Horečka na nádraží

Je to už spoustu let, kdy jsem ještě chodil na vysokou školu. Tehdy jsem randil se svou bývalou přítelkyní Aničkou, která byla zároveň mou spolužačkou. Byla z jiného města, takže do školy musela každý den dojíždět vlakem. Já ji jako pravý gentleman doprovázel na nádraží každý den, kdy mi to čas dovolil. Většinou si nechala ujet jeden vlak, abychom spolu jako zamilovaní vysokoškoláci strávili alespoň trochu času. Často jsme se jen tak toulali venku a posedávali po lavičkách cestou na nádraží, ale v zimních měsících jsme vždy čekali v čekárně nebo v prostorách nádraží.

Jak to tak bývá, jako mladí a věčně nadržení jsme se různě osahávali, líbali a provokovali. Dost často, pokud to šlo, to končilo drážděním rukou v kalhotách nebo pod tričkem. Zřídkakdy došlo i k nějakému tomu skrytému orgasmu. Museli jsme se vždy chovat tak, aby to nikoho nepohoršovalo a aby nás nikdo neviděl, což bylo zároveň i vzrušující. Nejhůř se to samozřejmě maskovalo u mě jakožto u chlapa. Když jsem byl vzrušený, boule v rozkroku se schovávala těžko. A pokud to nemělo skončit jen lehkým drážděním, ale Anička mě chtěla uspokojit, bylo v mých kalhotách na manipulaci málo místa. Když už nějakým způsobem došlo i na můj orgasmus, byl kolikrát problém s fleky na tričku či kalhotách. Prostě to nebylo jednoduché – úděl mladých studentů, kteří neměli vlastní soukromí.

Jednou v zimě, kdy nás mráz přinutil schovat se do relativního tepla nádraží, jsme vzhledem k počtu lidí nemohli zabrat žádnou lavičku. Uchýlili jsme se tedy jako už tolikrát do nadchodu, odkud byl zároveň dobrý výhled na přijíždějící vlaky. Opřel jsem se o parapet proskleného nadchodu a Anička se ke mně přitiskla zepředu. Jelikož jí bývala zima, rozepnuli jsme si bundy a přitiskli se k sobě, abychom byli fyzicky co nejblíže a já ji zahřál vlastním tělem. Moje zimní bunda a její delší kabát nás překryly tak, že z boku jsme vypadali skoro jako jedno tělo. Ona si hřála ruce na mém těle a já ji objímal rukama zvenčí. Po chvilce povídání a líbání mě začala hladit v rozkroku. Právě díky dlouhým zimním kabátům nebylo zvenčí nic vidět a pouze my věděli, co se odehrává pod naším oblečením. Mé vzrušení se stupňovalo a já toužil jen po tom pomazlit se s ní někde v soukromí, ale tyhle možnosti jsme tehdy neměli. Po chvilce, když byla má erekce stoprocentní, to moji přítelkyni asi přestalo bavit. Možná proto, že docílila mé maximální tvrdosti, ale víc už mě v tu chvíli vzrušit nedokázala. To ji asi mrzelo, možná i proto, že mě plánovala pořádně pozlobit.

Kolem nás sem tam někdo prošel na nástupiště nebo se prohnal dav lidí, když zrovna přijel vlak. Většinou Anička v mačkání a dráždění mého rozkroku ani nepřestala. Jen jsme se tvářili, že se k sobě tulíme. Najednou mi však rozepnula kalhoty a rukou vklouzla do trenýrek. Jakmile uchopila svou studenou rukou můj naprosto tvrdý penis, naběhla mi husí kůže snad po celém těle. Teď mě měla ve své moci. Já si ji pouze rukama kolem těla přidržoval, aby naše kabáty neukázaly to, co se pod nimi děje. Ihned, jak měla celý můj penis k dispozici, rozehrála na něm úžasný prstoklad. Krásně u toho využívala kapiček touhy, které se na mém žaludu objevovaly stále častěji a napomáhaly jí k jemné, o to více dráždivé symfonii doteků.

Kolem nás stále chodili cizí lidé a nikdo neměl ponětí, co se právě odehrává. Zničehonic nás ale vyrušil známý hlas. Spolužačka ze třídy Petra, která pravidelně jezdila stejným vlakem, stála přímo vedle nás a svým pozdravem nás na okamžik zcela zmrazila. Stála asi metr od nás a my na ní jen vytřeštěně koukali.
„Co tady vy dva vyvádíte?“ zeptala se.
Jako první jsem byl schopen reakce já: „Co by? Čekáme na vlak.“ V mém hlase bylo jistě slyšet chvění a nervozita.

Hned nato jí pozdrav opětovala Anička, která měla stále obě ruce na mém tvrdém penisu. Petra se s námi dala do řeči – povídala o tom, jak se zdržela ve škole, jak musela oběhat obchody kvůli dárkům, že jí ujel vlak a teď musí hodinu čekat. Prý to ale nevadí, když může čekat s námi a krátit si chvíli kecáním. My dva jsme z toho setkání ale tak nadšení nebyli. Teda abych byl přesný, já určitě ne. Naše zábava mi maximálně vyhovovala. Teď už jsem jen čekal, že při nejbližším vhodném momentu vrátí Anička opatrně a nenápadně můj penis zpátky do kalhot.

Jak jsem se mýlil. Anička se s mým penisem v ruce dala s Petrou do řeči. Co mě překvapilo ještě víc, bylo to, že moje erekce vůbec neubírala na síle, naopak, bizarnost celé té situace ji snad ještě posilovala. Cítil jsem, jak mi v něm proudí krev, sem tam v něm cukne a jak se mi ze špičky žaludu hrne další tekutina. Ani jsem nedutal. S téměř nepřítomným výrazem a jedinou myšlenkou – jak z toho ven – jsem vnímal ty dvě ruce, které mě nehnutě drží.

Zničehonic se na mě otočila Petra: „Raďo, co je s tebou, jsi nějaký zaražený. Nebo snad naštvaný? Snad jsem vás nevyrušila.“
Teď jsem byl nucen konverzovat i já, ale můj mozek nenacházel správná slova. Zmohl jsem se na pouhé: „NEEEE-E.“

Jenže když jsem odpovídal, Anička sice uvolnila ruku, která objímala můj penis u kořene, ale druhou rukou pomaličku přejela dolů a nahoru. Přísahal bych, že právě v ten moment, kdy ruka mířila nahoru, se z mého žaludu nevyřítila jen kapička, ale celý pramen. Jen jsem vytřeštil oči a téměř přestal dýchat. Anička pokračovala v konverzaci, ovšem její ruka s pohyby neskončila. To mě zcela paralyzovalo a odsunulo do submisivní pozice pozorovatele bez možnosti zasáhnout. Protože jsem měl ruce vně našich propojených kabátů, nemohl jsem se bránit ani ji zastavit. Byl jsem duchem úplně mimo realitu. Soustředil jsem se pouze na to, co se děje v mém rozkroku, a snažil se ve výrazu neprojevit ani náznak vnitřního boje. Anička pokračovala dál v konverzaci s Petrou, zatímco jednou rukou mi jemně hnětla koule a druhou úplně pomalými tahy jezdila po penisu nahoru a dolů. Bavily se, jako by nic, a vesele probíraly snad všechna témata od školy až po rodinu. Vždy, když byla její dlaň na žaludu, kde si nabrala další lubrikant, se tam na chvilku zastavila a žalud promnula. Přísahal bych, že jsem slyšel i mlaskání, jenže ona ani nehnula brvou. Začínalo mi být jasné, že pokud tohle dráždění okamžitě neskončí, dojde k výstřiku. A vzhledem k míře vzrušení to bude masakr. Můj mozek už nebyl schopen vymyslet únikový plán.

Dostal jsem další otázku od Petry: „Ty jsi fakt nějaký divný dneska, jindy tak ukecaný a teď úplně zticha. Není ti špatně? Jsi úplně rudý v obličeji.“
Musel jsem složit alespoň nějakou odpověď, a tak jsem jen řekl něco v tom smyslu, že mi není úplně dobře.
Anička však daný moment vyšperkovala hláškou: „No takhle rudého jsem tě naposled viděla těsně před orgasmem.“
Petra okamžitě odpověděla: „Ty jsi blbá Aničko, chudákovi je špatně a ty takové vtipy. I když asi bych radši viděla chlapa u orgasmu než u toho, jak se složí.“

Právě tehdy se ruka mé přítelkyně zastavila na vrchní části mého penisu a začala ho intenzivně mačkat a třít. Věděl jsem, že tohle už nezvládnu, i přesto jsem se snažil dál bojovat. Nedocházelo mi, že oddalováním orgasmu svůj výstřik jen zintenzivním. Měl jsem zatnuté snad všechny svaly v těle a cítil jsem, jak se potím na celém těle.
Anička dále pokračovala: „To mám vlastně na sexu ráda, ten výraz toho druhého, když to na něj přijde. Vždy mám dobrý pocit z toho, jak jsem ho dokázala uspokojit.“
Petra se hned přidala: „Jojo, taky u toho nejraději koukám přímo na něj, co to s ním dělá.“

V tom okamžiku už jsem nevnímal čas. Před očima se mi začalo zatmívat. Slyšel jsem jen zběsilý tlukot vlastního srdce, který mi duněl v uších a naprosto přehlušoval Petřin hlas. Měl jsem pocit, že mi exploduje hlava. Veškerý hluk nádraží se slil do jednoho vzdáleného šumu a v té chvíli pro mě existoval jen ten drtivý, neúprosný stisk její ruky. Když to na mě přišlo, málem jsem ztratil vědomí. Veškeré fyzické síly jsem vložil do toho, abych sebou ani nehnul, nezačal vzdychat nebo se jinak projevovat. Anička moc dobře věděla, kdy to přijde. V tu pravou chvíli chytla můj penis těsně pod žaludem, napnula ho pohybem ruky směrem dolů a mikroskopickými záškuby mě přivedla k orgasmu, jaký jsem snad nikdy neměl. Cítil jsem ty salvy, které se i přes pevný stisk hrnou ven. Možná právě tlak ruky jim dodával rychlost. V asi deseti mohutných vlnách, rozprostřených do půl minuty, jsem se snažil jen nehnutě stát. Vnímal jsem to jako dlouhé minuty, kdy jsem se marně snažil zastavit tu pohromu.

Když orgasmus odezněl a vrátil se mi sluch i zrak, Anička zatím něžně vracela můj penis do trenýrek, zapínala zip a nenápadně si utírala ruku do mého trička. Tep se mi vracel do normálu a já jen přemýšlel, co všechno můj výstřik napáchal.
Najednou slyším Petru: „Ty jo, nemáš náhodou horečku nebo zimnici? Ses úplně šíleně rozklepal a jsi celý zpocený. Určitě budeš nemocný.“
Anička hned odpovídá: „No doufejme, že ne, že ti je jen chvilkově nevolno, ale potíš se hezky teda.“
Do toho Petra křikne: „Už jedéééé, pojď Aničko!“ a okamžitě odchází na nástupiště.
Anička mi dá vášnivý polibek a pronese: „Už jsem myslela, že to nestihneš. Bylo to super, tohle musíme zopakovat.“

Rozpojíme se z objetí a ona si zapíná bundu. Dělám zrychleně to samé a zdálky slyším Petru: „Ahoooj a dej se do kupy, chlape!“ Nezmohl jsem se ani na odpověď.

Pomalu odcházím z nádraží, motám se, jako bych byl opilý. Skoro tomu nemůžu uvěřit. Nasedám do tramvaje a ihned usedám. V mozku mám zmatek. Bylo to tak intenzivní. Jakmile jsem si ale sedl, ze zvyku jsem si chtěl rozepnout bundu. Než mi to došlo, praštila mě do nosu ta nezaměnitelná vůně. Nic z toho se mi nezdálo. Ovanula mě vůně čerstvého semene. Oči klesly na mou hruď a potvrdily realitu – tričko bylo jeden velký mokrý flek, který se vsakoval do látky. Okamžitě jsem bundu zase zapnul. Celou cestu jsem nemohl přestat myslet na to, co se stalo, a cítil jsem, jak se mi při těch vzpomínkách znovu vlévá krev do penisu.

Přesně do té myšlenky mi přišla SMS: Nerozepínej si bundu, až doma!!! Byla to Anička a hned mi došlo, že ví.

Až později mi řekla, že si to neuvědomila stejně jako já. Vzhledem k tomu, že si ve vlaku sedla přímo naproti Petře, to dílo zkázy vyvalila přímo před její oči. Petra ji upozornila, že fakt musím mít horečku, že jsem ji celou propotil. Anička si ihned bundu zapnula, ale všimla si, jak Petra přestala komunikovat a byla celá zadumaná. Navíc Anička celou cestu cítila mé sperma a nevěřila, že by to Petřin nos nezaznamenal. Řekla mi, že pokud já měl flek přes břicho, ona na tom byla ještě hůř – tričko měla zepředu mokré snad úplně celé. Byť jsem to neviděl, nevěřím, že jsem ještě někdy měl tak silný výstřik jako tehdy na nádraží.

Moc rád bych dneska věděl, co si myslela Petra. Co by řekla, kdyby věděla, že se na mě z jednoho metru dívala právě ve chvíli, kdy jsem prožíval svůj snad nejintenzivnější orgasmus v životě.