Odpočinek

Místnost byla vyhřátá a naplněná jemnou vůní oleje. Světlo bylo tlumené, skoro měkké, a ticho působilo uklidňujícím dojmem. Lehl si na lehátko a zavřel oči.

Slyšel tiché kroky a pak pocítil první dotek.

Teplý olej se rozlil po jeho zádech a dlaně se po něm začaly pomalu pohybovat. Dlouhé, plynulé tahy od ramen dolů k bedrům. Tělo se mu pod jejich rytmem postupně uvolňovalo.

Pak přišlo něco jiného.

Ne jen ruce.

Pohyb byl najednou měkčí, plynulejší, jako by se dotek rozprostřel po větší ploše. Teplo lidské kůže v kombinaci s olejem vytvářelo zvláštní, nepopsatelně příjemný pocit. Nebylo v tom nic uspěchaného. Jen pomalost, plynutí a soustředění na každý vjem.

Dech se mu prohloubil.

Myšlenky zmizely.

Vnímal jen doteky, které přecházely přes záda, boky, nohy a zase zpátky. Rytmus byl klidný, téměř meditativní. Každý pohyb navazoval na předchozí tak přirozeně, že ztratil pojem o čase.

Občas se dlaně znovu zapojily — jemně, cíleně, jako by vracely pozornost k určitým místům. Pak se opět vše vrátilo do plynulého, hřejivého pohybu, který ho obklopoval.

Nebyla to jen masáž těla.

Byl to pocit hlubokého uvolnění, kdy se napětí rozpouštělo nejen ve svalech, ale i někde uvnitř.

Ležel tam se zavřenýma očima, v tichu, které působilo skoro slavnostně. Vnímal vlastní dech, teplo, klid.

A když to skončilo, chvíli ještě zůstal ležet.

S pocitem, že jeho tělo je lehké.

A mysl nečekaně tichá.