Včerejší setkání u Madam

Včera jsem prožil setkání, které mi doslova vyrazilo dech. Několik dní jsem se na něj těšil i bál zároveň, ale když jsem vešel do jejího bytu a uviděl ji, věděl jsem, že dnes se stanu úplně jiným člověkem.

Začalo to rituálem, který miluju nejvíc, uctíváním jejích krásných dlohých nohou. Stál jsem před ní úplně nahý, poklekl jsem na studenou podlahu a sklonil hlavu. Ona se usmála tím svým dominantním, téměř krutým úsměvem, nasadila mi široký kožený obojek a pevně ho utáhla. „Dnes budeš můj ponížený chlapec,“ řekla tiše a podala mi anální kolík. „Zaveď si ho. Pomalu. Ať cítíš, jak jsi můj.“ Udělal jsem to pod jejím pohledem, cítil jsem, jak mě to naplňuje ponížením a vzrušením zároveň. Popravdě bych si vybral o něco menší, ale nedovolil jsem si Madam odporovat. Chvilku to trvalo, ale nakonec zajel na správné místo. Pak mě poslala k vaně. Usadila se na její okraj, natáhla nohy a já jsem je začal důkladně umývat teplou vodou s její oblíbenou vůní, jemnou, květinovou, která mě vždycky dostane. Mýdlil jsem každou špičku, patu, klenbu, mezi prsty… Když jsem je osušil měkkým ručníkem, začal jsem dlouhou, oddanou masáž tělovým mlékem. Rukama jsem je hladil, mačkal, líbal, dokud jsem necítil, jak se uvolňuje a spokojeně vzdychá. Byla to chvíle čisté oddanosti. Já dole, ona nade mnou.

Pak přišla první opravdová část, spoutání a dlouhé mučení v předklonu. Ruce mi spoutala za zády policejními pouty, tak pevně, že jsem cítil kov na zápěstích. Privázala k poutům provaz a vytáhla mi ruce nahoru k trámu a donutíla mě stát v nepříjemném, hlubokém předklonu na špičkách. Bradavky mi sevřely zubaté svorky spojené řetízkem, bolest byla ostrá ale zároveň krásná. Pak si sedla do křesla přímo přede mě a začala si pomalu zkoušet různé páry silonek. Jedny po druhých si je navlékala, hladila si nohy, otáčela nožkou a prstíky. Když se jí zalíbily ty samodržící s jemnou krajkou nahoře, nechala si je na sobě. Samozřejmě se mi z toho hned postavil. Okamžitě to viděla. „Tohle sis dovolil?“ zasmála se a pevně mi podvázala penis provázkem. Řetízek od svorek na bradavkách spojila s tím provázkem. Každý sebemenší pohyb teď znamenal bolestivé škubnutí. Do pusy mi strčila velký černý kuličkový roubík, pořádně utáhla řemínek, že mi ta kulička zajela hluboko do úst a já jsem začal slintat jako poslušné zvíře. Nastavila si čas na mobilu na čtyřicet minut a sedla si do křesla naproti mně. Četla si, občas se na mě podívala, usmála se a řekla něco jako: „Podívej se na sebe… jak jsi krásně ponižený.“ Stál jsem tam, třásl se, slintal a cítil, jak mě bolest a vzrušení pomalu rozpalují. Po půl hodině ta bolest už byla opravdu nepříjemná a nohy se mi začali třást. Madam jenom pronesla "Musíš to vydržet!".

Když čas vypršel, nechala mě chvilku odpočinout. Potom mě přikázala, abych si lehl na zem na záda a přivázala mě mezi dva trámy, které podpíraly strop. Ruce i nohy, napnutý jako struna a úplně bezmocný. Teď začalo to pravé intenzivní mučení. Vždycky jedno, pak pět až deset minut pauzy, kdy jsem jen těžce dýchal a čekal, co přijde dál.

Nejdřív výprask důtkami, pomalé, ale pořádné rány přes hrudník, břicho, stehna. Pak svorky a kolíčky všude, kde to nejvíc bolelo, bradavky, vnitřní strany stehen, šourek. Nechala mě v nich trpět, zatímco si kontrolovala, jak dlouho vydržím. Když jsem začal protestovat, že už to nevydržím, zalepila mi pusu stříbrnou páskou. Otočila mě na břicho a přišel výprask rákoskou, ostré, pálivé šlehy přes zadek a stehna, až jsem se třásl. Pak červený elektrický obušek, ty krátké, šokující výboje, které mi probíhaly bradavkami a penisem si pamatuji do teď. Šlapala po mně celou svou váhou, její nohy v těch nádherných silonkách mi tlačily na hrudník, na břicho, na krk. Přinesla kopřivy a pomalu mi jimi přejížděla po citlivých místech. Hra s dechem, igelitový pytlík přes hlavu, když jsem už myslel, že se udusím, ho sundala a nechala mě lapat po vzduchu. A nakonec vosk, horké kapky na kůži, které mi stékaly po těle a tuhly. Každá pauza byla mučením sama o sobě, protože jsem věděl, že to ještě neskončilo.


Když skončila s mučením a rozvázala mě, nechala mě chvilku odpočinout a přikázala, abych ze sebe sundal vosk a opláchl se.


Když byla spokojená, nařídila mi, abych ji pořádně namasíroval záda, nohy a chodidla. Musel jsem se otočit, svlékla si šaty a punčochy a lehla si na sedačku. Když jsem svůj zrak opět upřel na ní, viděl jsem její krásné tělo, záda, zadek a nohy. Masíroval jsem ji s takovou oddaností a pečlivostí, až jsem cítil, jak se pod mýma rukama úplně uvolňuje. Pak, ještě v leže, řekla: „Teď se budeš honit. Třikrát. Před mýma nohama. Máš na to přesně pět minut pokaždé. Můžeš si přitom čichat k mým svlečeným punčochám, když ti to pomůže. A je ti jasné, že to pak spolykáš. Pokud selžeš… uvidíš.“ Opět si oblékla šaty a usadila se na sedačku.

Díval jsem se na její nohy, prstíky s červeným lakem, na její úsměv a honil jsem se jako šílenec. Třikrát. Poprvé to bylo velmi rychlé, podruhé jsem to dal také celkem bez problému, ale třetí várku jsem dal jen tak tak. Sotva pár kapek. Ale Madam byla spokojená. Misku mi podala do ruky a já to musel spolykat. Chvíle, kterou opravdu nemusím.

Nakonec mě svázala na sedačce do pevného kozelce, ruce za zády, nohy ohnuté a přitažené k tělu, úplně bezmocný, jako balíček.. Nasadila mi na hlavu deprivační kuklu, dovnitř mi strčila svoje svlečené silonky, jednu dokonce do pusy, takže jsem měl celou dobu v nose a v ústech její vůni. Nastavila si na mobilu čas na šedesát minut. Ležel jsem tam v naprosté tmě, cítil jen její vůni, bolest ve svalech a tu neuvěřitelnou pokoru. Ona seděla vedle mě, občas mě pohladila, občas se zasmála, když jsem zasténal. A když čas vypršel, jen tiše řekla: „Ještě nejsem hotová…“ a prodloužila to o dalších dvacet minut. Když jsem začal protestovat a vyplivl její silonky z úst, Madam se rozlobila, překulila mě na bok a nacvakla mi na bradavky svorky. Pak mě opět vrátila na břicho a já musel vytrpět dvacet minut váhu svého těla, které tlačilo na svorky na bradavkách. Bylo to velmi dlouhých dvacet minut.

Když mě nakonec rozvázala, byl jsem úplně vyčerpaný, otřesený ale zároveň šťastný. A už se nemůžu dočkat dalšího setkání.