Když se vrátím z brigády, jsou už skoro tři hodiny. Mám tak čas si dát sprchu, učesat se a trochu uklidit. Na sebe si hodím jen lehké letní šaty a jednoduché bílé kalhotky. Nohy mám bosé, ne že bych chtěla provokovat, ale ráda doma běhám bosa a než mi dojde, že se to nehodí, uslyším zvonek a jdu nervózně otevřít. Domácí vklouzne dovnitř tak samozřejmě, jako by mu to tam patřilo… Ten postřeh mi…

Ráno se vzbudím brzy, ale uvolněná a odpočatá a tak nějak nabitá energií. Ale zároveň celá rozcitlivělá, chvíli mám dokonce pocit, že Domácí je pořád ještě ve mně, tak jsem tam živá, intenzivní až bolavá. Pomalu se mi to všechno vrací, a já se nehroutím. Jen se při té vzpomínce červenám i spokojeně usmívám najednou. Jsem tak nějak divně srovnaná s tím, co se včera stalo, s manželstvím, tchýní, s…

Domů jsem se dostala poměrně rychle. Ukázal mi, kde má koupelnu a když jsem se vrátila, byl už oblečený a zase zdvořile neosobní. Zeptal se jen, kdy v sobotu končím a zda zůstávám v Praze, a pak mi stručně oznámil, že se staví u mne doma ve čtyři a dohodneme podrobnostmi. Než jsem se stačila ze všeho vzpamatovat a trochu si to srovnat v hlavě, sbíhám po schodech dolů, boty v ruce, kvůli třem…

Pan Domácí III. Nemusím čekat dlouho, domácí nalije třetí sklenku a ukáže mi, abych šla blíž. Sedí na kancelářském křesle a já se lehce bokem opírám o roh jeho stolu. Kopnu ten rum do sebe, třeba to tak půjde snáz. „Kdy musíš být doma?“ Mohla bych říct za chvíli nebo za půl hodiny, ale místo toho řeknu vzdorně. „Všichni už odjeli ke tchýni…“ To vědět nemusel, teď už nemám žádnou výmluvu když……

Pan Domácí II. Celé dva dny vymýšlím, kde vzít peníze. Škrtám výdaje, seženu si jednu menší brigádu… Jenže když zaplatím všechny složenky a nutné výdaje, zbydou mi na splátky tak dva tisíce. A to mám ještě tak za skoro třicet tisíc další resty (zálohy na plyn a elektro, pojistka, odložené opravy a nákupy atd). Tam tři stovky, jinde dva tisíce… Nasčítá se to rychle. Ve čtvrtek večer zatlačím na…