Večerní krmení

Radek přesně věděl, jak si tuhle hru vychutnat. Eva, ta jindy upovídaná holka, kterou našel na inzerát na seznamce, pod ním teď tála jako vosk. Byla celá rozpálená, kůže se jí leskla a tělo se jí napínalo v luk pod každým tahem Radkova jazyka. Jeho hlava spočívala mezi jejími roztaženými stehny, jako by tam odjakživa patřila. Věděl dokonale, jak ji dráždit. Lízal ji pomalu. Jazyk vkládal hluboko dovnitř s takovou precizností, jako by chtěl ochutnat samotnou její podstatu. Znal každý záškub jejího těla, věděl, co chce slyšet — i co zoufale potřebuje cítit, ačkoliv by to nahlas nikdy nepřiznala. Zatímco ji ústy přiváděl k šílenství, jeho ruce nezahálely. Prsty jí mačkal prsa, dlaněmi hnětl měkkou tkáň a bradavky dráždil palci tak silně, až to hraničilo s bolestí. Eva, oči přivřené, bezděčně pohybovat čelistmi. Nejprve jemně, téměř neznatelně, ale brzy pohyb nabral na intenzitě. Otevírala a zavírala ústa naprázdno, rty se jí vlnily a čelisti klapaly v rytmickém, nutkavém pohybu, jako by kousala. Jako by žvýkala vzduch, nebo spíše jako by se její ústa zoufale snažila uchopit něco, co tam nebylo.
„Evičko Pomalu, s očima fixovanýma na její tváři, k ní zvedl hlavu. ,,Ty jsi moje malá děvka.“
Eva stiskla víčka a pak je pomalu otevřela. V jejím pohledu bylo něco mezi odevzdaností a ohněm. ,,Ne… jsem tvoje … ale něco jiného… rýmuje se to,“ vydechla tiše, hlasem, který byl sotva slyšet přes tlukot jejího srdce.
,,Myslíš Evička kurvička?“ vyplivl to slovo s neskrývaným uspokojením i vzrušením zároveň. Znělo to hrubě, vulgárně, přesně tak, jak to v tu chvíli potřebovala.
Usmála se koutkem rtů, byl to smutný a hříšný úsměv. „Ano... ale jenom tvoje.“ zašeptala. Pak se lehce zvedla a opřela se o loket, zatímco se jí prsa neklidně dmula. „To ona... moje kunda. Ona je děvka. Strašně nenasytná děvka.“
Radek k ní zvedl oči, v obličeji výraz chladného architekta jejího ponížení. „Tak to bychom ji neměli nechat hladovět. To by byla věčná škoda, nechat takovou nenasytnou díru jen tak ladem.“
„To teda ne…“ vydechla Eva a tělem jí projel silný záchvěv, když pocítila, jak se jí znovu dotkl. „To bychom rozhodně neměli.“
Přisunul se k ní blíž, až cítila jeho tělesné teplo. Natáhl ruku a palcem jí pomalu, dráždivě přejel po rtech. Tlačil na ně tak dlouho, dokud se poslušně nerozevřely, a pak jí bříškem palce vklouzl dovnitř. Vzápětí ruku přesunul, prsty jí zabořil do vlasů a pevně je sevřel. Pod tím tlakem jí mírně zaklonil hlavu dozadu a odhalil její hrdlo.
„Měli bychom jí dopřát pořádnou zásobu čuráků, co říkáš? Ať si ta tvoje děvka má z čeho vybírat.“ Pod jeho zataháním se podvolila a znovu si lehla na záda, zcela odkrytá jeho pohledu.
„Nevím…“ Pomalé, tiché odmítnutí. Ale v jejích očích už to nebylo jen váhání; probleskovalo tam něco mezi strachem a vzrušením z té představy. Eva prudce zamrkala, snažíc se odhodit ten obraz, který jí Radek předestřel. Úsměv jí zmizel z tváře jako stín.
Radek už na nic nečekal. Jedním plynulým pohybem jí vrazil svůj zduřelý úd hluboko do její vlhké štěrbiny. Eva zalapala po dechu, zavřela oči a slastně zvrátila hlavu dozadu. Její instinkty převzaly vládu. Hmatem našla jeho ruku a sama si ji křečovitě přitiskla na svůj krk, žadoníc o sevření.
Radek pochopil. Prsty se jí nemilosrdně zaryly do hrdla a přišpendlily ji k posteli. Začal ji zběsile šukat bez špetky něhy. Každý příraz byl trestem i odměnou zároveň. Zrychloval tempo, dokud ze sebe s hlubokým hrdelním řevem nevypustil všechno semeno hluboko do jejího nitra.
Večerní krmení té její nenasytné děvky bylo u konce.
Když pohyby ustaly a ticho rušil jen jejich zrychlený dech, Eva se k němu bezvládně přitiskla.
„Ty jsi prevít,“ zašeptala do jeho kůže, která byla vlhká potem. ,,Já vím, že jsi.“ Polkla a hlas se jí zlomil. Radku … já chci jenom tebe,“ vydechla chraplavě, ale její tón se třásl nejistotou. Nebyl to hlas protestu, ale hlas ponížené touhy, která prosí o milost. Hledala útočiště u muže, který jí právě vzal poslední zbytky důstojnosti, a děsila se toho, jak moc to potřebuje.
Radek se jí přitiskl rty přímo k uchu. Jeho hlas byl hluboký, sametový, ale slova byla ostrá a studená jako břitva. „Ale tvoje díra to chce. Tak se přestaň kroutit a nelži mi. Je to děvka. Sama jsi to říkala. Nenasytná děvka,“ pokračoval Radek s chladným triumfem.
Udělal krátkou pauzu, aby nechal svá slova zapůsobit, a pak pokračoval. „Víš co? Zeptej se jí. Pořádně se jí zeptej, co doopravdy chce. A ráno mi řekneš, co ti odpověděla. Je ti to jasné?“
Eva stiskla rty, její tělo se pod jeho dlaní chvělo. „Ano,“ zašeptala nakonec. Její poslední zbytky vzdoru se rozplynuly. Věděla, že se zeptá. A bála se toho, že odpověď se mu bude líbit.