Večer na chatě. Část 4/4

Společný vrchol a tiché objetí
Po návratu ze sprchy jsem beze slova rozvázal hedvábné šátky na jejích zápěstích i kotnících. Každou stopu, kterou tam šátek zanechala, jsem uctil jemným polibkem. Nakonec jsem jí sňal šátek z očí. Když mě uviděla, měl jsem kolem pasu jen ručník. Na nic nečekala – zbavila mě i toho posledního kousku látky.
Přesně věděla, co má dělat. Její rty nejdříve našly ty moje, pak pokračovaly přes hrudník, až se zastavily u mých varlat. Jakmile cítila, jak jí před očima roste má pýcha, začala se jí věnovat naplno. Nejdříve jen špičkou jazyka, ale v momentě, kdy ucítila mou ruku ve svých vlasech, nechala se vést. Cítil jsem, jak jde až nadoraz, oddaná mému rytmu. Když bylo po všem, otřela si koutky, políbila mě a lehla si na postel se slovy: „Jsem jen tvoje. Dělej si, co chceš, můj pane.“
„Vstaň,“ řekl jsem tiše. Lehl jsem si místo ní a nechal ji, aby se na mě posadila. Naše těla se spojila v jeden celek. Měl jsem úžasný výhled na to, jak se její prsa rytmicky pohybují a bradavky občas vykouknou zpoza jejích rozpuštěných vlasů. Čekali jsme jeden na druhého, až nás vlna rozkoše zaplaví oba současně. Poté si lehla vedle mě, položila si hlavu na mou hruď a já ji objal. Chvíli jsme tam jen tak leželi a čerpali sílu z ticha, které nás obklopovalo.
Po chvíli jsem vstal a přikázal jí, aby si klekla na kraj postele. Poslechla okamžitě – prohnula se v zádech a vystavila mi svůj zadeček, ve kterém se v záři krbu leskl konec kolíku. Jemně jsem ho vyjmul a položil na stolek. Rukama jsem roztáhl její půlky a několikrát na ně mlaskavě plácl dlaní. Poté jsem se špičkou penisu zastavil na okraji a pomalu, centimetr po centimetru, do ní vnikl. Došel jsem až na doraz, dokud jsem necítil dotek své kůže na její.
Pohyboval jsem se něžně, ale důrazně. Cítil jsem, jak se její tělo vlní touhou. „Prosím... můžu?“ zašeptala.
„Můžeš si hrát,“ dovolil jsem jí. Její ruka okamžitě našla svůj cíl.
Když bouře utichla, odvedl jsem ji do koupelny, kde mě s láskou umyla. Nakonec jsme ulehli do postele v pevném objetí. Beze slov, jen za doprovodu praskání dřeva v krbu, jsme si užívali přítomnost jeden druhého, dokud nás nepřemohl hluboký a klidný spánek.