel v její roztažené kundičce.
„Koukej, jak to hezky svítí,“ zašeptala. „To je taky trochu tvoje zásluha… že jsi mi to dovolil.“
Bull najednou zrychlil, zavrčel a začal do ní dloue a hluboko stříkat. Martin viděl, jak se jí břicho lehce nadouvá, jak sperma vytéká kolem penisu ven.
Když se vytáhl, tlustý žilnatý ocas plácl Lucii přes břicho a z kundy se začal valit bílý proud.
„Vyčisti ji,“ řekl bull klidně, jako by říkal „podáš mi sůl“.
Martin se nebránil. Jazyk mu vyklouzl mezi rty, pak mezi její pysky. Chuť byla slaná, silná, cizí. Olizoval, sál, polykal – všechno, co z ní vytékalo. Lucie ho držela za vlasy a tiše sténala.
„Dobře… ještě hlouběji jazykem… vyber to všechno…“
Když už z ní nevytékalo skoro nic, bull ho chytil za boky a bez varování ho přitlačil hrudí k zemi. Martin ucítil, jak mu někdo (Lucie?) roztírá lubrikant mezi půlky.
„Teď je řada na tobě, aby ses taky pobavil,“ zasyčel mu bull do ucha.
První tlak byl šokující. Martin zaúpěl, ale Lucie mu okamžitě vsunula prsty do pusy.
„Pssst… jen se uvolni… buď hodný chlapec.“
Každý další centimetr byl bolestivější a zároveň slastnější. Bull ho bral pomalu, ale neúprosně, až do konečného přírazu, kdy se jeho koule dotkly Martinova pozadí. Martin už jen lapal po dechu, pták mu stál jako kolík a kapal na koberec.
Lucie si mezitím sedla před jeho obličej, rozkročila se a začala si sama honit kundičku přímo před jeho nosem.
„Koukej na mě, zatímco tě šuká… dívej se, jak mě to pořád ještě rajcuje…“
Bull zrychlil. Tvrdé, hluboké přírazy. Martin už nevydržel – sám začal chvějícím se hlasem sténat a za pár vteřin se rozstříkl na koberec, aniž by se ho někdo dotkl.
Bull dosáhl vrcholu krátce nato – Martin ucítil, jak se mu hluboko v zadku rozdává teplé sperma. Když se vytáhl, sperma mu začalo téct po stehnech.
Lucie se zasmála, lehla si na záda a roztáhla nohy.
„Teď znovu, zlato. Vyčisti mě… a pak očistíš i jeho.“
Martin se poslušně přiklonil k její kundičce, která byla ješté plná čerstvé várky. Jazykem sbíral všechno, co z ní vytékalo – a věděl, že tohle je teprve začátek dlouhého večera.
Když zvedl hlavu, Lucie ho políbila – přímo přes cizí sperma na jeho rtech.
„Vítej doma, můj hodný chlapče“ zašeptala.
A pak se otočila k bullovi a řekla:
„Teď ho otoč… chci vidět, jak ho budeš šukat ještě jednou, dokud nezačne prosit, abychom přestali.“
Martin se jen třásl – a přikývl.

Smyšlený příběh....