Pan Domácí V. – Kostlivec ve skříni

6.2.2018 Autor: najemnice 8 komentářů

Ráno se vzbudím brzy, ale uvolněná a odpočatá a tak nějak nabitá energií. Ale zároveň celá rozcitlivělá, chvíli mám dokonce pocit, že Domácí je pořád ještě ve mně, tak jsem tam živá, intenzivní až bolavá. Pomalu se mi to všechno vrací, a já se nehroutím. Jen se při té vzpomínce červenám i spokojeně usmívám najednou. Jsem tak nějak divně srovnaná s tím, co se včera stalo, s manželstvím, tchýní, s minulým životem i s tím, co mne teď čeká... Ne nebudu myslet na budoucnost. Přijmu, co se stane. A až pak, až to celé nějak skončí, budu něco plánovat a dělat. Ted prostě jen popluju s proudem a budu plavat, jak nejlíp umím, abych se neutopila. Proč by ne? Svět se přece do rána nezhroutil, jsem zdravá a vdaná, mám fajn děti, práci a zatím i kde bydlet, v posteli je teplo, venku svítí slunce, a já se cítím být tak moc ženou, jako snad ještě nikdy. Obejmu polštář a znova mne udiví, kde se to ve mně včera vše vzalo, ta zvrhlá, nenasytná chtivost a poživačnost, když přece sex byl u mne vždy jen taková doplňková věc, takové příjemné potvrzení normálního vztahu a skutečnosti.
A najednou mi znovu vyskočí ta včerejší matná vzpomínka a já vím, že to ve mně bylo vlastně vždycky, jen jsem to tam držela pevně zavřené, aby to nemohlo ven… Anebo ani to ne, třeba to ani zamčené nebylo, jen to spalo a nikdo to neuměl či neměl chuť a odvahu ve mně najít a probudit. Jenom jednou, jedinkrát a už tak dávno a přesto tak divně a silně, že jsem na to radši zapomněla.
Musím na brigádu, vyskočím z postele, oblékám se a běžím na tramvaj. Ale v hlavě se mi sami skládají střípky vzpomínek a postupně vytvářejí obraz toho večera a noci…
Už jsem tak napůl chodila s manželem, když mne kamarádka ze školy ukecala na víkend u nich na Sázavské chatě. Chtěla mi ukázat svůj nový idol a snad i s mou pomocí ho konečně zaujmout. Byla úplně šílená do nového souseda, asi 30letého uhrančivého frajera, který hrál skvěle volejbal a taky na kytaru a zpíval takové ty „Když oheň nocí plá…“ či „Jdu s toulavou botou…“ apod. Mě bylo její nadšení dost fuk, ale variantou byl víkend u budoucí tchyně, takže rozhodování bylo vcelku snadné.
Odpoledne jsme se (tedy hlavně ona) různě předváděly v plavkách na louce u hřiště a u vody (podle toho, kde ON se zrovna nacházel) a večer jsme s flaškou vodky a džusem zamířily k táboráku. Frajer nebyl nesympatický, ale na můj vkus moc velký svalovec a suverén. To ale nebylo důležitý. Dělala jsem jen křoví, aby lépe vynikly kamarádčiny bujné tvary a rozverné hlášky. Když jsme dopily vodku a když se zdálo, že frajer konečně zabral, začalo mne to všechno unavovat, takže jsem vyklouzla od ohně do tmy a zamířila do chaty. Měli tam v podkroví udělenou takový velkoplošný pelech pro hosty s matracemi od krovu ke krovu, snad tři a půl metru široký, kde jsme se s holkama učily o svaťáku na maturitu, kecaly, popíjely, smály se a snily, tak jak jen to devatenáctky dovedou. Zalezla jsem tam, nasála tu nostalgickou atmosféru a za pár minut jsem byla v limbu.
Vzbudila mne až kamarádka s frajerem. Z nějakého důvodu nešli k němu, ale k ní a navíc místo v posteli dole skončili v prostoru pro hosty. Hanka byla ještě opilejší než já a pěkně v ráži. Ležela přímo pod střešním oknem na obdélníku jasně ozářeném měsícem, mini šaty vyhrnuté ke krku, nohy do praku a frajer v plné akci přímo na ní. Mne evidentně nevnímali, a já se snažila zacouvat do toho nejtmavšího koutu, abych na tom nic nezměnila. Byla jsem tak blízko, že kdybych natáhla ruku, sáhla bych mu přímo na zadek. Tak blízko, že jsem cítila její parfém, pach jeho potu i její klín… Nedokázala jsem se od toho pohledu odtrhnout. Nikdy mne porno nějak zvlášť nezajímalo, ale takhle živočišně a zblízka, to bylo něco úplně jiného. Opravdového… Byla jsem jak uhranutá a taky fakt dost vzrušená... Zvedl jí nohy až za hlavu a pomalu, dlouze do ní vnikal. Vyklouzl skoro až na okraj, pak lehce párkrát přirazil, jen tak na prst na dva při okraji a pak prudce a tvrdě na celou délku… Ze svého úhlu jsem viděla každý detail i tu jeho neuvěřitelnou velikost… Jak flaška od piva napadlo mne, jak se tam proboha může vejít… A v hlavě mi naskočila představa, jak by se asi tak vešel do mne… To už jsem měla polštář pevně sevřený mezi stehny a třela jsem se o jeho šev a prožívala to vše s nimi. Co dělám, jsem v té chvíli neřešila, jen jsem se vezla na té šílené nečekané vlně…. Frajer si mezitím Hanku otočil na břicho, podložil si ji polštářem a vnikal do ní rychleji a rychleji zezadu. Hanka kňučela a hekala a on najednou vyklouzl a velikým obloukem ji postříkal celá záda… To už jsem nevydržela a ujel mi tichý zajíkavý vzdech…
Frajer zvedl hlavu a podíval se mým směrem… Strnula jsem, ale nedokázala jsem úplně zastavit ty drobné pohyby, to tření poštěváčku o polštářek. Chtěla jsem, ale nemohla jsem přestat, jen jsem to co nejvíc zakrývala. Věděla jsem, že o mně ví, že ví, že se dívám i to, že jsem „rozjetá“. Hanku nechal ležet na břiše a já slyšela, jak její zklidňující se dech přechází do lehkého pochrupování. Lehl si tak, abych ho dobře viděla a pomalu si ho honil. Normálně chlapům po stříkání klesne, ale jemu ne. Stál mu jako by nic nebylo a jak si s ním hrál, ukazoval mi ho v měsíčním světle v plné velikosti. „Měla bych to zarazit nebo bude pozdě, napadlo mne…“ ale nedokázala jsem nic říct ani udělat.
Přisunul se blíž ke mně a natáhl ruku… Pokusila jsem se schovat za deku, ale to bylo stejné, jako se obrnit papírem. Chytil mne za levou ruku a položil si jí na toho svého maxiptáka. Nedokázala jsem odolat a alespoň trochu si ho nezkusit. Jen lehký dotek a sevření ale přece… Byl obrovský, horký a cítila jsem v něm jeho tep. Jakmile jsem ho jednou sevřela, jak jsem se tím vlastně přiznala, přišla mi další hra na obranu už zbytečná. A on to věděl. Pod peřinu se napodruhé dostal už bez námahy, roztáhl mi nohy a vnikl do mne prsty tak snadno, že jsem se málem propadla studem. Ale držela jsem. „Kdo by to do té slušňačky řekl“, šeptnul mi do ucha. Pokusila jsem se slabě zaprotestovat, ale okřikl mne „Ticho! Nebo chceš vzbudit Hanku…?“ To jsem chtěla ze všeho nejmíň. Projížděl mi jí dvěma prsty a šeptal „Ty jí máš ale uzoučkou… Neboj, taky se na tebe dostane, ale ne abys křičela…“ Teprve teď mi došlo, že se to není sen, že se to fakt stane. I to, že ve srovnání s ním jsem zatím měla co do činění tak tak maximálně s dvoutřetinovým konkurentem. Úplně jsem se vyděsila, jak moc si mne celou roztáhne a snad i roztrhne, aby se tam vešel. A co víc, že mi to udělá stejně panovačně jako před chvílí Hance a já budu muset držet jako nějaká kurva, jako kurva, kurva… A třeba se zas ona bude dívat a pak zas já a pak… A můžu si za to jen já sama…
Začala jsem ho prosit, že se bojím, že ho má moc velkýho, že vzbudíme Hanku, že … já už nevím. Bylo cítit, jak ho to otravuje… Kdyby mne prostě položil na záda a vrazil mi ho tam, asi bych nakonec jen hekla a držela, ale takhle to on nechtěl a tak mi místo toho dal zlomyslně na vybranou: „Udělat mne teď už musíš. Dám ti deset minut, abys mi předvedla, co umíš. A když ne, tak budeš pěkně držet…“
Začala jsem mu ho honit a líbat. Čím jsem ho víc vnímala, tím víc jsem se ho bála mít v sobě… A přitom mě ta představa šíleně vzrušovala. Ten strach z jeho vniknutí, z toho, že se vzbudí Hanka a co by tomu řekla, ty jeho prsty v sobě, ta zvrhlost celé situace… To všecko. Udělala jsem se. Tak nečekaně, prudce a intenzivně, že jsem se celá prohnula a uvnitř sevřela, že jsem se tak tak stačila zakousnout do deky, abych nekřičela. Tak moc a silně, jak o tom holky povídaly, že to má být. Poprvé takhle doopravdy a od té noci nadlouho i naposled. Když jsem přišla k sobě, bylo mi jedno, jestli Hanka spí nebo ne. Klekla jsem si k němu, vzala jsem ho do obou rukou a přisála se na něj chtivě ústy… Cuknul sebou, ale nezjemnila jsem. Tvrdě jsem ho honila oběma rukama, cucala mu střídavě žalud a koule… Tvrdnul, cukal se a napínal, ale neudělal se… „Máš ještě 5 minut…“ vydechl, „ale usnadním Ti to“. Chvíli jen tak držel, pak si mne jako hračku nadzvedl těma silnýma rukama a přitáhl si mne přímo ke svému obličeji. Roztáhl si mne a zajel jazykem hluboko dovnitř… „Připravím si Tě…“
Ví bůh, že jsem se snažila, ale nedokázala jsem ho udělat rukama ani pusou… Ale v hloubi duše nevím, jestli jsem se snažila opravdu dost… Protože jsem se ho sice strašně bála a zároveň jsem si ho strašně chtěla zkusit… chtěla jsem vědět, jestli to dám… Nevím, jak dlouho jsme to tak dělali, ale pak mne, celou horkou a rozevřenou už na tři prsty znovu nadzvedl a poručil mi: „Posaď se na mne. Pomalu…“ A já ho poslechla. Napřed na kousek, pak ještě na kus pak až dolů na dno, ani se do mne celý nevešel… Podložil si můj zadeček rukama. Bolelo to, jak jsem dosedala, ale on poroučel: „Ještě… víc.. přidej… ještě víc…“ Ale já se soustředila jen na dvě věci, které mne neskutečně trápily i vzrušovaly zároveň. Na toho obrovskýho ptáka ve mně a na nahou Hanku na břiše s vystrčenou (a přísahala bych, že už zase mokrou) mušličkou, která má hlavu otočenou sice na druhou stranu, ale už není slyšet vůbec, ale vůbec žádné její pochrupování… „Nespí… A ví. A vlastně také ví, jaké je to ho mít uvnitř. A třeba se pro to na mne ani nezlobí…“ A tak jsem si to před ní znovu dovolila, tentokrát naplno a nahlas. Ještě víc, úplněji a bez zábran než poprvé. A jestli spala před tím, tak po tomhle už určitě ne. A pak už nevím, jen to, že si mne položil na záda, celou mne zalehl a ovládl a že za další minutu či dvě ze mne vyklouzl a zkropil mi prsa i vlasy a obličej. A pak jsem se stočila do rohu pod deku a dál už jen spánek a tma…
Ráno jsem se vzbudila první. Dole mne všechno bolelo, asi jsem tam přeci jen byla užší a míň zvyklá než Hanka. Ta ležela spokojeně frajerovi na rameni, plné krásné čtyřky se v ranním slunci lehce rytmicky zdvihaly jejím dechem…. Najednou jsem si nedokázala představit, co teď dál. Co říct, až se vzbudí? Co udělat, jak se tvářit? A co se ode mne teď očekává? Noční intermezzo mi přišlo jako šílený sen. A neskutečně jsem se styděla. Před ním, Hankou a nejvíc sama před sebou. A tak jsem popadla své šaty a tašku, narychlo se oblékla až dole v předsíni a vytratila jsem se dřív, než se kdokoliv z nich vzbudil….
Frajera už jsem nikdy neviděla. S Hankou jsme se potkaly až po pár měsících a o frajerovi ani o té noci jsme nemluvili ani tehdy, ani nikdy potom. Já si z toho všeho odnesla nejen špatné svědomí, ale i strach z toho, čeho všeho jsem schopná. Bála jsem se sama sebe, nechtěla jsem s tou nadrženou, chtivou holkou ve mně mít nic společného. Asi i proto jsem se přimkla k budoucímu manželovi. A když jsem pak přišla do jiného stavu, byla jsem vlastně docela ráda, že bude vše, jak má být. Manžel, děti, normální život a na to co bylo předtím, že můžu zapomenout.
A já na tu šílenou zkušenost zapomněla. Opravdu zapomněla. Až do včerejška, než se mi to stalo znovu a zas tak nečekaně. S mým Domácím...

Hlasování

Komentáře uživatelů

Pro přidání komentáře se prosím přihlaste.
firstcult
12.2.2018 19:30
Vynikající*175*
Puda1
8.2.2018 15:29
Asi to slovi nesnasim...a nedokazu si predstavit, ze by ho zena pouzivala. A hlavne jsem se tesil na pana domaciho a prisel "frajer" :-(
Trichophilia
8.2.2018 14:01
Mne by jen zajímalo, proč by žena nepoužila slovo frajer....za mých mladých let se říkalo, že holka má frajera.

A dnes to používám, obvykle sarkasticky.

Povídka hezká, ale pana domácího mám radši
hakyme4
8.2.2018 12:57
supr povídka
thatcherova.m
8.2.2018 07:06
Moc hezká povídka, ale kam se nám ztratil p. domácí? Doufám, že se zase brzo ukáže :-)
ambi
8.2.2018 00:10
Mas fakt talent, vsetky tvoje poviedky precitane jednym dychom :)
jjj3
7.2.2018 15:28
hezká povídka
Puda1
7.2.2018 09:46
Slovo Frajer by v zivote zenska nepouzila :-( Fuj!