Posadila jsem se. Pomalu. Šaty se mi vyhrnuly výš, než bylo nutné. A rozhodně víc, než by čekal.
Zůstal klečet. Spatřil můj klín. Odhalený. Bez punčoch. Bez spodního prádla. Jen hladká kůže a naprostá ženskost – vystavená, ale nedostupná. Vzduch kolem nás zhoustl. A on ztuhnul.
Jeho oči tam sklouzly – jen na zlomek vteřiny. Ale stačilo to.
„Vidíš mě?“ zeptala jsem se tiše.
„Ano… paní,“ hlesl.
„Tak se nedívej.“
Odstřihl pohled, sklopil hlavu, ale tělem projel záškub. Věděla jsem to. Věděl, co viděl. A teď to měl před sebou – a nesměl se dívat.
Roztáhla jsem kolena o kousek víc. Naschvál. Vzduch se mi otřel o kůži. Seděla jsem tam, uvolněná, otevřená… a on trpěl.
Přehodila jsem si nohu přes nohu. Pomalu. Cítil můj parfém. Teplý, ženský, s nádechem něčeho zvířecího. Touha v něm pulzovala, a já si s ní hrála.
„Cítíš to, že ano?“
„Ano, paní,“ vydechl přerývaně.
„Ale nesmíš nic. Jen klečet a dýchat.
Sklonila jsem se k němu blíž. Můj dech se mu otřel o tvář.
„Chceš ochutnat?“
Rty se mu lehce pootevřely. Ticho. Ticho, ve kterém by každý jiný muž zakřičel.
„Ano… paní… prosím.“
Zavřela jsem oči, na okamžik si tu prosbu vychutnala.
„Ještě ne.“
Opět jsem se opřela. Roztáhla nohy znovu. Pomalu. A položila si dlaň mezi stehna, přesně tam, kam on nesměl.
„Ale můžeš sledovat, jak se mě dotýkám.“
Jeho dech se zlomil.
Podobné povídky
-
Psaní Kolečko za kolečkem. Cesta od chléva k hnojišti se mi začala slévat. Nabrat. Vyvézt. Vysypat. Vrátit se. Znovu. A znovu. Slunce mezitím vystoupalo ještě výš. Pot mi stékal po zádech a…
před 12 hodinami 3 358 12 -
Když Anna nastoupila po mateřské dovolené jako kolegyně na naši školu, byl jsem muž ženatý již více než 20 let. I když už to doma dávno nebylo tak žhavé, jako před lety a moje fantazie se plnily sny…
před 14 hodinami 9 1000 30 -
V okamžiku, kdy mi došlo, že jsem sice splnila úkol a do poslední kapičky vysála syna sousedky, ale nenatočila jsem to pro svého pána, mnou projela hrůza a vyskočil mi studený pot. Do rána to musím…
před 16 hodinami 2 336 7 -
Chvíli jsem ještě stála ve stodole a poslouchala, jak se jeho kroky vzdalují. Pak jsem se podívala na vidle opřené o stěnu. Práce sama od sebe hotová nebude. Vyšla jsem ven. Slunce už stálo…
před 18 hodinami 4 607 17