Subinka povolná

Den 1: První setkání – Zkouška poslušnosti „Dnes jsem ji poprvé viděl naživo. Vysoká, štíhlá, s pohledem, který prosil o vedení. Už při prvním pohledu jsem věděl, že bude moje.“

Seděla naproti mně v kavárně, nervózně si pohrávala se šálkem. Přistoupil jsem k ní a bez úvodu jsem jí položil ruku na stehno. „Od této chvíle mluvíš, jen když ti dám svolení. Rozumíš?“ Přikývla, oči rozšířené vzrušením. „Dobře. Teď mi řekni, co chceš.“ Zaváhala, ale pak zašeptala: „Chci, abys mě ovládal.“ Usmál jsem se. „To už se děje.“

Vzal jsem ji do auta a odvezl do svého bytu. Ani slovo, jen pohledy. Jakmile jsme vešli dovnitř, přitlačil jsem ji ke zdi a zašeptal: „Svlékni se.“ Poslechla bez zaváhání. Stála přede mnou nahá, třesoucí se, ale s očima plnýma očekávání. „Na kolena.“ Padla přede mě a já jí položil ruku na hlavu. „Dnes se budeš učit poslouchat. A pokud to zvládneš, odměním tě.“ „Dnes jsem ji potrestal. A ona si to zamilovala.“

Přišla pozdě. Věděla, že to není dovoleno. Když vešla do bytu, stál jsem uprostřed místnosti s bičíkem v ruce. „Proč jsi pozdě?“ „Promiň, pane…“ „To nestačí.“ Přistoupil jsem k ní a přitlačil ji ke stolu. „Dnes dostaneš deset ran. A budeš je počítat.“ První rána dopadla na její zadek. Vykřikla, ale pak zašeptala: „Jedna… děkuji, pane.“ Po desáté ráně byla její kůže růžová a ona se třásla vzrušením. „Teď si klekni a děkuj mi.“ Padla na kolena a políbila mi boty. „Děkuji, pane, za trest.“ „Dobře. Teď tě odměním.“ Vzal jsem ji na postel a ukázal jí, jak vypadá rozkoš po bolesti.