Bouře v podkroví

Vzduch v podkrovním bytě byl těžký a prosycený vůní blížícího se deště. Anna stála u otevřeného okna a sledovala, jak se nad městem stahují olověná mračna. Když se za ní ozvaly tiché kroky, ani se nemusela otáčet. Poznala jeho rytmus i to, jak se vzduch v místnosti změnil, jen co do ní vstoupil. Radek se zastavil těsně za ní. Nebylo třeba slov. Teplo jeho těla cítila na zádech jako magnetickou vlnu. Když položil ruce na okenní rám po obou stranách jejího pasu, uvěznil ji v malém, soukromém vesmíru, kde existoval jen tlukot jejich srdcí.

​"Cítíš to?" zašeptal jí do vlasů. Jeho dech ji pošimral na zátylku a vyvolal vlnu mrazení, která jí projela po celé páteři.

"Bouřku?" vydechla Anna, zatímco se její prsty křečovitě sevřely kolem dřevěného parapetu.

"Ten neklid," opravil ji a jeho ruka se odlepila od rámu. Pomalu začal konečky prstů obkreslovat linii jejího ramene. Byl to dotek, který v tichu pokoje působil jako elektrický výboj.

​Hrom venku konečně udeřil s plnou silou a s ním se protrhla i neviditelná hráz mezi nimi. Anna se v jeho náruči prudce otočila. Jejich pohledy se střetly v jeho očích viděla odraz blesku a nezkrotný žár.

Radek nečekal. Jednou rukou ji pevně uchopil v pase a druhou jí vpletl do vlasů, čímž jí zaklonil hlavu. Když se jeho rty konečně spojily s jejími, nebylo to opatrné políbení. Byla to smršť hladu.

​Radek ji přitiskl ke zdi a jeho ruka začala s dravým soustředěním rozepínat knoflíky její halenky. Když se látka uvolnila, jeho rty opustily její ústa a začaly zkoumat citlivou kůži pod čelistí. Anna poprvé nekontrolovaně a hlasitě vydechla, její hlas se odrazil od stěn pokoje. Pak ji s lehkostí zdvihl.
Anna instinktivně ovinula nohy kolem jeho pasu, čímž ho k sobě připoutala ještě těsněji. Přenášel ji pokojem a položil do měkkých přikrývek, kde stíny vytvořily bezpečný kokon.

​Radkovy dlaně teď odstraňovaly poslední bariéry. Každý kousek odhalené kůže okamžitě vítal jeho rty nebo horké dlaně. Anna se prohnula v zádech a její vášnivé, hrdelní vzdechy začaly soupeřit s hřměním venku. Radkovo tělo se tisklo na její v každém myslitelném bodě a jeho pohyby byly hluboké a rytmické. Jeho dlaně se pevně zaklesly do jejích a přitiskly její ruce do polštářů.

​Jako by se v jediném okamžiku protnuly všechny blesky zvenčí přímo v jejím nitru. Anna se prohnula v zádech tak prudce, až se jí lopatky zabořily hluboko do matrace, a její prsty se křečovitě vryly do Radkových ramen. Z hrdla se jí vydral
nekonečně dlouhý, osvobozující a hlasitý výkřik, který proťal hřmění noci. V tu vteřinu ji zaplavila spalující vlna horka a nespoutaný vodopád jejího uvolnění v prudkých vlnách vytryskl a pokropil jeho horkou kůži. Annino tělo se začalo nekontrolovaně třást silnými, rytmickými záškuby.

​V ten moment se v Radkovi všechno zlomilo. Když ucítil ten horký příval jejího uvolnění, ztratil veškerou kontrolu. Jeho tělo se v posledním, dravém pohybu přitisklo k ní a s hlubokým, hrdelním zavrčením se v něm uvolnila mohutná, horká nálož. Anna pod ním prudce vydechla, jak cítila, jak se ta spalující tekutina v hustých vlnách rozlévá hluboko v jejím těle. Ten vnitřní žár vyvolal další vlnu jejích svalových stahů, které Radka sevřely ještě těsněji.

​Zůstali do sebe vklínění, čelo na čele, a oba cítili, jak se jejich horká a vlhká těla pomalu uklidňují. Vzduch v pokoji byl prosycen vůní jejich milování, zatímco se venku bouře konečně změnila v tichý, konejšivý déšť bušící do oken.