Sex na vojně

V předešlém článku https://www.amateri.com/cs/povidky/48480/pokus-o-sex-na-vojne jsem nakousl téma sexu na vojně. Za socíku to se sexem v hromadných ubytovacích zařízeních nebylo jednoduché. Určitě znáte hlášky s filmů, třeba tuto: "Četařka Babinčáková. Patnáct dní zostřené vazby!". Nebo od mjr. Terazkyho: "Boha! Oni tuná jebú!".

S láskou to nebylo zrovna jednoduché. Jak v tom prastarém vtipu, kdy soudružka učitelka mluvila o lásce mezi mužem a ženou, mezi mužem a mužem a mezi ženou a ženou.
Ale tou nejdůležitější láskou je láska k Sovětskému svazu. (c).

Se sexuálním vybitím v období kdy to kluci a holky potřebují nejvíc, to bylo velmi zlé. Internáty byly oddělené, kluci a holky zvlášť. Na vojně byli pouze samí mladí muži, strašně nadržení. Někteří vojáci měli štěstí na civilní pracovnici, která pracovala na útvaru, nebo praporčici, těch ale bylo málo.
Na chlapeckých internátech bývaly pokoje, ve kterých po večerech probíhala vzájemná masturbace. Honil si každý. Prý levačkou to bylo jak od cizího. Ale od cizího to bylo ještě lepší. A tak si kluci zakládali místní organizace RVHP. Nebyla tím myšlena Rada Vzájemné Hospodářské Pomoci, ale Rada Vzájemné Honící Pomoci.

Stejné to bylo na dívčích internátech. I ony zavíraly oči, nechaly si mastit frndu od kamarádky a snily že jim to dělá jejich vysněný princ. Holky i kluci to chápali jako kamarádskou výpomoc v nouzi. Nic víc. Většina chodila na rande s opačným pohlavím. Pouze pro zlomek těchto teenagerů se tyto praktiky staly odrazovým můstkem pro pozdější bisexualitu. Jak jsem třeba slyšel o dvou holkách z dívčího pokoje, které nerandily. Měly se opravdu rády. Z jejich dvojpostele byly slyšet erotické vzdechy, v šeru byly občas viděny jak se líbají a dokonce byly viděny při lízinkové 69.

Tato mladická nerozvážnost se ale aktérům mohla nehezky vymstít:

Výchovné tresty a veřejné pokárání: Pokud byl žák/student odhalen, často následovaly tresty jako důtky, snížená známka z chování nebo veřejné zostuzení před celým internátem či třídou.
Vyloučení ze studia a internátu: Častým důsledkem bylo vyloučení ze školy nebo internátu, což narušilo vzdělávací dráhu dotyčného. Režim se snažil zabránit „nákaze“ ostatních žáků.
Psychiatrizace a nucená „léčba“: Homosexualita byla často interpretována jako nemoc. Studenti byli posíláni k sexuologům, psychologům nebo psychiatrům. Byli nuceni podstupovat reverzní terapie, jejichž cílem bylo „převychovat“ je na heterosexuály.
Donášení a sledování: Vychovatelé a vedení internátů byli povinni dohlížet na morálku. Spolužáci byli někdy nabádáni k hlášení podezřelého chování.
Vydírání Státní bezpečností (StB): V závažnějších případech, nebo pokud byli studenti starší (blízko 18 let), mohla do případu vstoupit StB. Ta homosexualitu využívala k vydírání a nucení ke spolupráci (tzv. vázací akty), přičemž vyhrožovala prozrazením orientace rodině nebo škole.

Kontext: Po dekriminalizaci v roce 1961 sice zmizelo riziko přímého věznění za homosexualitu, ale společenský tlak a represe v institucích (internáty, armáda) byly silné i nadále. Homosexualita se neslučovala s ideálem socialistického člověka, a proto byla systematicky marginalizována.

Ještě přísnější to bylo na vojně:

Homosexualita vojáků byla v Československé lidové armádě (ČSLA) během socialismu (zejména v 50.–80. letech) vnímána jako úchylka, bezpečnostní riziko a projev ideologické slabosti. Řešení takových případů bylo represivní a zahrnovalo psychiatrickou „léčbu“, šikanu, degradaci, předčasné ukončení služby a často i trestní stíhání.

Zde jsou hlavní způsoby, jak se situace řešily:
Psychiatrická diagnostika a „léčba“: Homosexualita byla považována za nemoc nebo úchylku, kterou je třeba léčit. Vojáci byli nuceni podstoupit psychiatrická vyšetření a mnohdy byli hospitalizováni ve vojenských nemocnicích, kde se „léčili“ (včetně averzivní terapie).
Vyloučení z armády a „modrá knížka“: Pokud byla homosexualita zjištěna, voják byl obvykle z armády propuštěn. Často získal tzv. „modrou knížku“ (neschopnost k základní vojenské službě) z důvodu psychiatrické diagnózy (často diagnóza „sexuální úchylka“ nebo „osobnostní porucha“).
Šikana a psychický nátlak: Vojáci, u kterých bylo podezření na homosexualitu, byli vystaveni extrémnímu psychickému nátlaku ze strany spolubojovníků i důstojníků, šikaně a opovržení.
Trestní stíhání: Ačkoliv byla homosexualita v ČSSR částečně dekriminalizována (od roku 1961), v armádě bylo jakékoli „nevhodné chování“ trestáno velmi tvrdě. Pokud došlo k „homosexuálnímu styku na pracovišti“ nebo pokud byl voják shledán v rozporu s morálkou socialistického vojáka, hrozilo mu trestní stíhání.
Vyloučení z důstojnických škol: Pro vojáky z povolání znamenalo zjištění homosexuality okamžitý vyhazov z armády, ztrátu hodnosti a konec kariéry.

Tak to je pro dnešek všechno. Pokud místní honiči dočetli až sem a mají pocit, že jsem s nimi vy.jebal, je ten pocit správný. Ale snad se příště polepším.