Slovenská pomsta / Riven Vale

Úvodem

Tento text je tak trochu speciální. Jak víte, většinou vydávám pouze jednu povídku denně, ale tentokrát jsem udělal výjimku. Tento příběh totiž vznikl na výslovné přání jedné z mých věrných čtenářek. Už předem se chci omluvit za případné nedokonalosti a drobné chyby v použité slovenštině – je to už opravdu dlouhá doba, co jsem tímto jazykem naposledy aktivně hovořil. Doufám však, že vás dravost a temperament slovenské hrdinky i tak vtáhne do děje a užijete si tuhle divokou jízdu plnou emocí a odplaty. Přeji příjemné čtení,

Slovenská pomsta / Riven Vale

V obývacím pokoji luxusního bytu vládlo hrobové ticho, které prořezával jen pravidelný, mechanický tikot nástěnných hodin. Luděk seděl ve svém drahém koženém křesle, strnulý a bledý jako stěna. Jeho ruce se křečovitě držely madel, až mu zbělely klouby. Nad ním se tyčila Marika. Měla na sobě jen krátký hedvábný župánek, který jí sahal sotva pod zadek a při každém pohybu odhaloval její plná stehna. Pod ním byla úplně nahá. V rohu místnosti, ledabyle opřený o zárubeň dveří, stál Karel. Pořád v té svém upocené kosili které na jeho širokých ramenou praskala ve švech, s dlaněmi jako lopaty založenými na hrudi. Mlčel a s klidem predátora pozoroval scénu, která se před ním rozvíjela. Z jeho přítomnosti sálala syrová, dělnická síla, která Luďka v tomhle naleštěném bytě úplně zastiňovala. „Karol, poď sem,“ zavelela Marika a její hlas se prořízl tichem pokoje jako nůž. Karel k ní mlčky přistoupil a ona se na něj upnula s dravým, hladovým pohledem, který Luďka úplně vymazal z prostoru. Začala Karlovi pomalu, knoflíček po knoflíčku, rozepínat jeho propocenou košili. Její prsty se ani na vteřinu nezachvěly; naopak, byla v nich cítit mrazivá jistota a fascinace tou hrubou silou, kterou pod látkou odhalovala. Každý pohyb jejích rukou byl pro Luďka dalším bodnutím – viděl, s jakou úctou a touhou svléká cizího chlapa, zatímco on tam sedí jen jako nepotřebný divák vlastního neštěstí. „Prestaň sa tak triasť, drahý,“ zašeptala slovensky a její hlas byl ostrý jako břitva. „Dnes ti konečne splatím všetky tie tvoje dlhy. Tie noci, čo si trávil s tými svojimi asistentkami, tie smsky, čo si si mazal... Myslel si si, že som hlúpa? Že túto moju slovenskú krv v sebe udusím len kvôli tvojmu luxusu a tvojim klamstvám?“ Luďkův pohled těkal mezi manželkou a Karlem. Byl viditelně paralyzovaný. „Mariko, prosím... nemusíme to dělat takhle,“ vykoktal česky s nadějí v hlase, která okamžitě zhasla. „Ale musíme,“ utrhla se na něj a rázným pohybem mu stáhla košili z ramen. „Ty si si bral, čo si chcel, a teraz si budem brať ja. A ty sa budeš pozerať, Luďko. Lebo ak nie, tak vieš, čo bude!“ Na moment se odmlčela a probodla ho pohledem, ze kterého mu po zádech přeběhl mráz. „Budeš sa pozerať na každú sekundu.“ Všimla si, jak se znovu nervózně podíval na Karla. Marika ho drsně chytila za bradu a donutila ho podívat se jí do očí. „Nekukaj na neho! Všímaj si len mňa. Pozeraj sa mi do očí a poriadne sa sústreď na to, čo robím.“ Luděk poslechl, hypnotizovaný jejím hněvem i její krásou. Marika dokončila svlékání Karla a s dravým úšklebkem sjela rukou k jeho boxerkám. Pomalým, cíleně ponižujícím pohybem mu z nich vytáhla penis, který už byl pod vlivem té napjaté atmosféry polotuhý a dychtivý. Marika ho na moment pevně sevřela v dlani a schválně ho Luďkovi vystavila na odiv, jako by mu ukazovala trofej, která ho teď v každém ohledu nahradí. V jejích pohybech byla cítit mrazivá jistota – už v tuhle chvíli bylo Luďkovi jasné, že Karel je ten, kdo bude po zbytek noci diktovat pravidla rozkoše i trestu. Marika ho začala zkušeně honit svou malou rukou. Dělala to schválně pomalu a názorně, aby Luděk musel sledovat. „Pozeraj sa, ako ho honím,“ šeptala. „Pozeraj sa na moju ruku a predstavuj si, čo bude o chvíľu robiť on. Pretože on je skutočný chlap, nie taký klamár ako ty.“ Marika se s tichým, dravým úšklebkem spustila na kolena přímo mezi Karlovy nohy. Její župánek se rozhrnul a odhalil její plná stehna a bílou kůži. Luděk sebou trhl a přivřel oči. „Otvor oči, drahý,“ zasyčela rozkazovačně, zatímco ho dál rytmicky honila. „Povedala som ti, že sa máš pozerať. Chcem, aby si videl každý detail.“ Luděk to nezvládal. Ponížení a strach byly silnější. Křečovitě zavřel oči a bradu mu rozvibroval potlačovaný vzlyk. „Nezatváraj ich! Ty zbabelec!“ Pak se sklonila a bez váhání vzala Karlův penis do úst. Dělala to schválně hlučně a dravě. Každý pohyb jejích rtů byl vypočítaný tak, aby ho bolel u srdce stejně, jako ji bolely jeho nevěry. „Vidíš to?“ vydechla Marika, když se na vteřinu odtáhla a rty měla celé lesklé. „Robím to lepšie ako tá tvoja štetka, však? Ale vieš, čo je na tom najlepšie? Že sa teraz budeš pozerať, ako ma on berie priamo pred tvojimi očami.“ Luděk znovu křečovitě zavřel oči, jako by chtěl tu realitu vytěsnit, ale Marika se mu jen surově vysmála přímo do obličeje. Ten smích byl plný opovržení a jasně mu dával najevo, že dnes večer nemá kam utéct. Pak pomalu rozevřela župánek, nechala ho sklouznout z ramen a úplně nahá si lehla před Karlem na drahý perský koberec. Nohy vykopla vysoko nahoru, široce je roztáhla a nabídla mu dokonalý pohled na svou mokrou, čerstvě oholenou buchtičku, která se v tlumeném světle leskla touhou. „Karol, poď sem,“ zavelela chraplavě a nespouštěla oči z manžela. „Ukáž mu, ako sa narába so slovenskou ženou. Chcem, aby videl každý tvoj príraz. Nech mu to vypáli očí!“ Karel k ní přistoupil a nejdříve jí jen pomalu a provokativně projel rudým žaludem po celé délce její mokré buchtičky. Pak se bez varování opřel a vrazil ho celý dovnitř. Marika hlasitě a zhluboka vzdychla, naprosto ohromená tím, jak moc ji ten velký a tvrdý úd v tu chvíli vyplnil. Karel jí okamžitě popadl nohy, pevně je od sebe roztáhl a začal ji neúprosně šukat s čistou živočišnou silou. Nárazy jejich těl se ozývaly pokojem jako ostré rány a Marika se pod ním prohýbala, zatímco Luděk musel z křesla sledovat, jak se jeho žena pod cizím chlapem v každém ohledu poddává. „Díváš se, Luďku?“ vydechla Marika a její slova trhaly na kusy hluboké, hlasité vzdechy, jak do ní Karel bez milosti narážel. „Pozri sa na neho... ach... on proste koná. Nie ako tie... tie tvoje trápne výhovorky o poradách! Vyje* ma ešte hlbšie, Karol! Nech Luďko vidí, ako vo mne mizneš celý! Nech počuje, ako mi to robí dobre!“ Karel se víc zapřel a chytil ji za široké boky tak silně, až mu zbělely klouby. Začal do ní bušit v ještě zběsilejším rytmu a Luděk, neschopen odvrátit zrak, musel sledovat každý detail – viděl, jak se Karlův penis znovu a znovu boří hluboko do mokré, roztažené buchtičky jeho manželky. Slyšel to hlasité mlaskání a viděl, jak je Marika pod ním úplně promáčená. Luděk tam seděl s očima plnýma ponížení. Luďkovi se naskytl pohled na Karlův penis, který se při každém hlubokém zaražení divoce cukal a pulzoval, jak byl napumpovaný krví a připravený k výbuchu přímo v těle jeho ženy. „To je ono... To je ten tvoj trest,“ vyhekla Marika mezi přírazy, když viděla, kam se manžel dívá. „Pozeraj sa, ako ma ničí... a ako sa mi to neskutočne páči!“ Marika se prohýbala v zádech, oči navrch hlavy a orgasmus ji zasáhl jako elektrický výboj. „Áno! Teraz, Karol! Nastriekaj to do mňa! Celú ma naplň, nech to v sebe cítim!“ Karel se naposledy hluboce opřel, his penis se uvnitř ní v divokých záškubech definitivně uvolnil a s hlasitým zavrčením do ní vypustil všechno. Když se uklidnil, pomalu z ní vyklouzl. Ozvalo se mokré, hlasité mlasknutí. Marika tam zůstala ležet, nohy roztažené, a začala si prsty pomalu hladit svou oholenou, nateklou buchtičku, která se leskla Karlovým semenem. Otočila hlavu k Luďkovi. „Povedz mi, Luďko... Koľkokrát si ju vyjeal? Tú svoju sekretárku? Priznaj sa. Koľkokrát si v nej bol za tie posledné dva týždne?“ Luděk se polohlasem zajíkl: „Třikrát... Mariko, bylo to jen třikrát...“ Marika se chladně uchechtla. „Trikrát, hovoríš? No tak vidíš, aká je spravodlivosť. Tak on ma vyjebe tiež trikrát! Poriadne, hlboko a tak, aby si si každý jedenkrát zapamätal do konca života. Toto bolo len zahrievacie kolo, miláčik,“ otočila se zpátky na Luďka s ledovým klidem v hlase. „Máš před sebou ještě dlouhou noc... a pořádně široké plátno, na které se budeš muset dívat.“ Marika se s vítězoslavným úšklebkem zvedla ze země a pomalým, smyslným pohybem se otočila na quatro. Schválně se prohnula jako kočka a vytrčila na něj zadeček i mokrou buchtičku, aby mu neunikl jediný detail. Pak se Luďkovi podívala přímo do očí a schválně vnitřně zatlačila. Z její roztažené, pulzující buchtičky v tu ránu vystříkla hustá porce Karlova semene a v těžkých kapkách začala stékat po kůži a dopadat na drahý koberec. Marika sledovala Luďkův vytřeštěný, zlomený pohled a schválně zůstala v téhle pozici dost dlouho na to, aby viděl, jak je jím celá vyplněná a jak z ní jeho sok doslova přetéká. Byla to syrová demonstrace naprostého vlastnictví. Pak se s dravým leskem v očích otočila ke Karlovi, který tam pořád klečel jako monumentální připomínka Luďkovy nedostatečnosti. Uchopila jeho mohutný, pulzující úd oběma rukama a s nábožnou dychtivostí ho začala znovu kouřit. Dělala to úplně jinak než u Luďka – hlučně, dravě, s vášní a hlubokým sáním, které se rozléhalo tichým pokojem. Schválně se u toho natáčela tak, aby Luděk viděl každý pohyb jejích rtů na Karlově kůži a cítil tu obrovskou propast v její vášni. Na moment se odtáhla, rty lesklé od semene a v očích novou, ještě temnější touhu. „Karol, ešte sme neskončili. Toto bolo len pre neho. Teraz chcem niečo pre seba.“ Otočila se k němu zadečkem. „Chcem to do zadku, Karol. Poriadne a tvrdo. Chcem, aby si ma vyjeal tak, že na to on nikdy nezabudne. Nech počuje, ako to vo mne búcha.“ Luděk v křesle úplně zkameněl. „Mariko... to ne... víš, že jsme to takhle nikdy... ani ta sekretářka, ta to do zadku nechtěla,“ vykoktal zlomeným českým hlasem, čímž nevědomky potvrdil hloubku své zrady. Marika se přes rameno hlasitě rozesmála; byl to krutý, hrdelní smích, ze kterého mrazilo. „To je jej problém, ty chudák! Že je to studená ryba ako ty! Ja to milujem, ja chcem cítiť skutočného chlapa až v kostiach! Karol, nepočúvaj tie jeho sračky a konaj!“ Karel na nic nečekal. Přistoupil k ní zezadu a s majetnickou dravostí ji popadl za oba plné hýždě. Marika cítila jeho horký, tvrdý úd, jak se jí znovu tiskne k tělu. Karel začal pomalu a dráždivě otírat svůj penis o její nateklou buchtičku, sjížděl k zadečku a zase zpátky. Využíval k tomu vlastní semeno, které z Mariky stále vytékalo; rozetíral ho po její kůži jako kluzký lubrikant. Luděk, neschopen odvrátit zrak, sledoval, jak se jeho manželka pod rukama cizího chlapa leskne a jak ji Karel tímto gestem definitivně značkuje. Každý pohyb doprovázely mokré, mlaskavé zvuky, které v tichu pokoje zněly jako rozsudek. Pak se Karel opřel a bez milosti do ní vrazil. Marika jemnou bolestí i šílenou rozkoší zaryla nehty hluboko do koberce a vykřikla. Karel ji nešetřil – bral ji jako stroj, každým přírazem v ní mizel hlouběji, až se podlaha otřásala. V tu chvíli se v Marice něco zlomilo. Hněv a pomstychtivost se pod Karlovou silou změnily v nefalšovanou, dychtivou rozkoš. Přestala Luďka proklínat a podívala se na něj novým, vlhkým a hladovým pohledem. „Poď sem, Luďko...“ vydechla mezi přerývanými vzdechy. „Vezmem ťa na milosť... ak mi ukážeš, že aspoň trocha z teba ešte žije. Daj mi ho sem!“ Luděk, hypnotizovaný tou zvrácenou scénou, se jako v transu připlazil z křesla. Třesoucíma se rukama si rozepnul kalhoty a vyndal penis, který byl i přes veškerý ten strach a ponížení úplně tvrdý, pulzující a dychtivý po jakémkoli doteku. Marika ho chytila, nejdříve ho od spodu až k žaludu dráždivě olízla a pak ho s dychtivým mlasknutím začala hluboko sát. Dělala to s dravostí ženy, která má v sobě čerstvou nálož od jiného a zadek má právě teď úplně plný. Byla to neuvěřitelná scéna: Karel do ní zezadu zkrátka neúprosně bušil přímo do zadečku a zatímco s ní ta divoká penetrace házela, ona dychtivě kouřila svému vlastnímu manželovi. „Teraz! Urobte sa obaja! Chcem vás cítiť oboch naraz!“ zaječela Marika, když cítila blížící se finále. Luděk se jí s křečovitým výkřikem vystříkal do úst a ona všechno poslušně polkla, aniž by z něj spustila oči. Skoro ve stejnou vteřinu se napnul i Karel. S hrdelním zavrčením do ní vypustil své semeno hluboko do zadku. Marika se pod ním prohnula, oči v sloup, a bytem se rozlehlo její dlouhé, vítězoslavné zaječení. Když Karel vyklouzl a otřel si čelo, v místnosti zavládlo těžké, vlhké ticho prosycené pachem sexu. Marika zůstala ležet, rozcuchaná a lesklá, s výrazem naprostého uspokojení. Podívala se na Luďka. „Tak čo, miláčik?“ vydechla a pohladila ho po tváři rukou, která byla ještě cítit Karlem. „Budeš ma ešte niekdy zahýbať? Budeš ešte niekdy hľadať inde to, čo máš doma?“ Luděk jen vrtěl hlavou a šeptal: „Ne, už nikdy...“ Naprosto zlomený, odevzdaný a navždy poznamenaný tím, co musel vidět. „Dobre,“ usmála se Marika a spiklenecky mrkla na Karla, který se už v klidu oblékal. „Lebo ak áno, Karol príde znova. A ver mi, že nabudúce to bude ešte dlhšia noc. Že, Karol?“