Určitě znáte to úsloví, že se někdo ocitne mezi dvěma mlýnskými kameny. Pro mou situaci to nebylo úplně přesné přirovnání, protože ty mé dva "kameny" byly ve skutečnosti dvě hezké holky, ale přesto jsem si tak trochu připadal, když jsem se pomiloval se Štěpánčinou spoluhráčkou Ninou ve vířivce nuselské sokolovny. Bylo to nečekané, díky neobvyklému místu hodně vzrušující, a protože Nina byla na basketbalistku nadstandardně obdařena ženskými půvaby, sex s ní se od sexu s hubenou Štěpou lišil. "Pane bože .... tak to bylo něco.", vydechla, když pomalu odezněly vlny slasti našeho téměř společného orgasmu. Malátně jsem se sesunul pod hladinu teplé vody, Nina se potopila vedle mě a v tichu, přerušovaném jen bubláním trysek, jsme dlouho mlčeli a odpočívali. Cítil jsem přitom její pružná, plná prsa na svém boku a nezdálo se, že by ji přepadla vlna pozdního studu, která občas přišla na děvče, co se nečekaně spustilo - možná proto, že Nina se asi nespustila tak docela nečekaně. Přikázal jsem si odložit na později dumání nad důsledky aktu, který by Tyrše asi beznadějně pohoršil, a namísto toho jsem nenápadně pod hladinou obtočil ruku kolem Ninina kulatého zadečku a jemně stiskl na tom místě, kde klenutá půlka přechází na stehno. Ještě přesněji, na té vnitřní straně, od které není daleko k další oblině. Nina se s malátným protažením posunula tak, aby moje ruka vzápětí přitiskla právě ji, takže její mušlička, klenutá a s vlhce zplihlými chloupky, se mi doslova vmáčkla do dlaně. Začal jsem jemně pohybovat prsty, takže jsem jí pahorek rytmicky stlačoval, a když se přisunula ještě těsněji a nepatrně rozevřela stehna, vtiskl jsem jí palec a ukazovák do čárky mezi pysky. Tiše vzdychla a vyšla mi pohybem pánve vstříc. Nasměroval jsem ukazovák do dírky, která se díky předchozímu milování ochotně rozevřela jeho průniku, takže můj prst vzápětí celý zajel do horké štěrbiny. Nina se znovu prohnula a vyšla mi naproti, vysadila zadeček, až to zašplouchalo, a v její kundičce vzápětí bez odporu zmizely další dva mé prsty. Začal jsem jimi pohybovat sem a tam, Nina se zapřela rukama o okraj vířivky a zvedáním zadečku se mi na ně svou pičkou začala nabodávat. Teď už roztáhla stehna doširoka, aby mi nic nebránilo jí kundu důkladně prstit. Tři moje prsty se v ní rytmicky pohybovaly sem a tam, malíčkem jsem brnkal o stále znatelně naběhlý poštěváček a palec jsem zkusmo přitiskl na zadní dírku. Jeho jemný tlak na staženou rozetku se nesetkal s žádným odporem, Nina naopak jako by začala pohazovat zadnicí o něco energičtěji, takže palec jí pomalu vnikal do zadečku a mohl jsem jím vycházet proti pohybu tří prstů v její pičce. Elegantně se prohnula, až se jí plná prsa zhoupla a vzápětí začala s cákáním pleskat o hladinu vířivky, jak stále rychleji přirážela proti mé ruce se stupňujícími se vzdechy. Měla štěrbinu od našeho předchozího milování vystříkanou, a tak jsem jí klouzal jako píst, pružně a plynule. Přesunul jsem se za Ninu, která mi se stehny doširoka roztaženými přirážela zadnicí proti ruce, takže si ani nevšimla, že jsem do té druhé vzal svůj klacek a začal si ho honit. Ta scéna byla vzrušující až až, takže nebylo třeba moc, aby se mi znovu postavil a díky pohybům mé ruky se postupně prohnul novou erekcí. Když mé prsty vyjely z pružného lůna i těsnějšího sevření zadečku, Nina se překvapeně ohlédla. Jakmile ale uviděla mé trčící péro, ještě víc vysadila zadnici a nastavila se mi. Když jsem jí frndu nabodl a jediným přírazem do ní zajel čurákem až po koule, které jí pleskly o prdel, hlasitě vykřikla. Vykachlíkovaná místnost násobila její výkřiky, které vyrážela s každým mým přírazem, až přehlušily bublání vířivky i mokré pleskání jejích houpajících se koz, které s každým pohybem mých beder proti jejím hlasitě narazily do okraje bazénku. Nalehl jsem na ni těsněji a objal stehny její kulatý zadek, rukama se pokusil dosáhnout na pohupující se polokoule jejích koz, a když jsem je sevřel v dlaních, snažil jsem se tu převalující se hmotu nádherně velkých prsou zkrotit, ale v rytmu našeho šoustání mi pořád klouzala ze zmáčených dlaní ven. Teprve když jsem mezi prsty nabral jejich vrcholky a přes jejich naběhlou tvrdost je nemilosrdně sevřel, povedlo se mi ty krásné cecky udržet. Nina mé hrubé sevření svých bradavek zřejmě ani nevnímala, protože veškerou pozornost věnovala prudkému pohazování zadnice směrem k mému trčícímu péru. Cítil jsem, že napodruhé budu v vyvrcholení potřebovat hodně času, a skutečně: Nina se už dávno s hlasitým sténáním propadla po druhého orgasmu, a já pořád bušil naběhlým a vzrušením prohnutým klackem do její frndy. Na chvíli jsem zapochyboval, jestli se vůbec dokážu znova udělat, ale pak jsem ucítil, jak Nina stahuje své poševní svaly a kundou mi doslova ždímá ptáka, její pička byla navzdory druhému projetí najednou neskutečné úzká, a to mě v kombinaci s tvrdými přírazy vzápětí dovedlo k prudkému, skoro až bolestivému výstřiku. Jen několikrát se můj čurák vzepjal a vychrlil dávku mrdky hluboko Nině do pičky. Pak jsem úplně vyčerpaný padl naznak do vody a pod proudem masážních trysek zhluboka oddechoval. Po tomhle druhém milování jsme dlouho nedokázali mluvit. Dlouhé minuty jsme vedle sebe odpočívali, než Nina vstala, vratkým krokem došla k vypínači, a když se voda jako kouzlem uklidnila, podala mi mlčky bílý ručník a sama se začala, cudně otočená na druhou stranu, s maličko rozpačitým úsměvem rychle utírat. Od chvíle, kdy jsem do ní podruhé explodoval, mezi námi nepadlo jediné slovo, dokud jsme se neoblékli a nevyšli labyrintem ztemnělých chodeb před sokolovnu. Noční chlad přece jen rozehnal únavu z dvojitého milování i malátnost z horké a příliš dlouhé lázně. "Tady bydlím.", prohodila ochraptěle Nina, když jsme došli k řadě činžáků na druhé straně parku. "Pozvala bych tě nahoru ... ale....", přešlápla nejistě a zahihňala se jako školačka, ".... nevím, jak ty, ale já už třetí číslo nezvládnu, i tak si zítra nebudu moct sednout." "Co se dá dělat, dodělám se doma ve sprše.", ušklíbl jsem se mužně, čímž napětí prožitého vzrušení konečně pominulo a oba jsme se rozesmáli. "Tak dík za doprovod a doufám, že se zase přijdeš podívat na zápas.", mrkla na mě Nina a dala mi pusu, než zmizela za dveřmi domu. Pádil jsem nočními Nuslemi směrem k Vršovicím, doma se snažil co nejtišeji vklouznout do svého pokoje a doufal, že Štěpa už dávno usnula. Nevěděl jsem to jistě, ale měl jsem pocit, že našemu kamarádství s výhodami by aférka s její spoluhráčkou moc neprospěla.

Žirafa se naštěstí následující dny tvářila úplně netečně, jen jednou bez většího zájmu prohodila, že holky měly z toho pozápasového mejdanu velkou radost a že je to fakt dalo v pravý čas dohromady. "Cítím, že to play off letos dáme.", zatvářila se bojovně. Zbraně však nesložila ani na jiné frontě. Za pár dní jsem se chystal na odpolední směnu v Továrně, když přicupitala do kuchyně v nezvyklém úboru. "Páji, co myslíš? Blbé, co? Děsně krátké.", tázavě se na mě podívala, zatímco já očima hltal úsporně střiženou noční košilku na tenkých ramínkách, která jí končila stěží v půli stehen. Těžko říct, jak toho autorka střihu dosáhla, ale Žirafě se navzdory ne právě impozantním parametrům hrudníku ve výstřihu dokonce rýsovala prsa. Navíc, látka černé košilky sice nebyla ani náznakem průsvitná, ale obtahovala její křivky tak těsně, že zřetelně podtrhla její vystouplé prsní dvorce s dvojicí bradavek, znatelně vztyčených. "Objednala jsem to na Zootu, ale nenapadlo mě, že bude takto děsně kratinká.", přešlápla s nešťastným výrazem. "Vždyť není, na léto ideální. Ukaž, ta není vůbec krátká.", zatvářil jsem se seriózně, díky čemuž Štěpa neodhadla, že jí vzápětí po stehně vyhrnu košilku až do pasu. "Jsi vadný? Jsu pod tím nahá, mám ju holou.", začala se bránit, když jsem obnažil její kočičku. "Tak holou ji nemáš, spíš se mi zdá, že se dlouho nepotkala s žiletkou." ušklíbl jsem se, záměrně překroutil význam Štěpina výroku v moravském dialektu a přikryl jí dlaní mušličku, už zase zarostlou řídkou houštinkou světlých chloupků. "Nechej toho .... mám trénink....", vzdychla Štěpánka stejně nepřesvědčivou dikcí, jakou filmové hrdinky těsně před nevěrou říkají 'Jsem vdaná!', a podobně jako ony, i ona vzápětí nastavila svůj klín mému laskání. Byli jsme v bytě sami, a tak jsem si přímo v kuchyni klekl a začal Štěpánce její chlupatou kundičku dlouhými tahy jazyka lízat od poštěváčku až k dírce. Tichounce sténala a po chvilce zvedla jednu svou krásnou, dlouhou nohu, a opřela si ji o kuchyňskou linku, takže mi nabídla štědrý přístup do své štěrbinky. Rychle jsem jí tam zajel jazykem a začal si během lízání vychutnávat, jak krásně teče vzrušením. Když jsem několikrát její buchtičku rty stiskl, prudce jí vrazil jazyk dovnitř a vzápětí jím obtáhl naběhlý klitoris, Štěpa začala vzdychat hlasitěji, spustila si tenká ramínka košilky a prsty si důrazně promnula vzrušené hroty svých malých ňader. Cítil jsem akutní přetlak v kalhotkách, který poté, co jsem vstal, sama šikovnou rukou uvolnila, když mi je rozepnula, bez okolků mi vytáhla ptáka ven a pohonila. Pak se otočila zády a s jednou nohou pořád vyhozenou v ladném, skoro baletním gestu na linku, se mi nabídla zezadu. Dírka se jí mezi rozevřenými růžovými závojíčky vzrušením vlhké mušličky lákavě leskla a zajel jsem do ní na první přiražení až po koule, které jí pleskly o prdelku. Silně vzrušený tím náhlým průnikem do jejího horkého a těsného klínu, vyjel jsem jí rukama vepředu na prsa a chtivě stiskl jejich vrcholky, až slabě vykřikla. Promnul jsem naběhlé, tuhé bradavky palci a protáhl jí kozičky, až se jí krásně propnuly. Štěpa skoro kňouravě zavzdychala a začala sama házet zadečkem proti mému klacku. Měla pičku nádherně mokrou, takže jsem jí píchal dlouhými tahy, stupňoval tempo podle toho, jak stále hlasitěji sténala, a teprve když zaklonila hlavu a křečovitě stiskla prsty okraj linky, vytáhl jsem z její vrcholící prciny ptáka a několika přírazy mezi půlky kulaté prdelky se vzápětí i já udělal. S chroptěním jsem jí zcákal celý zadeček svou mrdkou, kterou si jakoby nevěřícně pomalými pohyby ruky roztírala po půlkách, zatímco se snažila popadnout dech i rovnováhu. "Tak já si ju asi nechám, co říkáš?", usmála se provinile, když si natahovala ramínka noční košilky tam, kde se obvykle nosí, a já zapochyboval, jestli objednání tak necudného spacího úboru byl opravdu jen omyl.

Když se přiblížily velikonoce, připomnělo to, jak velkou část pracovníků Továrny pod tenkým lakem pražské kavárny tvoří všemožná "náplava". Krom několika výjimek se všichni chystali na svátky jara do svého rodného kraje. Žirafa oznámila svůj odjezd do Olomouce pro ni neobvykle expresivním vyzpěvováním jakési hanácké hodovačky, kterou přerušila až teatrálním zapištěním, když jsem ji plácl přes zadek. "To máš v rámci tréninku, určitě vás na Hané chasníci řežou." "To ano.", usmála se skoro zasněně. "Však bys nechtěl, abych uschla, ne?" "Já bych ti ji taky hezky zmaloval.", vlichocoval jsem se a chytil Štěpu za její pěkný zadeček způsobem, který ji přiměl maličko se rozkročit, takže jsem jí přes domácí legíny mohl začít hladit prsty po vyrýsované buchtičce. Pro jistotu jsem do rýhy mezi jejími bochánky rychle vtiskl palec a začal jím jemně tlačit na dírku, až vzdychla a přitiskla se mi prcinou k dlani. Bohužel, sotva jsem jí druhou rukou vyjel po plochém bříšku pod tričko a promnul nabíhající zobáčky jejích špičatých bradavek, které se rychle stavěly vzrušením, zvuk odemykaných dveří mi zabránil v dalším využití Štěpiny nečekané povolnosti. "Čau děcka! Tak platí, Štěpule, jedeme s tebou.", zahlaholil jindy nemluvný Žirafin bratranec Ruda. "Hele, a vy nemáte přes svátky mistrák?", napadlo mě. "I máme, máme! To je právě ta největší paráda, hrajeme totiž v O-lo-mou-ci!", prozpěvovala Štěpa, zatímco Ruda věcně vysvětlil, že se svou milou Madlou toho využijí a svezou se s týmem klubovým busem. Zíral jsem na Žirafu dost dlouho na to, aby podobnou nabídku mohla udělat i mně, ale žádná nepřišla, společné velikonoce v jejím rodném kraji zjevně neplánovala. Došlo mi, že pokud hraje v Olomouci Žirafa, hraje tam i Nina, takže mezi dvěma kameny na velikonoce rozhodě nebudu.I Ella mi podle očekávání, když jsem nadhodil, jestli můžu přijít na pomlázku, dala košem. "To víš, že jo, Pavlíku. Na sadistické nadržence jako jsi ty každé jaro rozechvěle čekám. Ohnutá poslušně v předklonu, pod noční košilkou těsně pod zadek už ani nitku. Rozkročená a roztoužená.", ušklíbla se, i když mimoděk vykreslila scénu tak vzrušující, až jsem musel přešlápnout, aby nebylo vidět, jak na tu představu moje tělo reaguje. Naštěstí si toho nevšimla, odmítavě zavrtěla hlavou a dodala, že si zaplatila přes svátky wellness pobyt v Maďarsku. "Takže vajíčko ti dám dodatečně a svoje zvrhlé choutky na výprask dívčích zadečků si budeš muset realizovat jinde.", dodala s veselým úsměvem. Což o to, v jistém smyslu uhodila hřebíček na hlavičku. U nás doma byly velikonoční tradice v době mého dospívání pro nás mladé celkem průhlednou šancí, jak se o tu kterou slečnu pokusit a případně si i dopřát několika letmých dotyků. Která holka chtěla, moc dobře si pohlídala, před kterým koledníkem se nastaví vyšupání bez kalhotek, takže pokud se povedlo odmanévrovat rodiče, byla šance nejmíň na rychlé pomuchlování. S úsměvem jsem si vybavil, jak jsme před pár lety solidárně pronásledovali maminku spolužačky Barbory až na zahradu, zatímco náš kamarád Roman se věnoval Baruščině ochotně nastavenému pozadí i toužící pipince, aniž by potřeboval pomlázku. Než jsme Bářinu výskající a vzpouzející se mamku podle tradice vyplatili, přičemž jsme i my museli ocenit, jak její solidní široké zadnici sluší krajkové nohavičkové kalhotky, jistě neurčené na běžné nošení, dostala Baruna takové jarní potěšení, že se Roman po zbytek koledy už jen přiblble usmíval. Já se ovšem do Lomnice letos rozhodně nechystal. Od určité doby jsem si zakázal počítat do devíti, takže jsem už nedokázal říct, jestli bych svou bývalou lásku Katku potkal ještě s břichem, nebo už s kočárkem, ale nestál jsem ani o jedno.

Nakonec jsem ale dilema, zda vyrazit s pomlázkou po Vršovicích, přece jen řešit nemusel. Malíř Honza si podrbal kudrnatou kštici a zvesela prohodil: "Tak pojeď k nám. Velikonoční Sudety, cíl každýho hipstera." Když jsem se podivil, proč netráví velikonoce s mou spolužačkou a svou milou Simonou, zatvářil se rozpačitě. "Takže seznámení s Jadwigou nezůstalo bez následků?" "Ale jo, zůstalo by...", ošil se Honza. "Namaloval jsem ji, něco jsme si užili... a pak mi napsala v blbou chvíli blbou smsku. Holka se v češtině už docela vylepšila. No a Simča teď trucuje." "Když se jedna hněvá, druhá chce, až běda.", připomněl jsem mu jeho vlastní veršovánku z doby, než mu Simona další holky více méně zatrhla. "Druhá asi chce, ale ten jejich tým hraje někde na Moravě. Tak pojedeš?" Už jsem ředitelce Valérii slíbil sobotní směnu, takže do Honzova rodného kraje jsme vyrazili v neděli ráno. "Ideální načasování. Dneska upleteme pomlázky, něco popijeme a zítra hurá na koledu. A ve stodole se ti bude líbit.", protáhl se Honza a vzápětí na sedačce autobusu usnul, zatímco já marně mudroval, co má pořád s tou stodolou. Všechno se vyjasnilo, když jsme od autobusáku v malém městě na severu Čech došli ke ... stodole, opravdu, ovšem přebudované na svérázné kulturní centrum. "Zíráš, co? Trochu připomíná Továrnu." pyšně se rozmáchl Honza a vzápětí mi představil statnou blonďatou čtyřicátnici, která nám vyšla naproti. "To je Dorothee Stanek neboli Dori Staňková. Ta téhle parádě velí.", usmál se, zatímco dotyčná vykouzlila široký úsměv a roztomilou češtinou prohodila: "Hansi těsně kecá." "Hele, Hansi, co tohle všechno znamená?", dorážel jsem, když jsme si v bohatě členěném interiéru bývalé stodoly zabrali dva volné pokojíky v patře a sešli se na baru dole u vchodu. "A kdy zajdeme za vašima?" "Za našima zajdu zítra, musím tam dát nový kytky.", přešel po tváři věčně usměvavého malíře stín a mně začalo leccos docházet. "Honzo, promiň jsem debil..." "V poho, je to za mnou. Nehoda, oba umřeli hned. Je to už pár roků. Z baráku mě vyplatila ségra, pak to stejně prodala. Stodola zbyla po dědovi. Dorothee to takhle přebudovala, má na to mraky grantů. Vidíš ty kluky a holky támhle?", ukázal změtí trámoví skrz svérázný "open space" na druhý konec stodoly, kde skupina mladých lidí sledovala výklad hubené černovlásky, která cosi promítala z notebooku na obílenou stěnu. Zahlédl jsem fotky kraslic, pak se objevila pomlázka. "Studenti kateder bohemistiky z různejch zemí. Jezdí sem na vánoce, na velikonoce, studujou českej folklor novejma pohledama nebo tak něco. Zítra jdou kluci na koledu a holky to budou natáčet, pak na to píšou diplomky. Dori má na to nějakej evropskej projekt." "Na ja, dětska s Glasgow, Jeny a Bernu. Mame zupr spolupratsi.", přidala se k nám paní domácí a postavila na dřevěný bar láhev bez etikety. "Jinak muj děda byl odcať. Sicher, nacista jako poleno. Odsunuty, po falce. Jako maly mi vyklatal, jaky to tu bylo, do smrti mu to tu chypělo. Takše kdyš sem se rozfedla a stodola byla srovna na prodej, tak sem to skusila. Stokrat lepči než panelak v Potsdamu ... eee... Postupimi. Na stravi." mrkla na nás a přiťukli jsme si. Pálenka byla silná, skoro mi vehnala slzy do očí, zatímco Hansi a Dora ji vypili bez mrknutí oka. Inu, Sudety.

Večer jsme se sesedli s kluky bohemisty v baru, z vědra tahali proutí a někteří po paměti, většina ale podle schématu, promítaného daťákem na stěnu, jsme pletli pomlázky. "Fuckin' difficult.", ulevil si zrzek Trevor z glasgowské katedry bohemistiky, když začínal plést potřetí od začátku, a ze solidární sbírky lahví sáhl neomylně po whisky. "Jak vám jde výroba tradičního nástroje útlaku žen ze strany machistických mužů?", ušklíbla se angličtinou se strašidelným skotským akcentem hubená, pihovatá černovláska, která odpoledne vedla přednášku a teď se spolu s ostatními děvčaty i paní Dori škodolibě bavila našimi těžkostmi. "Tobě teda parádně.", pochválila mou hbitost, aby mě vzápětí k pobavení dámské části usadila: "Zřejmě se v bití žen vyžíváš." Pohled na její přiléhavé tričko, zdvižené párem špičatých malých prsou s výraznými hroty, mě přiměl spolknout jedovatou odpověď, a když černovláska vyšla do patra, aby si na pavlači zakouřila, co nejležérněji jsem se odloudal za ní. "Aha, to jsi ty. Promiň, nechtěla jsem tě urazit.", usmála se a napřáhla ruku. "Gladys, odborná asistentka na katedře bohemistiky glasgowské univerzity." "Těší mě, Paul, animátor." "Hele, to si všichni Češi poangličťují jména? Tvůj kudrnatý kamarád se mi představil jako John.", zazubila se, a já si všiml, jak jí večerním chladem naběhly bradavky. Jaké je asi má...tmavé, jako vlasy, anebo naopak bledě růžové? "Piješ víno, Gladys?", vytáhl jsem ze zálohy láhev ryzlinku, tajně dole uzmutou (i když paní Dora si toho s pobaveným úsměvem všimla). "Jsem Skotka, piju všechno.", zazubila se znovu, až se jí zoubky zaleskly. "Proč bohemistika?", opáčila, když jsme vypili půl láhve a já při galantním podávání vína nenápadně obtočil svou ruku kolem jejího pasu. "Tak jste takovej divokej kraj ... jako u nás doma. A taky, můj první kluk byl Čech. Takovej vysokej, blonďák, byl u nás přes léto na brigádě. Bylo mi čtrnáct, v naší katolický čtvrti to nebylo nejlepší. Ke zpovědi jsem pak nějakou dobu nechodila.", zahihňala se. "Byl ti ostatně docela podobnej.", zadívala se na mě upřeně. Když jsme se o pár minut později propletli, vzhledem k množství vypitého vína až nečekaně ladně, trámovím na zadní schodiště, vklouzli ke Gladys do pokoje a začali se líbat, dívala se mi do očí pořád stejně upřeně. Až když jsem jí vyhrnul tričko ke krku, osvobodil ty hrotité malé kozičky, nespoutané žádnou podprsenkou, a začal je na střídačku tisknout a sát jejich naběhlé vrcholky, až to mlaskalo a obě kůzlata jí na hrudníku poskakovala, zavřela oči a začala tiše vzdychat. Svíral jsem ty tuhé hroty bradavek, sál je, až se jí malá prsa propínala, a rukama zbavoval Gladys džín i kalhotek pod nimi. Když jsem zabořil tvář do jejího podbřišku, ucítil jsem měkkou záplavu kudrnatých chloupků nevyholené, zato nádherně vonící a vlhkostí mlaskající kundičky. "Neříkala jsi, že jsi katolička?", zamumlal jsem, když mi Gladys, už úplně nahá, rychle zapumpovala ptákem, pak se nahnula nad noční stolek a po tmě v jeho šupleti našla kondom. "Nejsem nijak bigotní. A muži zneužívají svou schopnost udělat ženský dítě k jejímu ovládnutí.", zamumlala, zatímco mi ho navlékala na ztopořené péro, ale sama se tomu výkřiku feminismu musela zasmát. Pak už mě se stehny doširoka roztaženými přijala do sebe, já nabodl její chlupatou pičku na své péro a stiskl jí mezi prsty naběhlé bradavky, zatímco jsem jí začal rytmickými přírazy ojíždět úzkou prcinu. Jak jsem přirážel, malé kozičky jsem jí zvedal za tuhé špičky a nechal je házet se v rytmu mého šoustání její pičky. Gladys sebou po chvíli mrskla, a aniž by nechala mé péro vyjet ze své prciny, přetočila se na břicho. Nalehl jsem na ni, její vahou hrudníku smáčklá prsa jsem jí stiskl chtivě prsty a prudkými přírazy jsem ji udělal. Křičela, pak své sténání ztlumila do polštáře, ležela pode mnou, tiše oddechovala, a jelikož vnímala svým klínem mou stále neuspokojenou tvrdost, pomalu začala stahovat kolem mého ptáka svaly své kundičky, postupně prohlubovala zpočátku mělké pohyby boků, až na konci prudce házela svou prdelkou proti mému péru, než jsem sevřel její hubená ramena a s úlevným zasténáním začal plnit kondom prudkými výstřiky. Gladys se neodtáhla, dokud jsem nedostříkal, a teprve když jsem z její mušličky vystoupil a vyčerpaně se zhroutil vedle ní, zvedla se na loktech a ve tmě znovu zazářily její bílé zoubky v širokém úsměvu. Jak jsem postupně krotil dech, došlo mi, že pravidelné vrzání a tiché hekání nejsou ozvěny milování s Gladys v mé hlavě, ale zvuky zpoza tenké příčky. "Kulturní výměna.", ušklíbla se a tiše jsme se rozesmáli. Dumal jsem, jaká dvojice si to vedle nás rozdává, ale když jsem se později vracel do svého pokoje, skoro jsem se srazil s korpulentní Berňankou Kati, která měla nápadně naspěch a její kulaté tváře byly celé zardělé.

Ráno jsme se na sebe s Honzou u snídaně chvíli zpytavě dívali, pak jsme popadli pomlázky a ještě dřív, než se rozespalí bohemisté začali chystat k folklórnímu bádání, vyrazili jsme. Kučeravý malíř každou další volbou domu, kde jsme s nevinnými úsměvy zazvonili, osvědčoval, že své město pořád dobře zná. Když jsme si vybrali výslužku ve čtvrté domácnosti s dvěma dospívajícími a nikterak přehnaně upejpavými dcerami, musel jsem se rozesmát, ale Honza jen nevinně pokrčil rameny. "Ne, sem ne.", zarazil mě ale příkře, když jsem ukázal na dvoupatrový zelený domek. "Trochu to vylepšili...koukám, i zateplení...", zamumlal a já si všiml, že svírá prsty okraj plotu tak, že mu klouby až zbělely. "Nic, dobrý, jdeme dál.", zavrtěl hlavou, když okamžik pominul, ale i tak mi došlo, že tohle zřejmě býval jejich dům... "Čau kluci, jak to jde? Kájo, co ségra, je doma?", zahlaholil s trochu křečovitou veselostí na trojici výrostků, snad aby rozehnal chvilkový nával vzpomínek. "Ahoj...jo, ségra je doma...asi nečekala, že dorazíš.", pokrčil překvapený kluk rameny. "Nečekala? No, uvidíme.", mrknul na mě už s obvyklou jiskrou v očích. "Teď máš jedinečnou šanci poznat mou první lásku.", dodal, když jsme zvonili u jedné z vilek. "Ahoj Klárko, je máma doma?", zašveholil Honza na hubenou náctiletou holku, která znuděně pokrčila rameny, ukázala dovnitř a vzápětí se odklátila kamsi ven. "Ne, to nebyla ona, to je její dcera.", ujistil mě, když jsem se tázavě zadíval. "Tohle je Anežka.", dodal pyšně, když nám vyšla vstříc usměvavá brunetka plných tvarů, které překypovaly z domácích modrých šatů a podtrhovaly její neokázalou ženskou přitažlivost. "No Honzí...!!!", zavýskala, olíbala se s ním, pak se na mě usmála a přivítala srdečně i mě. "Jak se máš? Dáte si kafe? Štamprli taky, ale už jste určitě měli... a co jinak? Venca? Ale to víš, zase v Holandsku, maká tam už dva měsíce v kuse .... na Kláru jsem sama....jo vy jste ji potkali? No fajn!", chrlila v srdečném monologu, zatímco nás usazovala ke stolu a snášela pohoštění. Vlastně teprve tohle byla naše skutečná snídaně, a opravdu vydatná. "Tak děkujeme a ještě tě Anežko musíme vyšupat, abys nám letos neuschla.", nadhodil Honza, když jsme spořádali domácí koláč, kus beránka i kafe. "To se ví, to bych nerada. Ale omlouvám se, jsem jen v domácím, Klárka si vymínila, že sem koledníci nesmí, a vás jsem nečekala.", usmála se Anežka, zatímco se ochotně ohnula o stůl a sama si vykasala šaty. "Tak podle tradice, já leccos snesu.", prohodila, zatímco já zíral jako uhranutý na její nádhernou nahou zadnici a mezi stehny se černající houštinku krásně klenuté chlupaté kundičky. Několik děvčat, která jsme toho rána stihli vyšupat, nás potěšilo spodním prádlem necudných modelů, ale Anežka první neměla na sobě kalhotky žádné. K Honzově odříkávané koledě jsem se nejistě přidal až od druhé sloky a s údivem sledoval, jak Anežce důrazně švihá pomlázkou přes prdelku, až na bílých půlkách nechává pomalu mizící rudé stopy. Držela bez hlesu, jen silněji sevřela okraj stolu, a pod domácími šaty se jí plná ňadra výrazně pohupovala. "Tak ještě jednou děkujeme a my už půjdeme.", hlesl jsem, když byla exekuce u konce. "Ráda jsem Vás poznala.", usmála se Anežka, tváře zrudlé, na ňadrech, převalujících se ve výstřihu šatů, jasně vyrýsované vzrušené bradavky. "Jdi napřed, Pájo, já ještě Anežce pomůžu s ... nádobím.", nadhodil Honza kostrbatě. "Jé, to bys byl zlatinký, on se tu Pavel určitě neztratí.", usmála se Anežka tak suverénně, až jsem na chviličku uvěřil tomu, že budou opravdu spolu sklízet ze stolu. "Ať se Vám u nás velikonoce líbí." usmála se na mě u vrátek, kam mě doprovodila, a když jsem sledoval její pohupující se zadnici, než zmizela v domě, musel jsem Honzovi závidět.

S kudrnatým malířem jako bych ztratil neviditelný kouzelný klíč. V dalších domech, kde jsem namátkou zazvonil, mi buď zdvořile odmítli, nebo neotevřeli vůbec. Bylo sotva po desáté, když jsem se vydal zpátky do stodoly. "Uš spět?", přivítala mě Dorothee s úsměvem. "No jo, Honza se ještě..." "Na ja, Hansi má tady hodně snámých.", mrkla šibalsky. "Vařím. Aš se frátí študenten domů, budou mít chlat.". "A mám ještě jetno překvapko. Typische sachsische kroj. To budeš koukat.", zasmála se, když jsme dopekli nádivku a Dori vytáhla z trouby navíc i saský velikonoční chleba. "Kroj?" "Na ja, kroj. Tak máme fertig a jdu si to oplíct.", upřesnila snaživou češtinou a zmizela za dveřmi svého bytu. "Mohl bych to vidět jako první? Kroje jsou děsně zajímavé a saské vlastně neznám.", zavolal jsem, když jsem si dodal odvahy a po chvíli dveře otevřel. "Na gut, bitte, ale moc neumím ta sprafna slovička.", pokrčila Dori rameny. "Tohle je spotnička, myslím.", usmála se. Kromě zmiňované spodničky na sobě měla od pasu nahoru jen podprsenku, jejíž objemné košíčky stěží držely velké, při sebemenším pohybu se převalující těžké prsy. Přes jejich průsvitnou látku jasně prosvítaly široké tmavé dvorce s výraznými bradavkami. "Tohle asi není autentická část kroje.", nadhodil jsem a zkusmo položil ruku na zapínání podprsenky. "To asi není.", souhlasila Dori a neudělala sebemenší pohyb, aby mi zabránila rozpojit trojici háčků na svých zádech. Jakmile jsem jí podprsenku rozepnul, těžké prsy vlastní vahou vyjely z košíčků a zhouply se jí ke kulatému bříšku. Objal jsem jedno z ňader oběma rukama, stiskl jeho měkkou hmotu, až se vyboulilo, a přisál se k hnědé bradavce uprostřed zvrásněného širokého dvorce. Tlakem mého sání se okamžitě ještě víc vztyčila. Dori si sama rukama podepřela druhé prso a přistrčila mi ho k tváři. Chtivě jsem po něm chňapl a vsál celý vrcholek do úst. "Uuuuuuu....ja.....ano.....", sténala tiše, když jsem jí cucal oba naběhlé cecky, zatímco jsem rukama objal její široký zadek a stáhl pod něj škrobenou spodničku, která jí následně po stehnech sklouzla až na kotníky. Nikdy jsem ještě neměl v rukou tak velké kozy. Hnětl jsem je, cucal a sál, až to hlasitě mlaskalo, zatímco Dori mi rukou rychle vytáhla z kalhot čurák, ztopořený tak, až se můj žalud opřel o její bříško. Hladila mi ho po celé délce, až ke koulím, které brala do prstů a jemně mnula. Cítil jsem zkušené dotyky ženy, která to s mužským pérem umí, a v náhlém návalu vzrušení dotlačil Dori k posteli. Ochotně se na ni položila, roztáhla silná stehna a já poprvé uviděl její klín, jehož hustá kudrnatá houština mi připomněla několik starých pornofilmů, které jsem v pubertě objevil na otcových nepříliš dobře ukrytých véháeskách. Její kunda byla nádherně horká, zmáčená vzrušením, a mému péru se poddávala se vzrušujícím mlaskáním při každém přírazu. Dori si rukama držela svá natřásající se prsa, po jejichž naběhlých vrcholcích s hrbolatými, vzrušením zvrásněnými dvorci jsem chtivě chňapal ústy a hladově je sál, až se propínala a vlnila, jak jsem ji šoustal. Nabízela mi svoje zralé vnady ochotně, ale zavřela při tom oči, tiše sténala, těžko říct, v jakém jazyce, a když se udělala, silným výstřikem šťav mi zkropila koule i stehna. Zvýšil jsem tvrdost a rychlost svých přírazů, a když jsem ucítil, že to na mě jde, vyjel jsem z její zmáčené prciny. Chytila mé péro rukou a několika rychlými pohyby mě přivedla k výstřiku, který nasměrovala na svou chlupatici. Nepřestala mi ho honit, dokud jsem jí s přerývaným sténáním nevystříkl poslední dávku na vlhkostí zplihlé chloupky.

"Hele, Skoťáci večer odlétají, takže si na půl čtvrtou objednali minibus do Prahy. Svezeme se?", nadhodil Honza, který se vrátil právě včas, aby stihl báječný oběd už zase vyrovnané a usměvavé Dorothee i všeobecné líčení zážitků z koledy. "Je tady volno?", usmál jsem se na Gladys, která mi úsměv vrátila a pokynula na sedačku vedle sebe. Společně jsme mávali Dori, která nás přišla k minibusu vyprovodit. "Sebrali jste dost materiálu na průlomové objevy?", nadhodil jsem, když jsme najeli na dálnici. Gladys si mě pobaveně změřila a zavrtěla hlavou: "Víš, já to beru trochu s nadhledem. Důležitější mi připadá zažít to, vidět jiné zvyky, slyšet ten jazyk ... a samozřejmě poznat nové zajímavé lidi." "No, mám to podobně.", přikývl jsem a v duchu si říkal, že vlastně pořád nevím, jaké má tahle hezká pihovatá Skotka bradavky. Tmavé nebo světlé? Když jsme se včera milovali, byla tma. "Tohle je moje vizitka. Kdyby ses chystal do Glasgow.", mrkla na mě.